Velké personální problémy v německém školství předpovídá aktuální německá Zpráva o vzdělání. Jejími autory jsou odborníci na pedagogiku z Leibnizova institutu pro výzkum vzdělávání. Zejména předškolnímu stupni predikují velké komplikace, pokud se v největší evropské ekonomice výrazně nezmění dosavadní přístup. Už před dvěma lety v tomto sektoru chybělo přes sto tisíc pedagogů a vychovatelů i přesto, že jejich počet v poslední dekádě významně roste.
Mezi lety 2008 až 2018 se počet učitelů ve školkách zvýšil o 54 procent z 379 tisíc na 582 tisíc. V roce 2019 už činil rekordních 654 tisíc pedagogicky působících pracovníků. Při přepočtení na plný úvazek by to pak bylo 498 tisíc zaměstnanců.
Učitelé stárnou
Problém je ale v tom, že to stále nestačí. Podle odhadů bude v roce 2025 chybět až 300 tisíc pedagogů pro děti do šesti let (celkem má chybět na pracovním trhu 2,9 milionu lidí). Ve spolkové republice přibude okolo tisícovky nových školek nebo předškolních skupin ročně. Poptávka po lidech je vyšší než nabídka.
Pracovníci s vysokoškolským diplomem z pedagogické fakulty tvoří pouze šest procent. Další lapálií pro budoucí vývoj je fakt, že se věk učitelů zvyšuje. Pedagogických pracovníků, kteří jsou starší 55 let, bylo loni v klasických školkách 17 procent, což je o sedm procentních bodů více než v roce 2009.
Tlak na počet učitelů zvyšuje i demografický vývoj. Počet dětí do šesti let mezi roky 2013 až 2018 stoupl o půl milionu na 4,67 milionu dětí. Většina nárůstu – 338 tisíc – připadala na nejmenší do tří let. Pro více než pětinu dětí mezi třemi až šesti lety je němčina druhým jazykem. Souvisí to s početnou vlnou uprchlíků, kteří přišli do Německa od roku 2015.
Děti místo počítačů
Aby bylo možné díru na pracovním trhu zaplnit, je možné si udělat dvouletý rekvalifikační kurz. Jedním ze zájemců je i jednačtyřicetiletý Martin Schmidt, který pracoval v IT, ale práce ho neuspokojovala, tak se rozhodl změnit kariéru. „Uvědomil jsem si, že technologie nestačí k tomu, aby se člověk cítil lépe. Chtěl jsem se z této oblasti dostat pryč,“ vysvětlil, proč chce pracovat s dětmi. Nyní už dokončuje dvouletý rekvalifikační kurz v Berlíně.
Zkrátit kurz pro rekvalifikaci není podle Joyce Abebreseové z odborového svazu pro vzdělávání a vědu v Severním Porýní-Vestfálsku možné, protože musí stále převažovat kvalita pracovníků nad jejich kvantitou.
Pro Schmidta znamená změna kariéry i to, že půjde s platem dolů. Nástupní plat se v předškolním sektoru pohybuje na úrovni 2800 eur (73 tisíc korun). Průměrný hrubý plat byl loni v Německu 3 994 eur (104 tisíc korun).
Navíc ti zájemci o změnu povolání, kteří chodí na rekvalifikaci a dělají si praxi ve školce, nejsou placeni. Některé spolkové země z důvodu personální nouze zavedly kombinovaný režim, kdy stážisté chodí na kurz dva dny v týdnu, za zbytek pracovní doby dostávají alespoň část platu. To platí například v Bádensku-Württembersku, Berlíně nebo Severním Porýní, kde učitelé chybí nejvíce.
Také Brigitte Makuliková se ve svých 53 letech rozhodla pro změnu. Před třemi lety odešla z mediální branže. Dvouletý kurz, který absolvovala v Kolíně nad Rýnem, je rovnocenný se ziskem bakalářského titulu z univerzity. Zájemců, kteří se rozhodnou pro rekvalifikaci, tvoří v Německu stále pouhý zlomek z celkového počtu pedagogů. V roce 2019 jich bylo 1900.
Učitel na čtyři děti
Ve většině spolkových zemích Německa je tlak na to, aby na pedagoga ve školce připadalo co nejméně dětí. V průměru to je 4,2 dítěte, před pěti lety to bylo 4,6. V Berlíně je ale běžné, že na jednoho učitele připadá i 15 dětí, upozornil Schmidt.
Ani koronavirová krize mu práci neulehčila. Starší kolegové museli zůstat během pandemie z preventivních důvodů doma, takže nebylo výjimkou, že měl na starosti deset dětí najednou. I když je práce ve školce zodpovědná a stresující, nelituje. „Před rekvalifikací jsem věděl, že podmínky ve školství nejsou ideální.“
Podobné starosti má i české školství. Kvůli pandemii čínské chřipky řada starších učitelů nechce od září nastoupit. Už loni chybělo šest tisíc učitelů, do několika let to může být dvojnásobek.
