Rozhýbat zkostnatělý úřad se v průběhu let nepovedlo mužům ani ženám nejrůznějších schopností a politického zaměření, ať už se jmenovali Kuba, Mládek, Havlíček I., Hüner, Nováková, nebo Havlíček II. Reorganizace resortu je tak nevyhnutelná. Řešením zoufalého stavu je ovšem nikoliv sloučení s jiným megaúřadem a vznik kolosu, který by většinu energie spotřeboval na svůj vlastní chod, nýbrž úplné zrušení a rozprášení strnulých průmyslových struktur.

Oblast telekomunikací by skutečně mohla přejít na nedalekou dopravu, která má k infrastrukturním otázkám blízko. Agenda obchodu a ochrany spotřebitele zase patří ministerstvu zemědělství. To už dnes má rozsáhlé pravomoci v potravinovém dohledu, a s „empéóčkem“ proto v minulosti do sebe nezřídka narážely. Zahraniční investice a export mohou s klidem převzít resorty zahraničí či financí.

Srdce resortu ovšem tvoří energetika a průmysl. Tedy oblasti, kde se v posledních letech vše točí výhradně kolem Green Dealu, klimatických cílů a čerpání miliard z četných zelených fondů. Vždyť i hlavním argumentem pro výstavbu nových Dukovan je potřeba velkého bezemisního zdroje.

Je tedy logické, aby celá tato oblast přešla tam, kam patří, na ministerstvo životního prostředí. Vlivný úřad, zastřešující veškerou zelenou agendu, by se pak mohl přejmenovat na ministerstvo pro klima. Podobná změna reagující na aktuální trendy ve světě už v některých evropských zemích proběhla. Troufne si na to Karel Havlíček?

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.