Profimedia.cz
Císař Hirohito: Jako bůh jsem měl víc práce
Tento týden uběhne 75 let od svržení jaderné bomby na Hirošimu. Necelý týden poté se japonský císař Hirohito odhodlal ke kapitulaci, jež ukončila druhou světovou válku. Rubrice Tardis prozradil mimo jiné, proč mu to trvalo tak dlouho a co si o celkem 63 letech své vlády myslí
redaktor
Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.
Byla to velmi nešťastná válka, čehož hluboce lituji.
Ovoce vítězství nám zprvu padalo do úst příliš rychle. Pak se válka nevyvíjela jednoznačně ve prospěch Japonska. Nepřítel navíc začal používat novou krutou bombu nezměrných ničivých schopností. Kdybychom pokračovali v boji, mělo by to za následek nejen konečné zhroucení a zničení japonského národa, nýbrž i naprosté vyhubení lidské civilizace.
Nebylo mi tehdy zřejmé, že by náš postoj byl neospravedlněný. Ani dnes si nejsem jist, jak historici rozhodnou o rozdělení válečné odpovědnosti.
Vyhlásili jsme válku Americe a Británii v touze zajistit zachování Japonska a stabilizovat východní Asii.
Rozhodli jsme se vydržet, co nelze vydržet, a strpět, co nelze strpět. Je politováníhodné, že taková bomba byla svržena, a je mi líto obyvatel Hirošimy. Ale bylo to ve válečné době, nešlo tomu zabránit.
V době, kdy došlo k čínskému incidentu (tak Japonci nazývají svoji invazi do říše středu ve 30. letech, pozn. T.), mi armáda sdělila, že můžeme zajistit mír okamžitě poté, co jim zasadíme jediný úder třemi divizemi najednou. Čankajška jsme však nebyli schopni porazit vůbec! Sugijama, můj tehdejší ministr války, mě pak přišel žádat o svolení k útoku (na Pearl Harbor, pozn. T.). Říkal, že Čína je veliká země a že jsme tam narazili na nečekané problémy. Odpověděl jsem mu otázkou, není-li oceán ještě větší než Čína... Pořád jsem ho varoval. Myslím, že mi Sugijama lhal.
V Anglii jsem poprvé poznal, co znamená svoboda. A pochopil jsem, že když žijete skromným, prostým životem jako vévoda Atholl (John Stewart-Murray, sedmý vévoda z Athollu, jehož hostem byl Hirohito během svého britského pobytu), bolševická revoluce vám nehrozí.
Nejsou závislí jen na legendách a mýtech. Nevyrůstají v mylném přesvědčení, že císař je božská bytost a že Japonci sami jsou nadřazení jiným rasám.
Je přípustné tvrdit, že myšlenka o božském původu Japonců je falešná. Ale je absolutně nepřípustné nazývat chimérou myšlenku, že císař sám je potomkem bohů.
Neumíte si představit, o kolik víc jsem měl práce, dokud jsem byl bůh.
Když myslím na mrtvé a jejich rodiny, nemohu potlačit duševní agónii a plamen úzkosti mi spaluje tělo. Před veřejností se hluboce stydím za svoji neuváženost. Chtěl jsem svoji omluvu budoucím císařům a všem lidem vyjádřit tím, že jsem dělal, co jsem mohl, pro obnovu národa a štěstí jeho lidí.
Chtěl bych jim poděkovat za to, jak po válce pomohli Japonsko znovu vybudovat.