Prezident Miloš Zeman dostal od ministra zdravotnictví Romana Prymuly skvělou příležitost začít vydírat premiéra Andreje Babiše. Tím, že de facto odmítl rezignovat, posílil prezidentovu roli. Jak víme, Zeman dokáže hrát s příchody a odchody ministrů vládě na nervy. Jde jen o to, jestli se Prymula nepřepočítal. Jestli z něj nakonec nebude nová Karla Šlechtová.
Prezident Miloš Zeman má vládě co vracet. Bezpečnostní informační službu stále vede jím nenáviděný Michal Koudelka, ministerstvo zahraničí Tomáš Petříček, vláda proti Zemanově vůli ruší superhrubou mzdu a zavádí patnáctiprocentní daň z příjmu. Prezident musel zrušit oslavy 28. října na Hradě, a teď ještě musí z vlády odejít jeden z „jeho“ tří ministrů.
Tím, že Prymula svůj odchod podmínil, byť ústavně nesmyslně, rozhodnutím o svém nástupci, dal Zemanovi možnost začít obchodovat. Prezident by byl hloupý, kdyby si nechal tuhle příležitost ujít.
Odcházející ministr zdravotnictví sám možná naivně věří, že jde o něj. Že se za něj Zeman postaví a bude jeho odvolání protahovat. Jenže příklad kdysi prezidentem opěvované Karly Šlechtové ukazuje, že Zeman hodí přes palubu kohokoli, když jde o vyšší politickou dohodu.
Prymula udělal vlastně dost možná nejškodlivější krok své politické kariéry. Premiér Babiš bude muset přistoupit na podmínky obchodu, aby svoji menšinovou vládu při historicky nejnižších preferencích udržel u vesla. Připomeňme, že jeho hnutí má nyní 24,5 a koaliční ČSSD čtyři procenta preferencí.
Ať už si o Babišovi myslíme cokoli, těch posledních pár kamínků, které drží hráz fungujících transatlantických vztahů, jeho kabinet proti prezidentovi ještě brání. Je otázkou, co teď bude v sázce, levně ale Zeman Prymulu určitě nedá.
