Byznys se nezastaví ani poslední den roku. K datu 31. prosince 2020 převzala energetická skupina Sev.en miliardáře Pavla Tykače největší uhelnou elektrárnu v Česku - Počerady. Prodávajícím je ČEZ, který má v plánu – možná již za deset let, ale nejdéle do vládou stanoveného roku 2038 – skoncovat se spalováním uhlí. Naopak Tykačova firemní skupina stále doufá, že uhelné elektrárny potřebujeme a že lze na jejich provozování vydělat.

Celkově se jedná o obchod, který je výhodný pro obě strany. Sev.en Energy vlastní uhelný lom Vršany, nyní získává i elektrárnu, která naprostou většinu zde vytěženého paliva spálí. Pokud by si ČEZ elektrárnu ponechal a podle doporučení ekologických aktivistů ji za pár let zavřel, skončila by předčasně i těžba na lomu Vršany. ČEZ se zbavuje uhelné elektrárny se závislostí na externím dodavateli paliva a hlavně: zbaví se nesmyslné smlouvy z roku 2013, kdy se šéfové ČEZ v rámci smíru s Tykačem zavázali odebírat vršanské uhlí po další čtyři desetiletí.

Finanční vyrovnání je poněkud komplikované. ČEZ za elektrárnu dostane 2,5 miliardy korun, ale až v listopadu 2023. Zároveň si však ponechá 6,8 miliardy korun volné hotovosti, které v minulých letech z dceřiné firmy Elektrárna Počerady vytáhl (odborně se tomu říká cashpooling). V nejbližších třech letech bude ČEZ nakupovat většinu elektřiny vyrobené v Počeradech, a to za podmínek, které lze z pohledu nového majitele označit za velkorysé.

Plán skupiny Sev.en Energy je zřejmý: investovat do modernizace elektrárny, snížit emise škodlivých látek a udržet uhelné Počerady (paroplyplynový cyklus v Počeradech si ČEZ ponechal) v provozu co možné nejdéle. Jde tedy o podobný postup jako v případě Elektrárny Chvaletice, kde modernizace dvou bloků umožnila prodloužení provozu o deset let. K nelibosti ekologických aktivistů, kteří opakovaně upozorňují, že z hlediska vypouštěných emisí oxidu uhličitého patří Chvaletice a Počerady k nejhorším elektrárnám v tuzemsku.

Ekologičtí aktivisté zřejmě provoz obou elektráren nezastaví. Na scénu však přichází jiný „zabiják“ uhelné energetiky, a sice emisní povolenka. Její cena letí vzhůru, na konci prosince přepisovala historické rekordy. Za jednu tunu emisí (zjednodušeně lze říct, že každá spálená tuna uhlí odpovídá jedné tuně emisí oxidu uhličitého) se na německé energetické burze koncem prosince platilo až 33,44 eura. Při takové finanční zátěži se spalování uhlí mění v ekonomický nesmysl. Zdá se, že Pavel Tykač bude nakonec tím, komu zůstane na konci hry v ruce Černý Petr.