Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Nedostatek vody se nás týká čím dál více. Důkazem je, že i v Česku jsou každý rok stovky obcí odkázány na dodávky vody v cisternách. A může být hůře.
Zatímco z celkových čísel to tak nevypadá a v globálu se nedostatek vody u nás neprojevuje, na lokální úrovni se s tímto problémem v některých oblastech naší země už potýkají. Sucho nesužuje pouze zemědělce, lesníky či zahrádkáře, ale i běžné obyvatele měst a obcí.
Podle nejpesimističtějších odhadů českých vodohospodářů může být ještě hůře, objem vody v českých řekách by totiž mohl v nadcházejících letech klesnout skoro o polovinu.
Česko si nevede moc dobře ani v tzv. Indexu využívání vody (water exploitation index), který vyjadřuje procentuální poměr mezi ročním odběrem sladké vody ve srovnání s celkově dostupnou obnovitelnou zásobou vody (WEI hodnota nad deset procent znamená, že vodní zdroj je pod tlakem. Přes 20 procent znamená vážný tlak a jasně neudržitelnou spotřebu.) U nás se hodnota WEI pohybuje okolo 19-20 procent. Hůře než my jsou na tom v EU již pouze jižní státy Kypr, Řecko, Španělsko a Turecko, což nás řádí na páté nejhorší místo v Evropě.
Problém ale není v plýtvání. Spíše naopak. Např. průměrná denní spotřeba pitné vody na osobu v roce 2021 byla v Praze 113 litrů (v ostatních regionech České republiky je spotřeba vody ještě nižší). Průměr EU je 150 litrů a např. ve Spojených státech je to 300 litrů na osobu a den. Kritickým faktorem jsou zásoby vody a samotná poloha České republiky uprostřed Evropy.
Jsme pověstnou „střechou Evropy“: Mnoho řek u nás pramení, voda z nich odtéká do sousedních států a žádná voda nepřitéká opačným směrem. Řešení tedy spočívá v retenci vod z povrchových zdrojů, ať už přírodní nebo umělé, a obnova zásob podzemních vod. To jsou směry, kterými se naše budoucí strategie v oblasti vodohospodářství musí řídit.
Jednou z možností je podpora mokřadů. Pouhý jeden čtvereční metr jeho plochy umí totiž zadržet až 900 litrů vody, tedy mnohem více než umělé vodní nádrže. Zdánlivě zbytečné mokřady tak našemu zemědělství i celému hospodářství každý rok bez nároku na odměnu přinášejí užitek ve výši mnoha miliard korun. Navíc ve svém důsledku zmírňují účinky globálních klimatických změn.
Na ochranu mokřadů a dalších přírodních lokalit funguje již od roku 2003 sbírka „Místo pro přírodu“, kterou organizuje Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Jak říká její ředitel Petr Stýblo, vody v krajině ubývá a mokřady mizí, i když už dnes všichni vědí, jak moc jsou důležité. „V důsledku špatně postavených zemědělských dotací se stále ve velkém likvidují, a vinou špatné stavební legislativy není výjimkou, že na nich dokonce stavějí i hypermarkety.“
Proto se ČSOP snaží vykupovat ohrožené přírodní lokality a navrátit přírodu do míst, odkud byla v minulosti vytlačena.
Od roku 2003, kdy byla kampaň zahájena, se již podařilo vykoupit 176 hektarů na 45 lokalitách, z čehož je 60 hektarů mokřadů, které navždy zůstanou přírodě.
S výkupem mokřadů pomáhá i projekt „Vraťme vodu přírodě“ Nadačního fondu Veolia. „V roce 2021 jsme věnovali bezmála 1,5 milionu korun na záchranu mokřadů v České republice, od začátku projektu je to 3,2 milionu,“ říká ředitelka Nadačního fondu Vendula Valentová.
V roce 2019 bylo takto vykoupeno například několik pozemků v oblasti tzv. Sedmihorských mokřadů v Českém ráji, které se rozkládají při pravém břehu říčky Libuňky západně od Sedmihorek, na dohled turisticky oblíbeného Hruboskalska.
V únoru tohoto roku byla úspěšně dokončena rozsáhlá revitalizace a obnova vodního režimu v této unikátní lokalitě. Z kdysi rozlehlého území zbyl jen zlomek. Přesto si lokalita zachovala velký potenciál jak z hlediska pestrosti zde žijících ptačích druhů i obojživelníků, tak z botanického hlediska.
Za posledních deset let tam bylo podle ochránců přírody pozorováno přes 120 druhů ptáků, mimo jiné i takové vzácnosti, jako slavík modráček a jeřáb popelavý, bekasina otavní či dva druhy chřástalů. Z botanického hlediska je pak zajímavý především výskyt potočnice lékařské.
Článek vyšel na webu Ecoista.cz, publikováno se svolením redakce
