Dva měsíce poté, co Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse převrátila nohama vzhůru nizozemskou politickou scénu, není jisté skoro nic. PVV však na rozdíl od všech ostatních stále roste.

V listopadu získala PVV 23,5 procenta hlasů a s velkým přehledem porazila všechny dosavadní vládní i opoziční strany. Ve světle volebních výsledků se zdálo, že nejpřímočařejší novou vládní koalici sestaví právě Wildersova partaj s podporou liberální Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) odcházejícího premiéra Rutteho, centristické a na boj proti korupci postavené Nové společenské smlouvy (NSC) a agrárně-populistického Farmářského a občanského hnutí (BBB).

Jedním z předpokladů pro vznik koalice byly vcelku podobné programy v otázce migrace, která se stala klíčovým tématem předvolební kampaně. Sestavování vlády vyhlíželo skoro jako hračka.

Už tehdy ovšem skeptici varovali, že tak jednoduché to nebude. Měli pravdu.

Wilders – Milders

První zádrhel přišel při jmenování takzvaného informátora (informateur), což je pozice, od níž se v Haagu očekává, že se pokusí najít dostatek styčných bodů v programech potenciálních koaličních partnerů a pak předá taktovku jednání takzvanému formátorovi (formateur), jehož úkolem je jednání dokončit a sestavit vládu.

Wilders si nejprve za informátora vybral zkušeného senátora van Striena. Ten však po sérii obvinění z úplatkářství a podvodu po několika dnech odstoupil. Wilders bleskově našel náhradu v podobě Ronalda Plasterka, jenž býval ministrem za sociálnědemokratickou Stranu práce (PvdA), s níž se ovšem v minulosti názorově rozešel a posunul se doprava. Po Plasterkově jmenování to chvíli vypadalo na klid.

Hladinu ale znovu rozvířila předsedkyně VVD Yeşilgözová, která prohlásila, že její strana do vlády nevstoupí, ale může ji podporovat v parlamentu. Záhy se přidal i šéf NSC Omtzigt, který vyjádřil své výhrady vůči blíže neurčeným „překážkám ve sféře právního státu“. Na mysli měl nejradikálnější Wildersovy „nápady“ z kampaně typu zákazu mešit, Koránu a islámských škol.

Wilders na to reagoval smířlivě a lidovcům z VVD připomněl, že si až sedmdesát procent všech voličů, včetně těch jejich, přeje chystanou čtyřkoalici vedenou jeho Stranou pro svobodu. V reakci na Omtzigta pak slíbil, že některé ze svých plánů „uloží do mrazáku“. Tím si mimochodem vysloužil přezdívku Milders neboli holandsky umírněný. 

Rozmisťování azylantů

Zdálo se, že to bude stačit. Jenže přišel minulý týden a další komplikace v podobě hlasování o zákonu, který vládě umožňuje zavázat nizozemské obce k přijímání žadatelů o azyl s poukazem na to, že se tím zabrání jejich soustředění v několika málo lokalitách, z nichž pak vznikají ghetta.

Ačkoli se šéfové všech čtyř stran zapojených do koaličních rozhovorů postavili proti zákonu, někteří zákonodárci liberální VVD se vzepřeli svému vedení a hlasovali pro jeho přijetí. Jen tak potvrdili tápání své strany.

VVD, ale i NSC ve skutečnosti nemají prakticky jinou možnost než do vlády s Wildersem nakonec vstoupit. Žene je především strach z možnosti předčasných voleb a ze strmého vzestupu Wildersovy podpory.

Lednový průzkum společnosti Peil.nl ukázal, že Wildersova PVV by teď ve volbách získala historických 49 křesel (nyní jich má jen 37). Adekvátně tomu by ostatní zplakali nad výdělkem; v čele právě s VVD, jež by také zaznamenala historický rekord, ovšem s opačným znaménkem (místo dnešních 24 křesel by v předčasných volbách spadla na pouhých 12).

Rutte jako Angela?

Již zmíněné Lidové straně pro svobodu a demokracii (VVD) ovšem nepomáhá ani příběh odehrávající se na pozadí a týkající se budoucnosti jejího exšéfa a stále ještě úřadujícího premiéra Rutteho. Ten se netají svým záluskem na křeslo generálního tajemníka NATO, jež se uvolní po Jensi Stoltenbergovi. Trabl je v tom, že tato ambice vede Rutteho k nadbíhání názorům všech zúčastněných, takže celá VVD vypadá, jako když opravdu vůbec neví, čí je.

Příběh dosluhujícího premiéra přitom dost připomíná osud německé exkancléřky Merkelové, která dlouho vypadala jako naprosto nenahraditelná, aby se k ní na konci kariéry celá mateřská CDU otočila zády. Rozdíl je v tom, že CDU mohla odejít do opozice a tam si to v klidu vyříkat, zatímco VVD zřejmě dál ponese vládní odpovědnost.

Připočteme-li, že neškodná levicová opozice v čele s Timmermansem sice poštěkává, ale ani trochu nekouše, vychází nám jediné: ano, Wilders má problém, ale všichni ostatní v zemi tulipánů mají problém ještě mnohem větší.