První kytaru vyrobil František Furch ještě v dobách tuhého socialismu. V komunistickém Československu se na konci sedmdesátých let nedal za rozumné peníze sehnat nástroj, po kterém jako muzikant toužil: takzvaný roundback, tedy akustická kytara s „vyboulenou“ zadní deskou. „A tak si jej vyrobil sám,“ říká jeho syn a nástupce ve vedení firmy Petr Furch.

Kytara měla úspěch i mezi kolegy muzikanty. Hlad po kvalitních, běžnou cestou nedostupných kytarách nakonec vedl k tomu, že roku 1981 Furch rozjel něco, co bychom dnes nazvali garážový startup. Do „sametu“ vyrobil a prodal na stovku nástrojů. Pověst schopného a zručného nástrojaře původní zámečník naplno využil po roce 1989, kdy se okamžitě vrhl do podnikání, tentokrát už oficiálního. 

Od té doby se podařilo z malého rodinného, garážového podniku vytvořit firmu s více než osmdesáti zaměstnanci, která vyrobí na deset tisíc kytar ročně.

Nejsilnější je postavení značky Furch v Česku – je místní jedničkou mezi značkami. „Hned na druhém místě je Německo, kde jsme také zavedení a máme tam silnou prodejní síť,“ dodává Petr Furch. Když si má vzpomenout, ve které zemi se „jeho“ kytary nedají sehnat u místních prodejců, vybaví si snad jen Albánii.

Nejzajímavější je ale prý americký trh, kde za centrálu ve Spojených státech vybral Nashville. Nebylo to zdaleka jen kvůli tomu, že si tohle město s akustickou kytarou spojí asi každý člověk, který se trochu orientuje v hudbě. „Ano, je to trochu klišé, ale kvůli tomu jsme si Nashville nevybrali. Hledali jsme místo, které je nejen centrem muziky, ale ani není moc drahé a má ekonomický potenciál,“ vysvětluje Furch.

Dnes má firma v Nashvillu dva kmenové zaměstnance v místní „dceřince“ a postupně buduje dealerskou síť. Daří se to možná až neočekávaně dobře. „Během čtyř let jsme se dostali z 250 na 2500 prodaných kytar za rok. To vidím jako velice dobrý progres,“ konstatuje Petr Furch. A dodává, že v plánu je další růst: „Z plánovaného navýšení výroby jsme podstatnou část alokovali do USA, uvědomujeme si, že se potřebujeme dostat dál a nemůžeme zůstat v tomto bodě.“

Na nástroje z dílen Furch Guitars hraje mnoho známých muzikantů z Česka, ale i ze světa. „Al Di Meola, Suzanne Vega, Per Gessle, David Koller, Vlasta Redl nebo Zdeněk Bína. S naší cestovní kytarou jedno turné odjel i Xavier Baumaxa,“ vypočítává Petr Furch. 

Trochu překvapivě ale jedním dechem dodává, že věhlasná jména jsou sice dobrou reklamou, ale nemají na rozšíření značky dominantní vliv. „Ano, kdyby na naši kytaru odehrál koncert třeba Bob Dylan a pochválil ji, jistě by to pomohlo,“ popisuje hypotetickou situaci. Podpora muzikantů ale není většinou v těchto případech zadarmo a ve výsledku se nevyplatí.

Daleko důležitější jsou v dnešní době influenceři. Nepředstavujme si ovšem pubertální tiktokery, kteří dělají reklamu na módu nebo kosmetiku. V oblasti hudebních nástrojů jsou klíčoví recenzenti a hudební nadšenci, kteří především na YouTube pravidelně publikují svá hodnocení vybraných kytar. Dokážou tak zasáhnout deseti- i statisícové publikum. Jejich pochvala má přitom u hudebních amatérů i profesionálů velkou váhu.