Cesty koronaviru jsou nevyzpytatelné. Na jedné straně se německá spolková kancléřka Angela Merkelová zprvu stala hrdinkou protipandemického úsilí, ale pak se v Německu stejně jako ve většině zemí EU zadrhla distribuce vakcín. Tamní letecká společnost Lufthansa, aniž by udělala co špatně, loni přišla o 6,7 miliardy eur. Rok předtím vydělala 1,2 miliardy – a už to byl dost špatný rok.

Na straně druhé ruský prezident Vladimir Putin o šíření viru doma lhal, co se do Rusů vešlo, a nechal skákat zoufalé lékaře z oken nemocnic. Ale potom mu vyšel risk s rozšířením neodzkoušené vakcíny a – jak to alespoň na počátku března vypadalo – dosáhl relativně snadno na nezanedbatelné PR vítězství. Ruský Sputnik V zřejmě skutečně funguje a je ho dost na to, aby ho Moskva mohla s patřičnou pompou vyvážet (ačkoli je to také proto, že polovina Rusů snad jaksi ze zvyku vládě nevěří a nechce o vakcíně ani slyšet). Očkovací diplomacie tak Rusku získává levné body třeba v Africe a Latinské Americe, ale také v dalších zemích, které dělají, co mohou, aby na označení „rozvojová“ dosáhly, jako je Maďarsko nebo Česká republika.

Vakcína před celníky

O jednom z divočejších projevů očkovacího triumfalismu (ale zároveň logickém tržním i politickém tahu) napsal 25. února obvykle dobře informovaný server Intellinews.com, jenž se na Rusko specializuje. „Německý letecký dopravce Lufthansa plánuje otevřít luxusní ‚koronasalonek‘ na moskevském letišti Domodědovo,“ psal server. „Podle zdrojů z oblasti leteckého cestovního ruchu, jež jsou o věci informovány, má Lufthansa jednat s ruským ministerstvem zahraničí o zavedení nové linky mezi mezinárodním letištěm ve Frankfurtu a druhým největším letištěm ruské metropole.“

Již navržený salonek umístěný před pasovou a bezpečnostní kontrolou letiště měl fungovat jako očkovací středisko. Zhruba za tisíc eur si koupíte lístek z Frankfurtu na Domodědovo, vystoupíte z letadla, ale do Ruska samotného se nedostanete: Vlezete do luxusně vybaveného salonku s občerstvením, jen kromě servírek tam budou i sestřičky. Od nich dostanete injekci Sputniku V a zhruba hodinku si odpočinete, aby vás personál pozoroval, jestli vám není zle. Pak se zase seberete a jdete zpátky do letadla, abyste na večeři byli zase doma.

Daniel Deyl

To by dávalo smysl. Bohatí Němci – zprvu nebylo jasné, jestli je nabídka zaměřena na všechny cizince, nebo jen na Němce – si oddechnou, protože nebudou muset čekat na vakcínu dlouhé měsíce; ti nejméně ohrožení mohou podle současného stavu očkovacích plánů čekat až hluboko do roku 2022. Lufthansa si trochu polepší ekonomicky. Kreml získá body a bude moci dělat na Západ dlouhý nos – pokud nevyjde najevo, že někdo do injekcí lije levnou vodku. I majitel Domodědova, oligarcha Dmitrij Kamenščik, byl podle Intellinews.com nápadem nadšen, také celkem pochopitelně. Jen vládu Angely Merkelové a vedení Evropské unie to postaví do nepříjemného světla: Podívejte, Rus to umí, a vy ne.

Dobrou zprávu převzaly všechny možné letecké a turistické servery (One Mile at a Time, Simply Flying, Travel Daily a další). To bylo v pátek 26. února a o následujícím víkendu.

Chyba lávky!

V pondělí je všechny zchladilo prohlášení Lufthansy: Nic takového se nekoná a konat nebude. „Lufthansa kontaktovala server Intellinews, aby sdělila, že nemá v plánu otevřít na moskevském letišti očkovací středisko, a uvedla, že na letišti již existuje očkovací stanice pro ruské státní příslušníky a cizince s trvalým pobytem v zemi,“ napsal řečený server.

Co tedy? Je možné, že někdo do světa vypustil hoax a teď se královsky baví, případně kasíruje miliony z příhodně načasovaného obchodu s akciemi Lufthansy (viz graf). Nebo je zpráva pravdivá, ale z nějakého důvodu ji všichni zúčastnění drží pod pokličkou. Pravděpodobnější než obě uvedené verze však je, že někdo plány na zřízení zvláštního německého očkovacího salonku v Moskvě skutečně kul, ale z nějakých důvodů je narychlo zrušil, odložil či alespoň zásadně změnil.

Daniel Deyl

Tomu by nepřímo nasvědčovalo i několik dalších skutečností. Postoj světa k ruským prohlášením o úspěšném vývoji proticovidové vakcíny, zprvu značně skeptický, se začal otáčet po 2. únoru, kdy britský lékařský žurnál The Lancet zveřejnil článek (jenž prošel nutnou vědeckou oponenturou), který tvrdí, že Sputnik V skutečně má zhruba deklarovanou úspěšnost okolo 91 procent, že není jedovatý a neobsahuje novičok.

Vzápětí poté začal ruský fond přímých investic (RDIF), jenž výrobu Sputniku financuje, oslovovat všechny moskevské ambasády s nabídkou spolupráce. Němci na nabídku zareagovali. Ministr zdravotnictví Jens Spahn v průběhu února prohlásil, že Berlín jedná s Moskvou o možnosti vyrábět Sputnik v Německu, případně jinde v Evropské unii. „Jsou to konstruktivní a kritická jednání,“ řekl Spahn, než konstruktivně a kriticky dodal, že jediná cesta světového společenství ven z pandemického bludiště vede přes vzájemnou spolupráci. (Neuvedl, jestli součástí jednání bylo, jak si obě země tentokrát rozdělí Polsko.)

Rusové jsou priorita

Kromě toho se začátkem března do zorného pole evropských politiků dostal neoficiální německý návrh na urovnání vztahů s Ruskem, naposledy zjitřených dryáčnickým vystupováním Kremlu ohledně disidenta Alexeje Navalného.

Tento návrh má podobu nepodepsaného a nedatovaného dokumentu, jímž členské země předkládají ke společnému jednání podněty, za které nemusejí nést přímou politickou odpovědnost. „Očekávat zásadní změnu ruské zahraniční politiky je v současné době nerealistické, ale správa našeho vztahu k Rusku musí zůstat naší prvořadou zahraničněpolitickou prioritou,“ uvádí dokument.

Německo-ruská spolupráce se z historických důvodů v Evropě netěší jednoznačně dobré pověsti. Je tedy možné, že ve chvíli, kdy Berlín předkládá v Bruselu potenciálně kontroverzní návrh na toto téma, nechce se vláda Angely Merkelové zabývat reakcemi na výstřední aranžmá vakcínového turismu na trase Frankfurt–Moskva? Je možné, že kvůli tomu šlápla vedení Lufthansy (již koneckonců stát z 20 procent vlastní) na krk a lukrativní koronasalonek mu zatrhla? A že z ruské strany je ticho z téhož důvodu? Lepší vysvětlení dosud nemáme.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.