Obří oranžový velkostroj KU800 se prokousává skrývkou hnědouhelného lomu Jiří směrem na západ, kde leží jezero Medard, které vzniklo po těžbě uhlí na Sokolovsku. Okolí Medardu plánuje vlastník Sokolovská uhelná a sesterská společnost SUAS Group proměnit v rekreační a rezidenční lokalitu, a vodní plocha se tak má stát symbolem vstupu skupiny do nové éry.

Obě propojené společnosti minulý týden oznámily zásadní změnu vlastnické struktury. Majetkově i z výkonných funkcí se stahuje Jaroslav Rokos, dlouholetý partner předloni zemřelého většinového vlastníka Františka Štěpánka. Rokos v obou společnostech držel 42procentní podíl, po vypořádání transakce celou skupinu ovládne Svěřenský fond Františka Štěpánka, do kterého vložili své podíly dědicové zesnulého podnikatele. Podle všeho neodchází Rokos ve zlém, celoživotní těžař se však už necítil být tím pravým pro transformaci skupiny. Přechod k bezuhelné budoucnosti přenechal na starost kolegům.

Odchod od uhlí naplánovala skupina na období kolem roku 2030. V minulosti těžila Sokolovská uhelná přes sedm milionů tun uhlí ročně. Objem těžby však v posledních letech klesal a dnes je společnost zhruba na polovině dřívějších čísel. Vedle projektů spojených s oživením jezera Medard proto naplánovala postupný přechod k zemnímu plynu, obnovitelným zdrojům a dalším moderním technologiím, jako jsou baterie či vodík.

Vzhledem k energetické krizi vyvolané válkou na Ukrajině se však v současnosti stanovování jakýchkoli termínů rovná věštění. Svědčí o tom i to, že druhé ze dvou největších rypadel KU800 (tentokrát ve žlutém provedení), které od loňského října stojí, horníci nyní zase připravují pro těžbu. Od července by žlutý stroj měl zase odstraňovat skrývku spolu s oranžovým kolegou. „Začneme zase těžit, abychom co nejdříve odkryli uhlí, které je žádané. Znovu přijmeme i lidi, které jsme už propustili,“ říká člen představenstva Sokolovské uhelné a SUAS Group Pavel Francisko. To zrovna nepotvrzuje zkazky o konci uhlí.

Příliš drahé plynové teplo

Rekordní růst cen plynu vyvolaný válkou i omezování dodávek do Evropy umocnily důležitost přechodu k zeleným energiím. Zároveň vrátily alespoň dočasně do hry i uhlí a naopak odsunuly do pozadí již rozjeté plány na plynovou transformaci. SUAS pozastavila pokročilé plány na zásobování Sokolova teplem ze dvou kotelen na zemní plyn. Investice za 150 milionů korun měla nahradit dodávky z uhelné elektrárny Tisová. „Jsme ve fázi, kdy máme pořízenou technologii a máme připraveny zemní práce, ale s ohledem na cenový vývoj zemního plynu by investice nedávala ekonomické ratio,“ vysvětluje Pavel Tomek, který stojí v čele Svěřenského fondu Františka Štěpánka. Vzhledem k rekordním cenám na burzách by totiž bylo „plynové“ teplo pro obyvatele Sokolova ekonomicky neúnosné.

Společnost má přitom už objednány, a dokonce zaplaceny dva plynové kotle. Jejich instalace se však přesouvá minimálně na jaro 2023. Podle Tomka je možná i varianta, že skupina projekt úplně odpíská. „Pokud by došlo k přerušení dodávek plynu z Ruska a nebyl by dostatek dodávek zemního plynu v přijatelné cenové úrovni, potenciál budoucnosti plynových kotelen v tuto chvíli nevidíme,“ míní Tomek.

Kvůli rekordním cenám také úplně stojí paroplynová elektrárna Vřesová. Zdroj původně využívající energoplyn z hnědého uhlí přešel na zemní plyn před dvěma lety. Za normálních okolností by podle Tomka jela Vřesová na plný výkon, kvůli rekordním cenám paliva se však její provoz nevyplatí. A není jediná. Podle dat zveřejňovaných Skupinou ČEZ vyráběla paroplynová elektrárna Počerady letos v dubnu pouze asi dvanáct hodin. A to ještě na naprosto minimální výkon. Ve stejném měsíci v loňském roce jel zdroj s výjimkou osmi dnů na plný výkon prakticky nepřetržitě.

Podle modulu Energostat serveru oEnergetice.cz zajišťovaly loni v dubnu plynové elektrárny v Česku 15,1 procenta produkce elektřiny. Letos to bylo za stejné období jen 5,5 procenta. Rozdíl pokryla vyšší výroba z hnědého i černého uhlí a jádra. Připomeňme, že loni v dubnu se megawatthodina plynu obchodovala na burzách za méně než dvacet eur. V současnosti je to mezi 95 a sto eury. „Máme tady stabilní zdroje, ale vypadávají nám plynovky. Počerady nejdou, Vřesová jede na minimální výkon,“ zhodnotil aktuální situaci Martin Durčák, předseda představenstva správce přenosové soustavy ČEPS.

Pro výrobu elektřiny z plynu sice mluví i rekordní ceny elektřiny a proti uhlí naopak drahá povolenka, při současném nastavení se ale i tak vyplatí vyrábět elektřinu raději z uhlí. To si zřejmě uvědomuje i vláda. Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková sice dál veřejně deklaruje, že konec uhlí v Česku je naplánován nejpozději na rok 2033 a těžební limity jsou neprolomitelné, podle zdrojů týdeníku Hrot však zároveň probíhají jednání mezi státem a těžebními firmami o možnostech navýšení těžby uhlí coby domácí a cenově dostupné komodity. To se netýká jen hnědého uhlí. OKD coby jediný tuzemský těžař černého uhlí mělo původně těžbu kompletně ukončit letos, aktuálně však prověřuje možnosti dobývání až do roku 2025.

I ČEZ proto přehodnocoval své loni oznámené plány na přeměnu elektrárny Mělník na paroplynový zdroj o celkovém výkonu tisíc megawattů. Na záměru se však nakonec nic nezmění. „Rozjela se EIA na paroplyn v Mělníce. Jelikož se se zprovozněním počítá v letech 2026 až 2030, v té době už bude situace úplně jiná. Všechny elektrárny budou navíc připraveny i na spalování vodíku,“ uvedl mluvčí společnosti Ladislav Kříž s tím, že pro zásobování Prahy teplem nemá polostátní skupina v podstatě jinou alternativu. Z tohoto důvodu dál podporuje plyn i vláda.

„Nevidím podporu plynových projektů jako vyhozené peníze, ale nutnou investici. Již existují technologie, které umějí přejít z ruského plynu nejen na jiný plyn, ale i na vodík nebo biometan,“ prohlásila na nedávné Solární konferenci ministryně Hubáčková.

Obnovitelná energetika a sítě jedou

Pokud však ceny energetických komodit svědčí „špinavému“ uhlí, potom svědčí i „čisté“ energii z větru či slunce. Jak řekl v nedávném rozhovoru pro týdeník Hrot přední tuzemský energetický právník Petr Zákoucký, díky rekordním cenám elektřiny se investice do obnovitelných zdrojů stává pomalu zcela tržní variantou i v zemích typu Česka, kde přírodní podmínky nejsou nejvhodnější.

Na rozdíl od plynu tak SUAS Group své solární plány nepozastavuje, právě naopak. Skupina získala podporu z Modernizačního fondu pro projekt čtyř fotovoltaických parků o celkovém výkonu 88 megawattů. Jde o investici ve výši 460 milionů korun.

„Soutěžíme kompletně dodávku projektu včetně materiálu a prací. U dvou projektů chceme výběr zahájit v druhé polovině roku, takže výběr dodavatele očekáváme na přelomu let 2022 a 2023. Další dva projekty budou asi s půlročním zpožděním,“ nastiňuje harmonogram Tomek.

Vedle toho SUAS už na podzim zprovozní i menší fotovoltaiku o výkonu 2,7 megawattu, kterou skupina postavila zcela bez podpory. Vznikne v lokalitě Lipnice u obce Vintířov. Zjednodušeně lze říct, že si s jejím zapojením chce energetická skupina odzkoušet současné fungování obnovitelných i konvenčních zdrojů v jednom systému. „Máme zdroje plynové, uhelné a budou nám přibývat zdroje z oblasti fotovoltaiky. Chceme se naučit, jak celý koncept v rámci dispečinku, softwarově i lidsky řídit,“ vysvětluje záměr Tomek.

Tomáš Novák, týdeník Hrot

Za největší překážku rozvoje zelené energetiky považuje nedostatečnou kapacitu distribučních sítí. V obnovitelné branži je vžitá představa, že právě distributoři se rozvoji zelené energetiky nejvehementněji brání. Podle Davida Šafáře z představenstva společnosti EG.D, která spravuje distribuční síť na jihu Čech a jižní Moravě, narážejí nové zdroje na omezenou kapacitu distribuční sítě jen v ojedinělých případech. „Vede to však k tomu, abychom zahájili investiční proces a připravili síť na zapojení nových zdrojů,“ říká Šafář.

I v této oblasti proto vidí sokolovská skupina příležitost. „Víme o tom, že bude muset dojít k zásadnímu rozšíření kapacit,“ říká Tomek. SUAS se proto nedáv­no spojila se skupinou ­Carbounion ­Bohemia miliardáře Petra Pauknera a společně založily nový podnik SUAS Grid, zaměřený na výstavbu energetické sítě v regionu západních a severních Čech. Vedle navýšení kapacity budou podle Tomka stávající sítě muset projít i nutnou obnovou, aby ustály očekávaný nápor zdrojů s nepravidelnou výrobou. SUAS Grid počítá pro začátek s tržbami v řádu stovek milionů korun.

Situace těžařů ze Sokolovska je příznačná pro celý energetický sektor. Uhlí nejspíš sehraje kvůli krizi o něco větší roli, než jsme si v rámci boje proti klimatickým změnám přáli a představovali. Také zelenou energetiku však čeká boom, zvlášť pokud nová evropská strategie REPowerEU odstraní administrativní překážky, které nejen v Česku jejímu rozvoji brání.

To s sebou přinese i vlnu nutných investic do „drátů“. Velkou neznámou zůstává plyn. Bude ho dostatek? Za kolik? A odkud? Z Ruska, z USA, nebo z Kataru? Anebo ho nahradí vodík či biometan? To jsou otázky, na které dnes hledají odpovědi všichni.