Polská PGE (něco jako ČEZ) řešila požár v „nejsmradlavější“ evropské elektrárně Bełchatów a s krytím vlády vytáhla do boje za zachování hnědouhelného dolu Turów. Při pohledu do mapy se zdá, jako by obří díra v zemi k Polsku vůbec nepatřila - tak „šikovně“ je vsunuta mezi Česko a Německo. Oběma zemím to nepřekvapivě dost vadí. Ovšem nejen jim.

Pokračování těžby zakázal Evropský soudní dvůr, to však Polsko nehodlá respektovat. Polský premiér Mateusz Morawiecki dokonce oznámil, že Česko za 45 milionů eur žalobu stáhne, což Andrej Babiš ostře dementoval. Není divu, zhruba miliarda korun je opravdu směšná částka.

Proč však Poláci do boje se sousedy a EU vytáhli, když vzhledem k vývoji cen emisních povolenek by pro ně bylo pomalu výhodnější pálit místo turówského uhlí zloté? Jde o to, uklidnit vlivné hornické odbory, zaměstnance dolu i euroskeptické voliče, a zároveň se jedná o nátlakový prostředek na Brusel, aby dosypal více peněz do Modernizačního fondu určeného pro chudé uhelné státy. Z toho Polsko tak jako tak získá největší balík, navýšení celkových prostředků by však pomohlo i Česku.

Už i Poláci si samozřejmě museli uvědomit, že s uhlím je definitivně amen. Svědčí o tom masivní výstavba obnovitelných zdrojů v zemi. Loni Česko instalovalo 51 megawattů solárů, v Polsku to bylo 2200 megawattů a země předstihla Česko v celkovém instalovaném výkonu. Zatímco Česko bezradně tápe, co si se 150 miliardami z Modernizačního fondu počít, Poláci nezahálejí a brzy by se mohlo ukázat, že nejtvrdší zastánce uhlí v Evropě je zelenější než jeho jižní soused. Navzdory Turówu i zelené strategii ČEZ.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.