Rčení nevstoupíš dvakrát do stejné řeky není nic pro průmyslového matadora Zdeňka Rintha. Ačkoli na konci března oslavil jednasedmdesáté narozeniny, k důchodci na odpočinku má hodně daleko. Rinth totiž už znovu chystá budoucnost svojí srdeční firmě Kara Trutnov.

Firmu, jejíž historie sahá do roku 1948, zachránil po sametové revoluci, kdy se původní státní podnik rozpadl na mnoho částí. Výrobce kožešin společně se sítí obchodů úspěšně rozvíjel až do roku 2018, kdy ho prodal ambicióznímu investorovi Michalu Mičkovi a jeho skupině C2H a chystal se už jen odpočívat. 

Firma ale loni skončila v insolvenci, stejně jako celá skupina C2H, kterou položily obrovské dluhy z dluhopisů v kombinaci s covidovou uzávěrou. A Rinthovi rázem skončil důchod. Na krach svého milovaného podniku se nemohl jen tak dívat. Tím spíše, když se na něj obrátil investor a specialista na firmy v problémech Tomáš Raška a přizval ho do týmu, který měl firmu zachránit. Jejich společná mise skončila úspěšnou reorganizací Kary na začátku dubna. 

Chtěl jsem jednoduše znovu pracovat. Což od minulého pátku, kdy soudkyně potvrdila úspěšnou reorganizaci, bez omezení opět můžeme. Musíme ještě hodně věcí napravit. Je před námi dlouhá cesta, ačkoli se za jedenáct měsíců stihlo hodně.

Volala mi spousta lidí z Česka i ze zahraničí a ptali se, co s tím budu dělat. Stejně tak volala obchodní centra. A já dlouho odolával a odpovídal, že už to není můj příběh. Ale ani Trutnov není velkoměsto, a tak jsem měl docela dobré informace o tom, co se ve fabrice děje, a nemohl se na to dívat. A do toho přišel Tomáš Raška s plánem. Na druhé schůzce mi říká: Pane Rinthe, vám by ta Kara slušela. To byla od něj zákeřnost. Tomu se nedalo odolat. A šli jsme do toho.

Ty už jsou většinou narovnané. Obchodní centra se k našemu snažení postavila velmi vstřícně, za což jim patří dík. Ale určitě je toho dost, co se za poslední tři roky zanedbalo. Musíme celkově zlepšit zákaznický servis, restrukturalizovat prodejny, vyřešit jejich zanedbanou údržbu. Musíme vystěhovat celý ten zmatek po Pietro Filipi. Je to spousta drobných věcí, které nás budou ještě chvíli zaměstnávat. 

Ano, máme takovou dohodu. Většinový podíl ve firmě postupně převezmu já, zároveň budu moc rád, když Natland ve společnosti zůstane jako společník. Vlastnické vztahy budou uspořádány do několika týdnů.

Tím vás v tuto chvíli nebudu zatěžovat a vlastně to není podstatné. Podstatné je, že většinovým vlastníkem se stanu já, a její řízení tak bude primárně mojí zodpovědností. 

Byla to perfektní spolupráce, snad bych řekl dokonce vzorová. Ostatně povedla se nám jedna z nejrychlejších reorganizací v historii. A to díky tomu, že všichni postupovali ve společném zájmu, jak tým pana Rašky, advokáti z AK Glatzová, tak velká skupina bláznů – zaměstnanců Kary, kterým nebyl osud firmy lhostejný. Musím ale zdůraznit, že sám bych si na podobnou akci netroufl. Nemám žádnou zkušenost s insolvencemi, bohudík. Ani s právními spory tohoto typu a restrukturalizací. V tom byla účast Natlandu zásadní. 

Ano, na záchranu firmy jsem vynaložil i své vlastní prostředky. S Natlandem jsme spolupracovali a teď si budeme naše prostředky vzájemně započítávat. To jsou už jen formality. 

Upřímně, moc jsem jí nerozuměl. Pana Benýška jsem do té doby neznal a nikdy jsem ho neviděl. Ale co jsem o něm slyšel, rozhodně není hloupý. Takže moc dobře musel vědět, že jeho návrh nemá šanci na úspěch. Nechci spekulovat, ale myslím, že jeho kroky souvisely s aktivitou určitých osob, které se snažily firmu dostat do konkurzu a její části zavřít a rozprodat. 

Opravdu nechci spekulovat. V těchto vazbách a vztazích se nevyznám, ale pan Bednář se určitě prezentoval jako zástupce jisté skupiny osob, jejíž motivace byla z mého pohledu nepřátelská.

Určitě. Protože hlavní obětí tohoto jednání je Kara. Za tři roky působení bývalého majitele značně utrpěla její reputace na trhu, řada obchodních vztahů byla narušena. Ten stín na firmě ulpěl a určitě nám dá dost práce ji zase očistit. A pokud během dvanácti měsíců před insolvencí z firmy odteklo šedesát až osmdesát milionů korun, pak je dobré se ptát proč, a zda by vůbec firma skončila v insolvenci, nebýt těchto pochybných kroků. Možná v tom Kara byla nevinně. A skuteční viníci za to musí zaplatit. 

Víte, za posledních dvanáct měsíců jsem dal víc rozhovorů než za 25 let předtím. A to jen proto, abych očistil pověst firmy, která se nezaslouženě dostala do vážných problémů. To teď končí a já se místo povídání do médií chci zase zaměřit na práci. Máme jí před sebou hodně. Ale na velkohubé řeči jsem nikdy nebyl. Takže nějaké plány mám, ale zatím si je nechám pro sebe. Teď jde o to, firmu vrátit do formy, přiblížit se zákazníkům a zdokonalit zákaznický servis. Rozhodně už to nebudu prodávat nějakému investičnímu střelci.