Esej: Hlavolam peněz ve 21. století

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Celý článek
0

Argentinský „řezník“ Milei radí Muskovi: státní zaměstnance vyhazuj ve velkém

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Celý článek
0

Znepokojení v Pekingu: Číně se nelíbí Putinovo strašení jadernými zbraněmi a nová ruská doktrína

Nejsilnější spojenec Ruska v probíhajícím konfliktu na Ukrajině není nadšen ze změny jaderné doktríny, kterou podepsal Putin. Rusku nová strategie umožňuje použít jaderné zbraně i proti Ukrajině, která žádné nemá.

Nejsilnější spojenec Ruska v probíhajícím konfliktu na Ukrajině není nadšen ze změny jaderné doktríny, kterou podepsal Putin. Rusku nová strategie umožňuje použít jaderné zbraně i proti Ukrajině, která žádné nemá.

Celý článek
0

Trpí celá rodina. Kvůli neschopnosti politiků se z přijímaček stal hazard s osudy dětí

Neschopnost české politické reprezentace dohlédnout dále než za hranice volebního cyklu v těchto dnech dopadá na ty, o nichž všichni tak rádi mluví, že to je budoucnost národa – na děti.

Trpí celá rodina. Kvůli neschopnosti politiků se z přijímaček stal hazard s osudy dětí
ilustrační foto | Shutterstock.com

Ačkoli se dlouho dopředu ví, že v Česku se právě v těchto letech hlásí na střední školy populačně nejsilnější ročníky, politici na to s dostatečným předstihem víceméně nereagovali.

Přijímací zkoušky na střední školy se konají právě teď. Mnohým školákům po nich nezbude nic jiného než se vydat po životní cestě, kterou si nevybrali a kudy jít nechtěli. Protože se kvůli ohromnému přetlaku na školu, kterou by rádi studovali, nedostanou. Dítě mohlo být devět let třídním premiantem, ale o jeho dalším osudu se rozhodne v jednom nebo ve dvou dnech.

Námitka, že všichni se nemohou dostat tam, kam chtějí, a že to tak bývalo vždycky, tentokrát neobstojí. Právě proto, že školáků je opravdu hodně. Nastává tak mimo jiné paradoxní situace, že velmi dobří žáci vytlačují své vrstevníky z oborů, které jsou určené spíše pro průměrné, a ti průměrní zase „berou“ místa podprůměrným.

Přijímačkový proces je stresem pro celou rodinu. Děti jsou dopředu nervózní, jak to dopadne. Jejich rodiče zase kalkulují a spekulují, jestli má jejich dcera nebo syn raději zvolit jistotu, anebo to zkusit na obor, o který má skutečně zájem a který by ho bavil. Přijímačkami tak trpí celá rodina. A výsledek je nejistý.

Tato situace navíc nahrává přijímačkovému byznysu, který jen kvete. Rodiče jsou ochotni zaplatit tisíce korun za doučování a různé zkoušky nanečisto. Jednoduchými počty lze zjistit, že se v přijímačkovém byznysu točí desítky milionů korun.

Na to ovšem doplácejí ty rodiny, které si nemohou dovolit dát nemalé peníze na mimoškolní přípravu na zkoušku. Domácnosti prostě nestartují ze stejné čáry. Nůžky mezi vzdělanými, kteří si to mohou dovolit, a těmi méně šťastnými se tak znovu více rozevřou – zvláště v současné ekonomicky nesnadné době.

Politici ale vědí, že děti nemají volební právo. A tak nikdo nesvolává mimořádné schůze Sněmovny, jako to je například u důchodců. Také vědí, že rodiče nemají své odbory, které by pořádaly demonstrace za právo svých dětí na kvalitní vzdělání. 

A vědí, že za pár let už zase bude dětí méně a přijímací zkoušky na střední školu se už tolik řešit nebudou. Jenže ti, kdo se dnes hlásí na střední, se budou za čtyři roky hlásit na vysokou.