Česko čelí největšímu suchu za 500 let, oznámil ministr životního prostředí Richard Brabec. Situace je prý katastrofická. Aha? Nevšimli jsme si. Ministr si nejspíš neuvědomuje, jaké problémy podobnou rétorikou novinářům, ale i sobě způsobuje.
Autor tohoto textu psal už před několika lety o suchu rekordním, pak výjimečném, suchu, jaké meteorologové nepamatují a nyní tedy i o suchu katastrofickém. Tímto stupňováním se příští rok dostaneme k suchu smrtícímu a ministr Brabec bude muset národu popřát už jen spokojený skon.
Není to přitom tak, že by Brabec a média přeháněli. Situace s nedostatkem vláhy skutečně katastrofická je. Jenže ona byla katastrofická už před pěti lety, od té doby se pořád zhoršuje. Opatření, které stát podnikl, jsou ve srovnání s rozsahem problému absolutně bezvýznamná.
Zvlášť, když ve stejné intenzitě podniká kroky, které situaci zhoršují a vliv těch několika málo nově postavených rybníčků vynulují.
Jaký má význam, jak moc dramatická slova členové vlády dokážou ještě najít, když firma, která nemá absolutně nic společného s premiérem Andrejem Babišem, jen tak přes noc zplundruje ptačí mokřad na jižní Moravě? Když vláda brutálně oseká podporu solárnům, ale bioplynky krmené lány kukuřice s devastujícím vlivem na krajinu nechá bez povšimnutí? Když zastupitelé olomouckého kraje plánují zabetonovat nejúrodnější zemědělskou půdu kvůli pochybnému developerskému projektu? Nebo když státní podnik Správa železniční a dopravní cesty zbytečně zlikviduje miliony stromů poblíž kolejišť včetně takových, které by projíždějící vlaky mohly ohrozit jen v případě pozbytí platnosti Newtonových zákonů?
Jako virus
Situace bývá často srovnávána s bojem proti zákeřnému koronaviru. Ve snaze zabránit šíření nákazy se svět dokázal s dříve nepředstavitelnou rychlostí zastavit a změnit k nepoznání. Podobně ostře je prý potřeba zakročit proti klimatickým změnám a suchu jakožto přímému důsledku.
Jenže se zapomíná, že v českých podmínkách se vše dělo spíše zdola. Zatímco se vláda klaněla rouškám z Číny, nakupovala respirátory od pochybných firem a vydávala protizákonná opatření, Češi z vlastní iniciativy hromadně šili roušky a vyráběli další ochranné prostředky a organizovali jejich distribuci.
To se v podstatě děje v Česku i v případě boje se suchem. Příkladem může být projekt Kozmických luk vybudovaný z iniciativy soukromého výrobce cereálií Semix Pluso. Do mokřadní rezervace na Opavsku se nedávno nastěhovali i divocí koně. Podobných nadšenců v Česku naštěstí není málo.
Bohužel soukromý sektor nevyřeší všechno. Když někteří šili roušky, tak jiní skryti za bílým koněm prodávali ministru Adamu Vojtěchovi předražené respirátory. A stejně tak zatímco jeden buduje mokřad, druhý ho vysouší, protože o výnos z nadprodukované pšenice a štědrou dotaci se přece nepřipraví. Aby v prvním případě skončil dotyčný ve vězení a v druhém bez dotací a s tučnou pokutou, je však potřeba zásah státu, tedy politiků bez partikulárních zájmů a schopných úředníků. Přejeme spokojený skon.
