Ve městech se postupně objevují nádoby na sběr použitého kuchyňského oleje, roste tlak na zálohování plastových lahví, standardem se stávají popelnice na plech. Stát i samosprávy zkrátka zintenzivňují snahu, aby domácnosti třídily co nejvíce a tím vznikalo i co nejméně odpadu. K tomu je tlačí i evropská legislativa.

Domácí zbytky však tvoří v celkovém množství odpadu v zásadě jen menší část. Podle Českého statistického úřadu vzniklo v roce 2019 v Česku 37 milionů tun odpadu, nejvyšší podíl 15 milionů tun na tom má stavebnictví. Na celkové produkci se tedy sektor podílí 40 procenty. Česko je v tomto směru nad 35procentním průměrem EU.

Podle České rady pro šetrné budovy (CZGBC) skončí ve stavebnictví 60 procent veškerého materiálu, který se na planetě vytěží. Zhruba 90 procent z toho směřuje po použití na skládku. Zplodiny z těžby materiálů, produkce stavebních výrobků, výstavby a renovace budov přitom odpovídají za pět až 12 procent globální produkce emisí skleníkových plynů.

Takový stav není podle rady dlouhodobě udržitelný. „Na budovy by se mělo pohlížet jako na zdroj cenného materiálu,“ říká ředitelka CZGBC Simona Kalvoda. První projekty, jak stavební materiály dostat do trvalého oběhu, se už objevují. Jednou z možností je takzvaná modulární výstavba, která může na první dobrou vyvolávat asociace se socialistickými paneláky. Zatímco u panelových sídlišť nikdo moc netuší, co s nimi, až jednou vyprší jejich doba trvanlivosti (nutno dodat, že svou původně očekávanou životnost již značně přetáhla a zatím se nezdá, že by se blížil jejich konec), flexibilní modulární domy se mohou po dosloužení snadno přetransformovat k novému účelu. A je-li opravdu nutné budovu odstranit, dají se demontované díly využít jinde. 

„Devadesát procent materiálu se u nás třídí,“ říká proto Stanislav Martinec, majitel a jednatel společnosti Koma Modular, která se řadí mezi největší tuzemské výrobce modulárních staveb. Společnost stojí třeba za českým pavilonem na Expo v Miláně 2015 a aktuálně plánuje vybudovat celou modulární vesnici.

Objevují se i další pilotní projekty, přesto je Česko v recyklaci stavebních materiálů na úplném začátku. Zatímco v evropském průměru se znovu využije 12 procent stavebního materiálu, v Česku pouze osm. Vzorová Belgii je však třeba na třiceti procentech. 

Stát tak bude muset brzy značně přitvrdit. Cirkulární ekonomika je jednou z klíčových součástí evropského Green Dealu a nový evropský akční plán pro odpadové hospodářství se stavebnictvím detailně zabývá. Zavedení povinného podílu recyklovaných materiálů ve stavebnictví je tak spíš otázkou bližší než vzdálenější budoucnosti.