Pražský Mánes, dočasný „stan“ Danuše Nerudové, se dnes celý den vyznačoval velmi vysokou koncentrací velmi mladých lidí. Dobrovolníků, kteří pro Nerudovou sbírali v ulicích hlasy a později pomáhali s kontaktní kampaní.

Na začátku byli veselí, pak nejistí, ještě později doufající a úplně nakonec smutní. Když po půl čtvrté přišla Nerudová mezi své podporovatele, leskly se oči nejen jí, ale také značné části sálu. Uvítali ji hromovým aplausem a řevem, ten ale brzy vystřídalo ticho.

Nad nikoho se nepovyšuje

Motivace mladých dobrovolníků, proč se před několika měsíci přidali k Nerudové, je hodně podobná. Lucce je osmnáct let, studuje gymnázium a o politiku se prý zajímala už při minulých volbách před pěti lety. Veškeré tehdejší možnosti jí podle jejích slov připadaly jako „výběr nejmenšího zla“, teď je to podle ní jiné: „Tohle je volba, kterou doopravdy chceme.“

Důvod, proč si vybrala zrovna Nerudovou, je následující: „Je to člověk ‚z davu‘, který se nehodlá nad nikoho povyšovat. Člověk, který dokáže dobře reprezentovat. Člověk, který je dostatečně kvalifikovaný. Myslím, že by pomohla našemu státu, naší budoucnosti.“

Hodiny a hodiny v ulicích

Tomáš je ještě mladší než Lucka – letos mu bylo šestnáct. A jak sám říká, studuje IT. Víra v úspěch ho opouštěla hodně pomalu. Spočteno už bylo dobrých čtyřicet procent hlasů, ale Tomáš stále doufal: „Čekám, až se to všechno sečte. Udělalo by mi radost, i kdyby to bylo aspoň vyrovnaný. Když už nic jinýho.“ Nebylo.

Důvod, proč se rozhodl aktivně zapojit do prezidentské kampaně, je pozoruhodný: „Není mi ještě osmnáct a nemůžu volit. Na webu jsem si našel, že staví tým dobrovolníků, zkusil jsem se přihlásit a ono to vyšlo.“ Proč si vybral zrovna Nerudovou, vysvětluje stručně – přečetl si její názory a zjistil, že mu vyhovují.

Práce ve volební kampani podle něj zabrala spoustu času. „Strávili jsme hodiny a hodiny na ulicích, bavením se s lidmi, bavením se o Danuši a vysvětlováním, kdo to je.“ Přineslo mu to prý spoustu zážitků, nové známé a bylo to „prostě supr“. 

Vlastně dobrý, jen kdyby to dopadlo trochu líp.

Václav Drchal