Čechy vždy potěší, když se v nějakém mezinárodním průzkumu objeví na prvních příčkách – ať už se jedná o spotřebu piva na hlavu, třídění odpadu nebo třeba hustotu turistického značení. V případě rovnosti mezi ženami a muži je ale Česko stále jednou z nejhorších zemí Evropy. I proto jsou výsledky nedávného průzkumu prestižního britského magazínu The Economist poměrně překvapivé.

Z letošního Indexu skleněného stropu Češi vítězně sice nevyšli, v několika kategoriích přesto zazářili. První místo obsadili třeba v ukazateli nazvaném „Ženy ve vedoucích pozicích“, v němž předběhli i severské státy. Podle Economistu jsou ve 46 procentech vedoucích pozic u nás ženy, přičemž průměr zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je 34,2 procenta. Nadprůměrně si Česko vedlo i v několika dalších kategoriích.

The Economist

Jsme na tom ale skutečně tak dobře? Podle oslovených odbornic nikoliv. Problém je, že britský týdeník neuvádí metodologii svého průzkumu, pouze zdroje, z nichž čerpal. „Občas se stávalo, že se do různých výzkumů zahrnovaly jen firmy listované na burze. A vzhledem k tomu, že to je celkem malý vzorek, tak tam může dojít k výkyvům, včetně těch směrem nahoru,“ říká Andrea Linhartová Palánová, expertka na řízení lidských zdrojů a odměňování v poradenské společnosti PwC.

Podle letošní studie PwC Women in Work i loňského Indexu genderové rovnosti si sice Česko mírně polepšuje, nicméně stále zaostává za valnou částí dalších vyspělých zemí. „Dokonce spíš stagnujeme, protože zatímco se jiné evropské země snaží dosáhnout genderové rovnoprávnosti, u nás se nic moc neděje,“ poznamenává Alena Křížková, vedoucí oddělení genderu a sociologie Sociologického ústavu při Akademii věd. „Aspoň se ale zlepšují postoje k genderovým rolím. Dnes si už tolik lidí nemyslí, že by ženy měly hlavně zůstávat doma,“ doplňuje.

Zpátky ve starých kolejích

Česko se v rámci různých žebříčků genderové rovnosti umisťuje na spodních příčkách právě proto, že má nízké zastoupení žen ve vedoucích pozicích. Například ve zmíněném Indexu genderové rovnosti, který sestavuje Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE), obsadilo Česko nelichotivé 25. místo z 27 zemí EU.

„V oblasti ekonomického rozhodování spadá dokonce na předposlední místo. Zastoupení žen ve vedení největších obchodních společností v Česku je podle těchto dat pouhých 21 procent, zatímco průměr EU je 33 procent,“ upozorňuje politoložka Markéta Kos Mottlová z neziskové organizace Fórum 50 %.

Jedním z nejdiskutovanějších témat ohledně genderové nerovnosti je takzvaný pay gap, tedy nerovné odměňování žen a mužů. V této oblasti se Česko v posledních letech mírně zlepšilo, nyní se ale vrací do starých kolejí. 

Příčina je podle Křížkové jasná. „Jsme prostě zpátky na předcovidových číslech. Během pandemie totiž z trhu práce vypadlo velké množství žen, které pobírají nižší mzdy. A nyní jsme nazpět v situaci, kde jsme už dvě desetiletí, a nic se nemění,“ tvrdí socioložka, která se této problematice podrobně věnuje. Economist píše, že Češky vydělávají o 13,6 procenta méně než Češi, podle EIGE je to 15 procent, PwC uvádí 17,4 procenta.

Kvóty? Ano, pomůžou

Další kontroverzním předmětem jsou povinné kvóty. Poměrně výbušnou se stala „směrnice o genderové vyváženosti v řídících a dozorčích orgánech společností“ z dílny Evropské komise. V celém Česku se ovšem bude týkat pouze pěti firem – energetického obra ČEZ, Komerční banky, Monety Money Bank, Kofoly a tabákové společnosti Philip Morris. 

„Směrnice se totiž dotýká pouze firem kotovaných na burze s více než 250 zaměstnanci. Je to ale podle mne krok správným směrem – velké společnosti pak mohou inspirovat ty menší,“ míní Linhartová Palánová.

Povinné kvóty ve vedení společností určité velikosti již několik let platí například ve Francii, Portugalsku, Německu nebo Rakousku. „Z výzkumů je patrné, že genderově vyvážený tým skóruje v mnoha oblastech, jako jsou vyšší ekonomické výsledky, vyšší procento inovací a lepší pracovní prostředí,“ podotýká expertka z PwC.

Podle ní je v Česku již mnoho firem, které uplatňují velmi přísná interní pravidla ohledně rovných podmínek pro ženy a muže. Uznává však, že pozitivní diskriminace může mít i opačný efekt. „Je pak na každé firmě, jaká vlastní ochranná opatření si nastaví.“

Kos Mottlová pak připomíná, že velké množství pravidel, která považujeme za samozřejmá, jsou svým způsobem také kvóty – například regionální zastoupení v rámci Poslanecké sněmovny. „To, že každý kraj má určitý počet mandátů, by asi nikoho nenapadlo zpochybňovat,“ říká. 

I právě v politice by podle ní mělo existovat spravedlivé zastoupení žen, které tvoří polovinu obyvatelstva. „Je například absurdní, když se diskutuje o změnách v porodnictví či o feminizaci chudoby, a u jednacího stolu vidíme samé muže. Pro další generaci dívek je zároveň podstatné, aby viděly více žen v rozhodovacích pozicích, které se pro ně mohou stát vzorem,“ uzavírá politoložka, podle níž je ale naivní očekávat, že všechny političky budou prosazovat genderovou rovnost, neboť ne každá tuto myšlenku podporuje.

Takzvaný Index skleněného stropu aktualizuje The Economist každoročně. V současné době analyzuje 29 ekonomicky rozvinutých států, které jsou členy OECD. Ještě v roce 2016 patřilo Česko mezi nejhorší sledované země. Letos obsadilo 18. místo a umístilo se jen těsně nad průměrem OECD.