Dějiny zvednutého prostředníčku

Laťku ve výšce 565 centimetrů překonal Władysław Kozakiewicz čistě a bez „škrtnutí“, zato za ohlušujícího pískotu moskevského publika. Vypadalo to dobře, jenže hned po něm zdolali tuto výšku jiní tři tyčkaři – další Polák Ślusarski, Francouz Houvion a Rus Volkov. „Cholera jasna, když všichni skočí 570 a já ne, budu čtvrtý,“ říkal si v duchu Kozakiewicz.

Moskevské olympijské hry z roku 1980 byly v mnoha ohledech velmi speciálním „podujatiem“. Kvůli sovětské invazi do Afghánistánu se jich nezúčastnili reprezentanti většiny západních zemí, a ti, kdo přijeli, čelili nesportovnímu chování moskevských diváků. Sovětské publikum podporovalo výhradně své sportovce a na ty ostatní hlasitě pískalo, řvalo a bučelo. „Ze 70 tisíc diváků jich hvízdalo tak 50 tisíc,“ vzpomíná v knize „Nie mówcie mi, jak mam żyć“ (Neříkejte mi, jak mám žít) Kozakiewicz a výsledkem byl podle něj „pekelný rámus připomínající ryk vuvuzel“, který při každém jeho „rozběhu ještě narůstal“. Činili se i sovětští funkcionáři, kteří třeba – jak se traduje – otevírali při hodech sovětských oštěpařů vrata stadionu, aby vítr o něco poponesl domácí oštěpy.

Kozakiewicz se ale nenechal vyvést z míry a také 570 centimetrů skočil napoprvé. Když se zvedl, ohnul pravou ruku a ukázal nenávistnému publiku obscénní gesto, které znamená to samé, co vystrčený prostředníček, a polština pro něj má na rozdíl od češtiny publikovatelný jednoslovný výraz „wał“, což – tedy kromě jiného – znamená hřídel. Tento výkon už nikdo nezopakoval, ale Volkov si poslední pokus nechal na 575 centimetrů. První skákal opět Kozakiewicz: „A zase to samé. Hvízdání, rozběh, odraz, let nad laťkou bez škrtnutí – a platný pokus. A tak jsem divákům ukázal druhý wał.“ Volkov hned poté vypadl a olympijský vítěz Kozakiewicz pak ještě skočil 578 centimetrů, což znamenalo nový světový rekord. Publikum samozřejmě pískalo i při něm, ovšem Kozakiewicz byl již „satisfakován“, a tak třetí hřídel neukázal.