Oficiální zadlužení zemí EU je obrovské. V loňském roce činil řecký vládní dluh 206 procent HDP, přes sto procent se dostala i řada dalších zemí – Itálie, Portugalsko, Španělsko, Kypr, Francie a Belgie. Nejméně zadlužené jsou naopak Estonsko, Bulharsko, Lucembursko a Česko. Mezi roky 2019 a 2020 se v rámci celé EU zvýšilo zadlužení vlád ze 77 na 90 procent HDP, což je nejvíce v historii měření.

Navíc jak ukázala studie německé univerzity ve Freiburgu, další polovina dluhů zemí EU je „schována“ v důchodových systémech členských států. Ekonomové vycházeli ze zprávy Unie o stárnutí a vzali v úvahu demografický vývoj do roku 2070. V oblasti důchodů a zdravotní péče budou zemím rychle naskakovat další závazky. Projekce zohledňují i přijatou legislativu jako navyšování věku odchodu do důchodu.

Státy v jižní Evropě, jako je Řecko, Itálie nebo Španělsko, si v těchto prognózách vedou překvapivě dobře. Je to ale dáno především tím, že se tyto země zavázaly k drastickému snižování důchodů.

V Itálii se nyní starobní důchody pohybují na úrovni 60 procent hrubé průměrné mzdy (pro srovnání, v Česku to je 40 procent), ale v následujících letech mají prudce klesat. V roce 2070 by to mělo být 46 procent. Španělsko a Francie slibují ještě větší redukci v příjmech seniorů. Ve Španělsku by to mělo být 29 procent, ve Francii 28 procent. 

Škrty na papíře

Vedoucí výzkumného centra pro mezigenerační smlouvy Bernd Raffelhüschen vysvětlil, že jižní křídlo EU slíbilo Evropské komisi, že výdaje na důchodové systémy budou dlouhodobě klesat. K výraznějšímu poklesu výdajů na důchody má ale dojít až po roce 2030. 

Nabízí se otázka, zda masivní škrty nedodali politici pouze na papíře. „Máme velké pochybnosti, že takové škrty v důchodech budou skutečně realizovány,“ vysvětlil ekonom a odborník na důchodové systémy Raffelhüschen.

Poukázal i na příklad Německa, kde došlo v rámci debaty o reformě důchodového systému doslova k frašce, protože politici slibovali zvýšení věku odchodu do důchodu na 67 let, nakonec ale prošla hranice 63 let. Takzvaný faktor udržitelnosti, který počítá s tím, že se výše důchodů k poměru průměrné mzdy bude snižovat, aby dokázal vstřebat stárnutí populace, byl také nakonec zrušen. 

V Itálii došlo k podobnému scénáři. „Země již v minulosti představila ambiciózní úsporné programy, které byly později zrušeny,“ zdůraznil Raffelhüschen. V rozporu s dohodami v Bruselu bývalá italská vláda Giuseppeho Conteho oznámila před koronavirovou krizí program předčasného odchodu do důchodu a znervóznila tím řadu ekonomů v Evropě.

Vzorné Řecko

V Řecku se naopak vláda snaží veřejné finance konsolidovat úsporami na straně výdajů, které byly ale podmíněny věřiteli země, aby nezbankrotovala. Letos v březnu mohla řecká vláda trhům prvně od roku 2008 nabídnout dluhopis s třicetiletou dobou splatnosti. 

Řecko muselo kvůli mezinárodním věřitelům seškrtat výši důchodů o pětinu a dařilo se mu vytvářet primární rozpočtové přebytky až do roku 2019. „Řecko začalo skutečně šetřit. Lze ale pochybovat, zda dokáže tento kurz politicky udržet po desetiletí,“ okomentoval úsporné kroky řecké vlády německý ekonom Raffelhüschen.

OECD ve své nejnovější zprávě o důchodech uvedla, že většina států během posledních dvou let pandemie covidu-19 ochránila příjmy seniorů na úkor udržitelnosti veřejných financí. Nicméně dlouhodobý tlak spojený se stárnutím populace bude vyžadovat reformu penzijních systémů.

Zejména musí jít o zvyšování věku odchodu do důchodu, protože se bude tempo stárnutí ve většině zemí OECD následující dvě dekády zrychlovat. Počet obyvatel v produktivním věku se do roku 2060 sníží o jednu čtvrtinu ve většině zemí jižní, střední a východní Evropy.