Ještě nikdy v historii nedoprovázel prozrazení jména nového guvernéra České národní banky výrazný propad kurzu koruny. Aleši Michlovi se to stalo. Jen pár minut poté, co vyšlo najevo, že právě jeho je Miloš Zeman rozhodnutý jmenovat do čela ČNB, se koruna propadla z 24,50 na 25 korun za euro. Po reálném jmenování minulou středu si poskočila ještě na 25,35. Trhy pochopily, že se nemění jen guvernér, ale s velmi vysokou pravděpodobností i měnová politika, která se výrazně zpolitizuje, a protiinflační odhodlání centrální banky zřejmě zřetelně zeslábne.

Z jistého pohledu je to překvapení, protože přes všechny možné výhrady k prezidentovi Zeman doposud personální kompetence Hradu užíval poměrně racionálně, a to nejen v případě centrální banky, ale i nejvyšších soudních funkcionářů. Tedy s výjimkou svých nejbližších spolupracovníků na Hradě.

Ve všech ostatních případech si zjevně vždy nechal poradit. Proč nyní nevyslyšel názor Jiřího Rusnoka, který pro něj v minulosti mnoho udělal a na rozdíl třeba od Pavla Rychetského se vůči němu nikdy nevymezil, není příliš jasné. Ostatně i při jmenování Michla hovořil Zeman o Rusnokovi jako o svém příteli a litoval, že ho podle zákona již nemůže znovu jmenovat guvernérem. Fakticky mu ale uštědřil mocný pohlavek.

Babišův spojenec

Doposud se prezidenti při výběru guvernéra více řídili odborným kreditem kandidáta a méně při výběru uplatňovali svůj vlastní názor na měnovou politiku. A už vůbec nepřihlíželi k zájmům politických stran. Ani jedno u Michla neplatí. Zemanovi z nějakého neznámého důvodu vadí zpřísňování měnové politiky (v níž se, ač se sám označuje za ekonoma, prezident pranic neorientuje) razantně provozované současnou bankovní radou.

Aleš Michl je navíc dlouholetým spojencem Andreje Babiše, který si také myslí, že zvyšování úroků je škodlivé. Dělal mu poradce na ministerstvu financí i v době jeho premiérování. Dokud byl jen jedním ze sedmi členů rady, moc to nevadilo. V okamžiku, kdy je hlavou ČNB, už to zavání silnějším vlivem politiky na řízení české měny, což není nic, co bychom si přáli. Oslabení nezávislosti centrální banky se jeví jako dost výrazné a pro tuzemskou měnu ne úplně bezpečné.

Na druhou stranu je Aleš Michl nepochybně pracovitý a centrální bance jako klasické byrokratické instituci nějaké rozpohybování určitě neuškodí. Například v případě aktivnějšího přístupu ke správě obřích devizových rezerv. Tedy pokud nebudou muset být použity k ochraně oslabující koruny na trzích, které mají z nového vedení ČNB evidentně obavy.

Michlovy názorové rozpory s kolegy z rady prezident snadno vyřeší, protože do července musí jmenovat tři nové členy. Nahradit musí Jiřího Rusnoka. Viceguvernéra Tomáše Nidetzkého a Vojtěcha Bendu může jmenovat znovu, ale je dost nepravděpodobné, že to v obou případech učiní. Zeman totiž „svého“ guvernéra nepochybně bude chtít v radě výrazně posílit. Do února příštího roku musí vyměnit i Michlova spojence Oldřicha Dědka a druhého viceguvernéra Marka Moru. Z protiinflačních jestřábů tak v bankovní radě může zůstat jen Tomáš Holub, jemuž vyprší mandát na konci roku 2024.

Menšinový hlas

Michl však byl v názorovém rozporu nejen s většinou bankovní rady, ale možná ještě více s měnovou sekcí ČNB, která připravuje podklady pro měnová rozhodnutí. Její doporučení jsou ještě výrazně tvrdší, než na jaká přistupuje Rusnokovo současné vedení banky. I poslední prognóza vyznívala dramatičtěji a předvídala vrchol sazeb okolo osmi procent, zatímco radou nakonec preferovaný scénář předpokládá, že sazba kolem šesti procent by měla na zvládnutí inflace stačit.

Po posledních číslech o inflaci a po rozhodnutí prezidenta je ale pravděpodobné, že na červnové bankovní radě ještě v původním složení dojde k dalšímu navýšení základní sazby nad šest procent. A to možná i dost výrazně. Ve svém inauguračním vystoupení nový guvernér prohlásil, že po svém nástupu bude respektovat realitu a výši sazeb zachová po několik dalších měsíců, kdy chce analyzovat účinnost dosavadní měnové politiky.

Zrovna toto neznamená žádnou podstatnou změnu. I dosavadní bankovní rada prognózovala, že inflace bude vrcholit na počátku léta a na podzim by měla již zřetelně zpomalovat. Už jenom vzhledem k vysoké srovnávací základně loňského roku. Tomu by měl odpovídat i začátek snižování úrokových sazeb. Takže nic nového pod sluncem. Jak to ale bude vypadat doopravdy, to si nikdo prognózovat netroufá. 

Kdo je Aleš Michl 

• Aleš Michl je rodilý Pražan a letos mu bude 45 let. Inženýrský titul získal na VŠE v roce 2002. V roce 2005 absolvoval vzdělávací program Teorie her a psychologie rozhodování na letní univerzitě London School of Economics and Political Science. V roce 2009 absolvoval kurz řízení investičního portfolia na Whartonu ve Filadelfii.

• Svou profesní kariéru začal již během studií jako ekonomický novinář a později jako ekonomický poradce místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna. Od roku 2006 do roku 2015 byl ekonomem a investičním stratégem Raiffeisenbank. V letech 2014–2018 byl externím ekonomickým poradcem ministerstva financí a později i předsedy vlády České republiky Andreje Babiše se specializací na makroekonomickou analýzu a stabilizaci státního dluhu.

• V roce 2016 založil společnost Michl Fund Management, s. r. o., která se následně stala spoluzakladatelkou společnosti Robot Asset Management SICAV, a. s., vykonávající činnost investičního fondu kvalifikovaných investorů s podfondem Quant. Ke dni vzniku funkce v bankovní radě ČNB, 1. prosince 2018, tyto své aktivity ukončil přesunutím svých podílů do svěřenského fondu.

Michlovy argumenty proti zvyšování sazeb

Přístup nového guvernéra Aleše Michla k měnové politice je celkem zřetelný z hlasování o měnových rozhodnutích od loňského června, kdy se spolu s Oldřichem Dědkem poprvé postavil proti normalizaci covidové expanzivní měnové politiky. Argumentaci, na níž je jeho postoj založen, lze snadno vyčíst z jeho bohaté publikační činnosti zejména v deníku MF Dnes, kde například 11. dubna letošního roku publikoval sloupek Tři nutné kroky k nižší inflaci, v němž se opět vymezuje proti zvyšování úrokových sazeb.

„Nákladový charakter současné inflace, nově umocněný válečným konfliktem, bude i nadále znemožňovat její krocení prostřednictvím úrokových sazeb. Současně růst sazeb bude prohlubovat pokles hospodářského výkonu a zdražovat financování státního dluhu. Nikdo neodhadne, kdy skončí válka o Ukrajinu – je chybou sklouznout k nějakému pokusu o prognózování a na ten jeden scénář vsadit.

Když nejde inflační vývoj prognózovat ani ho rychle zkrotit přes razantní zvyšování úrokové sazby (nikdo netvrdí, že mají být úroky nula jako v eurozóně, jde o to, že nic už teď neřeší nestandardně výrazné zvyšování sazeb), co tedy dělat?

1. Musí skončit vnější nákladové šoky. Tedy konec války. A konec nedostatku komponentů, dílů, způsobeného lock­downy. Od počátku jsme měli v ČNB komunikovat výjimku z plnění inflačního cíle na tuto nákladovou inflaci.

2. Je potřeba postupně krok za krokem snížit deficit veřejných financí. Bojovat proti nadměrnému nárůstu úvěrů, proti nadměrnému zadlužování lidí a firem. Potřebujeme letos růst množství peněz v oběhu menší než deset procent.

3. Bojovat proti zvyšování mezd převyšujícímu růst produktivity. Bojovat proti indexaci mezd na inflaci. Komunikovat toto vše veřejně. ČNB musí jít se mzdovou zdrženlivostí příkladem, což se nám nedaří.“

Tyto tři kroky jsou podle Michla pro zkrocení inflace podstatnější než drastické zvyšování úrokových sazeb. Není ale jasné, jak chce v prostředí stále se prohlubujících záporných reálných úrokových sazeb bojovat proti růstu úvěrů podnikům i obyvatelstvu i neúměrnému zvyšování mezd. Sám hovoří jen o lepší komunikaci, což sotva může stačit.