Schopnost bank půjčovat peníze a pomáhat s financováním firmám a podnikatelům, které zasáhla čínská chřipka, bude klíčová pro to, jak se v Česku podaří zvládnout následky covidové pandemie. „Naštěstí zůstává dostupnost úvěrů, peněz, na velmi vysoké úrovni, banky mají dost kapitálu a likvidity,“ říká generální ředitel Komerční banky Jan Juchelka.

Vznik rozvojových institucí je jedno z dlouhodobějších témat, o kterých diskutujeme od samého počátku vzniku NERV. Bavíme se o ní s ministerstvy, státními institucemi a dalšími zúčastněnými stranami. Podobné instituce fungují i v západní Evropě. Třeba Německo má svoji KfW, která vznikla po druhé světové válce kvůli čerpání pomoci z Marshallova plánu. Ve Francii nebo v Itálii existují podobné instituce již od 19. století. Jejich úkolem je, nezávisle na státním rozpočtu, přispívat k ekonomické prosperitě své země. Způsoby, kterými k tomu přispívají, se liší. 

Stojí za upozornění, že ekonomická síla těchto institucí je skutečně velká. Jen německá KfW spravuje aktiva, která odpovídají přibližně deseti až patnácti procentům německého HDP. Proti tomu naše Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB), společně s dalšími agenturami a fondy přináležejícími ministerstvům, spravuje aktiva, která odpovídají přibližně jednomu až dvěma procentům HDP České republiky. Tady se ukazuje, že relativní velikost ČMZRB a dalších k HDP je z hlediska celkového účinku na ekonomiku násobně menší, než by mohla být. 

Půjde o kombinaci různých podpor české ekonomiky. Rozvojové agentury ve světě fungují primárně pro malé a střední firmy, případně jsou zaměřeny na regiony nebo na sektory, kde je zapotřebí udělat nějakou strukturální změnu, na turistiku, průmysl, automotive a tak dále. Rozvojové agentury v Evropě mají dlouhou historii a v čase procházejí různými fázemi, modernizací, jejich mandát se rozšiřuje a mění. Vesměs mají, stejně jako ty světové, silnou expertizu v investicích do kapitálu malých a středních firem, úvěrování, garančních programech, také v portfoliových investicích do startupů, investicích do infrastrukturních projektů v dopravě, bydlení atd. Sám jsem vedl jednání ve Francii s bpi, která hledala mezi francouzskými rodinnými firmami vhodné cíle pro investice suverénních fondů ze zahraničí. 

Bolest České republiky je trojí. Součet existujících agentur, jejich palebná síla jsou řádově jinde než to, co vidíme ve vyspělých západoevropských zemích. Stejně tak je to se škálou použitých nástrojů. A zatřetí, do téměř 20 menších institucí je rozdrobena i jejich expertiza. V praxi to znamená, že se dvacetkrát pracuje na jedné metodice, dvacetkrát na budování expertizy. 

S vládou, úřady a odborníky diskutujeme o tom, kudy vede cesta k cíli, jak strukturovat NRB na podmínky v ČR, aby byla funkční. Jako ta nejkratší cesta se jeví doplnění mise ČMZRB a její následné shlukování s dalšími, již existujícími státními agenturami, fondy a podobně. 

Tahle iniciativa není pro vládu nic nového, již v roce 2017 se vedla podobná diskuse, jen se ji tehdy nepodařilo uvést do života. Paradoxně se nám teď hodí, že v krizi přicházejí různá záchranná opatření jak z lokální, tak z evropské úrovně. NRB by byla ideálním místem, odkud by se mohly procesovat nástroje, které přicházejí z evropského fondu záchrany a z něj odvozeného Národního plánu obnovy. Aktiva NRB by měla narůst někam ke stovkám miliard korun. Bude to skutečně velmi důležitá instituce. 

Byla by velká škoda, kdyby nevznikla. Míra porozumění napříč hlavními zúčastněnými stranami, které se nad projektem NRB zamýšlejí, je vysoká. Nicméně, jak říká klasik, strategie je komodita, implementace je umění. Na papíře vše vypadá zcela jasně, jak se to ale potom prolne do reality, je věc druhá. Uvést ji v život je odpovědností vlády a klíčových lidí ze státní správy. Já jsem přesvědčen, že šance na její vznik je relativně vysoká. A je potřeba to odpracovat.

Již dnes má ČMZRB ze své definice velkou míru nezávislosti. Dívali jsme se, jak v tomto ohledu fungují instituce v západní Evropě, a ty obvykle skládají účty do rukou Parlamentu. A ačkoli pracují ve prospěch hospodářské politiky vlády, management agentur nepodléhá okamžitému a přímému jmenování a odvolání vládou. 

Ne, role rozvojové banky je spíš doplňková k tomu, co již komerční banky, pojišťovny a fondy nabízejí. Ano, mohou nám sice konkurovat v poskytování přímého financování, ale jak je vidět na příkladech ze zahraničí, v tomto segmentu je jejich tržní podíl malý. Naopak jsou velmi aktivní třeba v poskytování garančních programů, kapitálové podpory malých a středních podniků, což banky obvykle nedělají. NRB by měla být aktivní třeba i v podpoře sociálního bydlení či investicích do vzdělávací infrastruktury.

Byl založen rovněž za účelem podpory infrastrukturních projektů v oblasti dopravy, vzdělávání, národního zdraví a digitalizace. Je to jako kostičky lega, jsou komplementární jedna ke druhé a dohromady tvoří celek. 

Banky jsou připraveny financovat kapitálovou složku fondu v míře vyšších jednotek miliard korun. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že za předpokladu, že se Česká republika vydá cestou strukturálních změn, digitalizace a podobně, může fond hrát ještě větší roli, než jsou jednotky miliard. 

foto Tomáš Novák týdeník HROT

Pro mě osobně to spolu nezbytně nesouvisí. Sektorová daň odtržená od logiky fungování je nesystémový prvek. Zatímco fond je založen s pozitivní misí, má poskytovat prostředky pro to, co česká ekonomika nejvíc potřebuje, což v kontextu jeho vzniku je zejména podpora infrastruktury, vzdělávání, bydlení a digitalizace. Jsou to hmotná i nehmotná aktiva, která mají vznikat díky kombinaci veřejných a soukromých investic. A tady si myslím, že i díky očekávanému multiplikačnímu efektu bude mít na rozvoj ekonomiky pozitivnější vliv než ad hoc vybraná daň z nějakého sektoru. 

Banky samy dlouhodobě pracují na tom, aby co největší část jejich nabídky byla dostupná online. Covid všechny tyto iniciativy urychlil a rozšířil. KB má více než 93 procent interakce s klienty v online prostoru. Co do klientské propozice je na tom české bankovnictví dobře. Všechny banky pracují na modernizaci svého IT, na tom, aby digitální prostředí, ve kterém se klient pohybuje, bylo uživatelsky co nejpříjemnější. 

Dělají to, co chtějí jejich klienti. Pakliže se zákazníci odebrali do online světa, e-commerce, nakupují dárky online a podobně, tak se tomuto trendu musejí firmy přizpůsobit. Klienti jsou ti, kdo určují, kde se transakce odehraje. Co se týká zavádění změn, přizpůsobení se současné situaci, mám absolutní důvěru v rychlost, flexibilitu a agilitu českého podnikatele. Již krize v roce 2008 ukázala, že český podnikatel často zavádí do praxe věci, o kterých jeho kolega v tradiční dlouhodobě kapitalistické zemi teprve přemýšlí. Současně si myslím, že intelektuální kvalita je v Česku na takové výši, že máme šanci si říci o lídrovskou roli v Evropě v oblasti digitalizace.

Jedním z nástrojů, které mohou pomoci s dosažením takového cíle, je bankovní identita. Jako klient ji máte vytvořenu v bance a díky nedávno přijaté legislativě ji budete schopen využít i k veřejnému servisu, zaplacení poplatku za psa, parkování v modré zóně, podání daňového přiznání a podobně. Díky bankovní identitě budete moci využívat i privátní servis, třeba se spojit se svým dodavatelem energií, plynu, vody, se sázkovou firmou. Nebudete potřebovat občanský průkaz, bude stačit bankovní identita. Masivně se tak navýší úroveň digitalizace státní i soukromé sféry. To je další z příkladů velmi dobré symbiózy mezi soukromým a veřejným sektorem. 

Dnes je situace jiná než v roce 2008, kdy to vlastně byly primárně banky, které způsobily krizi, a byly tak pod tlakem. Objem úvěrů v české ekonomice v posledních letech velmi sympaticky rostl, jestli byl u nás něčeho dostatek, tak financování. Ať již formou bankovních úvěrů, nebo – u velkých společností – i dluhového financování prostřednictvím kapitálového trhu, vydáním bondů nebo emisí akcií.

Naštěstí zůstává dostupnost úvěrů, tedy peněz, na velmi vysoké úrovni, banky mají dostatek kapitálu a likvidity, takže v tomhle pohledu krevní řečiště funguje. Nicméně banky tvoří v součtu za celý sektor opravné položky ve výši nízkých desítek miliard korun na případné ztráty, tedy v budoucnu nesplácené úvěry. Absorpční kapacita bank není nekonečná, ale tak, jak dnes vnímám krizi, je dostatečně silná. Komerční bance například ve třetím čtvrtletí rostly úvěry napříč segmenty o 5,6 procenta v porovnání se stejným obdobím loňského roku. A vzpomeňte si, že třetí kvartál roku 2019 byl extrémně silný, česká ekonomika jela patrně na maximum svého výkonu. 

Rychle rostla i depozita, a to o 8,2 procenta, české domácnosti i firmy si ukládaly peníze do bank. S velkou pravděpodobností tak tvoří polštář pro negativní dopady krize. Nicméně nečekejme na nějakou třetí, čtvrtou či pátou vlnu pandemie, spíš si musíme zvyknout na to, že covid strukturálně promění ekonomiky na celém světě včetně Česka. Nový normál bude definován jinak než ten předchozí, naučíme se nějak existovat s tímhle virem nebo nějakým jiným. Znovu říkám, je to výborná příležitost k pozvednutí české ekonomiky, ke strukturální změně k něčemu, kde budeme silní příštích dvacet třicet let. 

Covid dal všemu velkou rychlost, urychlil spoustu trendů. Můžeme hořekovat nad tím, jestli nějaký byznys trpí, a otevřeně se ptát, zda trpěl už před covidem, nebo ne. Možná se jeho horizont úpadku jevil jako velmi vzdálený, covid jej ale velmi citelně zkrátil. V takových případech jde podle mě o zdravý, skoro očišťující proces, kdy covid jen urychlí zánik některých podniků. Současně s tím ale dostávají šanci vyrůst nové sektory, segmenty ekonomiky, kdy některé z nich před pandemií ani neexistovaly. 

Lidem, kteří jsou ochotni přemýšlet nad rámec svých tradičních procesů, může dát krize řadu příležitostí na mnoha frontách. Již v krizovém roce 2008 se ukázalo, že tradiční český podnikatel je velmi racionální ve svém úsudku a velmi hbitý, co se rychlosti přizpůsobení se situaci týká. Covidová ekonomická krize je velmi zajímavá ve své abnormálnosti, jinakosti, v první fázi zasáhla obory podnikání, které byly vůči tradičním ekonomickým krizím většinou odolné. 

Služby, servis. Tradiční ekonomická krize vzniká ve finančním sektoru, pak napadá cyklické industrie. Až poté služby. Tady vrchnostenským rozhodováním vlád došlo k uzavírání sektoru služeb nejdříve. 

Mezi zaměstnanci Komerční banky byla dlouhodobě vysoká poptávka po práci z domova. V bance se na tohle téma vedly dlouhé a sofistikované diskuse. Covid je všechny utnul. Najednou více než pět tisíc lidí pracovalo z domova. A z našich průzkumů vyplývá, že zhruba 70 procent zaměstnanců chce i v budoucnu kombinovat práci z domova s prací z kanceláře. Pro nás vznikla nová realita, řešíme, jak v této situaci řídit týmy našich zaměstnanců, jak zajistíme, aby naši klíčoví lidé byli motivovaní a loajální. 

Když sedíte doma, děláte rutinní práci, zavolá vám headhunter a nabídne vám, že budete dělat tu samou práci, jen vyměníte logo na počítači a dostanete za to o třetinu vyšší plat, tak o tom budete minimálně uvažovat. Pracujeme tady na tom s psychology a současně odborníky na management. Překreslujeme mapu toho, jak vlastně řídit firmu, která nepracuje nezbytně ze sta procent ze svých prostor. Tohle beru jako pozitivní, budeme odolnější i v případě nějakých dalších šoků. 

Naopak za hrozbu způsobenou covidem považuji to, že jako lidské bytosti potřebujeme sociální kontakt, který nelze nahradit konferencí přes obrazovku. Z hlediska dlouhodobých trendů je třeba si dávat pozor na to, jak zachovat pospolitost mezi lidmi i na pracovní půdě. 

Druhou část rozhovoru s Janem Juchelkou, v níž mluví mimo jiné o tom, jak ho v Paříži málem zastřelili a jak chce z Komenční banky udělat uhlíkově neutrální fitmu, najdete v aktuálním čísle týdeníku Hrot, které vyšlo 30. listopadu.