Roman Melnikov v roce 2015 opustil několikatisícové městečko Darasun v Zabajkalském kraji, který leží na hranici s Mongolskem a Čínou. Místní jej nelitovali. Byl odsouzen za zabití majitele kavárny během krádeže na devět let. Nyní se jeho ostatky vrátily v rakvi a místní radnice mu finančně přispěla na pohřeb s vojenskými poctami včetně čestné stráže.
„Vězeň, který šel do války jen proto, aby se mohl dostat z vězení, je najednou hrdina? Moji přátelé i já jsme šokováni. Svět se opravdu obrátil vzhůru nohama,“ postěžovala si pro sibiřskou odnož Rádia Svobodná Evropa Nina, obyvatelka Darasunu.
Melnikov byl jedním z desítek tisíc ruských trestanců, kteří byli naverbováni, aby bojovali na Ukrajině za soukromou žoldnéřskou skupinu wagnerovců, kterou ovládá Jevgenij Prigožin s napojením na ruského prezidenta Putina. Samotný Prigožin má zkušenosti se sovětským kriminálem za loupeže a organizaci prostituce.
Obyvatelé městečka na jihovýchodní Sibiři vzpomínají na nového válečného hrdinu Ruska jako na věčně opilého násilníka. „Mnoho z nás si velmi dobře pamatuje jeho ‚hrdinství‘,“ řekl anonymně další obyvatel Darasunu. „Loupeže, krádeže, dokonce napadl dívku, se kterou žil, a málem ji uškrtil,“ doplnil.
Šel nás chránit
Sestra Melnikova, Olga, jej nicméně považuje za opravdového hrdinu, když byl zabit na Ukrajině už 3. února. Podle ní udělal dobře, že šel bojovat za svou vlast. „Šel nás chránit. Bojovat v jiné zemi, aby na nás nezaútočili. Nemyslím si, že by se dostali do Zabajkalska, ale do Moskvy možná,“ dodala pod vlivem ruské propagandy.
V sousední vesnici Makkavejevo byli pohřbeni další dva místní mladíci a také odsouzení zločinci, Dmitrij Filippov a Sergej Slepuchin. Příbuzní si stěžují na to, že se úřady bránily vypravit slavnostní pohřeb, jak je tomu běžné u ruských vojáků.
„Místní vojenská komise a ministerstvo obrany nechtěly mít s pohřbem nic společného,“ komentovala přístup ruských oficiálních míst teta zabitého wagnerovce Naděžda Filippovová, jež na obřad přicestovala až ze západoruského Kursku, který leží nedaleko ukrajinské hranice. V Kursku podle ní pohřby žoldnéřské skupiny dotuje místní vojenská odvodová komise.
Ani zde nově pohřbení mladíci nebyli nijak zvlášť oplakáváni. Filippov si odpykával trest za několik loupeží a za prodej podomácku vyrobeného alkoholu. Slepuchin byl odsouzen za šest loupeží a dvě přepadení.
Válkou se vykoupili
Do vězení se dostal ještě jako nezletilý, vysvětlila jeho sestra Olga Vančugová. Podle ní se ale smrtí ve válce s Ukrajinci vykoupil ze svých hříchů. S tímto hodnocením souhlasí i Naděžda Filippovová. Po přímluvách příbuzných nakonec oba zabití žoldnéři/kriminálníci byli odměněni vojenským pohřbem v místní škole za účasti žáků.
„Co je to za příklad, že udělujeme takové pocty nedávným vězňům? Jsem proti tomu, aby to děti sledovaly. A nechali je, aby si myslely, že je to dobrá životní cesta – loupeže, opilství, vězení, válka,“ anonymně kritizovala oficiální pohřeb jedna z matek dětí.
Obyvatelé vesnice si stěžovali na to, že vojenské pocty musely být částečně placeny z místního rozpočtu a že na pohřbu promluvil i „nějaký generál“.
„Byla to noční můra, vidět tyto trestance pohřbené s takovými poctami. A museli jsme za to zaplatit. Škola potřebuje opravu a naše místní muzeum chátrá. My ale musíme platit pohřby s čestnou stráží za trestance, kteří utekli do války,“ dodala jiná žena z Makkavejeva.
Moskva sice od začátku války přiznala šest tisíc zabitých vojáků, musí jich být ale násobně více. Ukrajinci operují s více než 166 tisíci zabitých, podle západních odhadů Rusko přišlo v konfliktu včetně zraněných už minimálně o 200 tisíc vojáků. Každopádně nadproporčně jsou zastoupeni muži, kteří pocházejí z odlehlých a chudých koutů Ruské federace.
