Nová italská vláda sestávající ze tří stran vznikla velmi rychle. Stačilo pár týdnů a premiérka Giorgia Meloniová z vítězných Bratří Itálie (Fratelli d’Italia; FdI) představila své kolegy, kterých je čtyřiadvacet. Poměr mezi zastoupením tří zúčastněných koaličních partnerů odráží jejich sílu v obou komorách italského parlamentu. Bratři Itálie mají ve vládě kromě Meloniové devět dalších členů, Liga a Forza Italia (FI) mají po pěti ministrech. Dalších pět ministerstev vedou nestraníci. Jmenování některých členů vlády, a primárně právě nepartajních ministrů, bylo od počátku vedeno snahou uklidnit zahraniční partnery, finanční trhy i veřejné mínění.
V nové vládě jednoznačně převažují zástupci bohatého italského severu, odkud pocházejí celé tři pětiny nových ministrů. Není se čemu divit. Sever je hlavní baštou pravicových stran. Po jedné pětině do vlády vysílají regiony ve středu země a na jihu. Nejsilnější zastoupení má Lazio neboli středoitalský region v okolí Říma, odkud pochází i ministerská předsedkyně, a severoitalská Lombardie.
Nejvíce sledovanými resorty jsou silová a ekonomická ministerstva. A to nejen kvůli válce, energetice, inflaci a vskutku brutálním problémům italských veřejných financí.
Carpaccio Tajani a gorgonzola Salvini
Místopředsedy vlády se stali Antonio Tajani z Berlusconiho Forza Italia a lídr Ligy Matteo Salvini.
Tajani má bohatý profesní a politický životopis. Nechybějí v něm zkušenosti z armádní dráhy, novinářské angažmá a ostruhy z opakovaných pozic v Evropské komisi. Jeden z nejstarších členů vlády stál v letech 2017–2019 v čele Evropského parlamentu. Právě tyto zkušenosti jej katapultovaly na pozici šéfa diplomacie. Bude zajímavé sledovat, jak dokáže vyvažovat názory svého stranického šéfa, který se netají sympatiemi vůči Putinovi, a premiérky Meloniové, která jasně deklarovala, že v její vládě nemají proruští ministři co pohledávat.
Jeden z nejtalentovanějších evropských populistů Salvini v posledních letech přišel o velký kus sympatií veřejnosti. Obavy z možných reakcí premiérku vedly k tomu, že jej sice obsadila do funkce vicepremiéra, ale namísto kýženého resortu vnitra se bude muset spokojit „jen“ s ministerstvem infrastruktury a dopravy. A to je vzhledem k zelené agendě, která právě sem zásadně zasahuje, tak trochu past.
Dva siloví „bratři“ a jeden nezávislý
Ministrem obrany byl jmenován Guido Crosetto z FdI. Politik z Lombardie je docela solidním politickým turistou, momentálně je však oddaným spojencem blonďaté premiérky. A to je také jeho největší „kvalifikace“ k vedení ministerstva, do jehož portfolia patří zejména armáda. Takže uvidíme.
To o erudici nového ministra spravedlnosti Carla Nordia z FdI vůbec není pochyb. Jde o zkušeného prokurátora a soudce, který vedl vyšetřování levičáckých teroristů z Rudých brigád a patřil i mezi protagonisty neslavně slavné akce „čisté ruce“, jež v devadesátých letech významně napomohla k rozmetání italské politické scény. I v pozdější době se zabýval trestním právem a byl vlastně u všeho, co se v této oblasti v Itálii dělo. Navíc je Benátčan.
Klíčový post ministra vnitra, který bude řešit především imigraci, obsadil nestraník Matteo Piantedosi. Kariérní úředník sloužící dlouhé roky jako prefekt několika provincií se v posledních letech přesunul na vnitro, kde se stal klíčovým spolupracovníkem Salviniho. Spolu s ním byl také obviněn ze zneužití veřejné funkce v kauze Alan Kurdi. Stejnojmenná loď tehdy vezla imigranty a oba muži odmítli jejím cestujícím vylodění v Itálii. Soud později v této věci rozhodl, že nebyl spáchán trestný čin, a oba protagonisty osvobodil. Otazníky nad jejich postupem ale přetrvávají.
Superschopnosti a superkontakty
Vůbec největší pozornost médií však při jednání o vládě poutal příběh obsazení kruciálního resortu hospodářství a financí. Toto superministerstvo ponese největší díl odpovědnosti za zvládnutí několika propojených krizí, které stále akutněji hrozí finančním bankrotem země.
Giorgia Meloniová si moc přála, aby do své vlády přilákala člena bankovní rady Evropské centrální banky Fabia Panettu. To se nakonec nepodařilo. Panetta odmítl.
Funkce ekonomického lídra vlády se tak ujme Giancarlo Giorgetti z Ligy. Bývalý daňový poradce a finanční auditor patřil od devadesátých let k prominentním členům Ligy severu (předchůdce dnešní Ligy). Úzce spolupracoval s jejím tehdejším lídrem Bossim a vždycky byl přesvědčeným zastánce federalizace Itálie. Později získal řadu zkušeností v parlamentních funkcích a v posledním volebním období zastával i důležité funkce v exekutivě. Od února 2021 do jmenování nové vlády byl ministrem hospodářského rozvoje. Představuje tak jeden z pilířů kontinuity.
Giorgetti nemá sice Panettovo vzdělání a reputaci, ale do vlády přináší řadu jiných aktiv. Má zkušenosti šéfa rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, skvěle ovládá parlamentní procedury, ale především má telefon na kdekoho. Skvělé kontakty na podnikatele, politiky, úředníky, nejvyšší církevní kruhy, a zejména úzké napojení na exšéfa Evropské centrální banky a expremiéra Maria Draghiho se mu určitě budou hodit při řešení obřích problémů ekonomiky a veřejných financí. A premiérce jakbysmet.
Made in Italy
Velké otazníky vzbuzují některé nové názvy tradičních ministerstev. Ministerstvo hospodářského rozvoje se nově jmenuje „byznysu a Made in Italy“, resort zemědělství dostal doplněk v podobě „potravinové soběstačnosti“. Zda jde o pokus naoko přesvědčit vlastní voliče, že to pravicová koalice myslí vážně s posílením originální italské ekonomiky, nebo to odráží její reálné snahy o vyvedení země ze závislosti na mezinárodním obchodu, což by samozřejmě představovalo zásadní problém, těžko říci. Teprve se uvidí.
Obě zmíněná ministerstva každopádně obsazují Bratři Itálie. V čele „Made in Italy“ stanul bývalý novinář a několikanásobný náměstek ekonomických ministerstev a nynější senátor Adolfo Urso. Ministerstvo zemědělství a potravinové soběstačnosti povede právník a dlouholetý regionální, respektive parlamentní politik Francesco Lollobrigida. Jeho jméno zní povědomě hlavně zkušenějších znalcům italské kinematografie a milovníkům krásných žen. A skutečně, nový ministr je prasynovcem herečky Giny Lollobrigida. A aby se to (ne)pletlo, je též švagrem paní premiérky, neboť si vzal její sestru Ariannu.
Asi každý zná italskou kuchyni. A dobře ví, že je velmi pestrá. Její proslulost ovšem nespočívá v tom, že mixuje kdeco s kdečím, ale naopak v jednoduchosti. Nový kabinet zatím připomíná spíš dost splácanou pizzu než jednoduché aglio olio. Časem se však může ukázat, že premiérka Meloniová nakonec dokázala upéct dost dobrou quattro stagioni.
