Ukrajinskému ministrovi energetiky Germanu Galuščenkovi je vyčítáno, že podcenil decentralizaci energetických zdrojů. Zemi hrozí, že bude mít během zimy problémy s dodávkami elektřiny.
Ukrajinskému ministrovi energetiky Germanu Galuščenkovi je vyčítáno, že podcenil decentralizaci energetických zdrojů. Zemi hrozí, že bude mít během zimy problémy s dodávkami elektřiny.
Opravit nebo něco vytvořit vlastníma rukama? Američtí influenceři podle nové módní vlny objevili kouzlo manuálních a technických prací, které začali popularizovat mezi dětmi a mládeží. V rozsáhlém průzkumu se mladí lidé i rodiče vyjádřili, že takové profese mohou být stabilní a kreativní. Významnou roli v tomto posunu hrají sociální sítě.
Opravit nebo něco vytvořit vlastníma rukama? Američtí influenceři podle nové módní vlny objevili kouzlo manuálních a technických prací, které začali popularizovat mezi dětmi a mládeží. V rozsáhlém průzkumu se mladí lidé i rodiče vyjádřili, že takové profese mohou být stabilní a kreativní. Významnou roli v tomto posunu hrají sociální sítě.
Běžné čištění uší proměnilo mladou Abby Hoffman v hvězdu sociálních sítí. Když při hygienické proceduře nedokázala vložit vatovou tyčinku do ucha, propadla panice. Přivolaná matka následně v uchu objevila pilulku antidepresiva. Abby o své zkušenosti ihned referovala na sociálních sítích, kde našla vlnu solidarity od svých vrstevníků.
Běžné čištění uší proměnilo mladou Abby Hoffman v hvězdu sociálních sítí. Když při hygienické proceduře nedokázala vložit vatovou tyčinku do ucha, propadla panice. Přivolaná matka následně v uchu objevila pilulku antidepresiva. Abby o své zkušenosti ihned referovala na sociálních sítích, kde našla vlnu solidarity od svých vrstevníků.
Zprávy o návratu divokých zvířat jsou vesměs vymyšlené a prašnost ovzduší se v době krize v Česku zvýšila.
Ta informace dala lidem naději v těžkých dnech a přesvědčila je o síle přírody. Jenže pohádka o delfínovi v zázračně čistých Benátkách bez turistů byla stejně naivní jako ta o dovádějících divokých slonech v čínském Jün-nanu. Šlo o psychologický jev, kdy člověk přirozeně věří tomu, čemu věřit chce. A tisíce sdílení těchto zpráv dokázaly, že lidé opravdu chtějí věřit očistě přírody v dobách průmyslového útlumu a omezování pohybu lidí v době koronavirové krize.
Je ale na čase popsat reálný stav věcí: přínosy pro faunu jsou velmi sporné, někdy dokonce negativní. A co se týká ovzduší, Česko si v posledních dnech nepolepšilo, v některých ohledech dokonce pohoršilo.
Asi nejsenzačnější zpráva dorazila z jihozápadní Indie. Šlo o návrat údajně vyhynulého druhu. Video zachytilo, jak si po liduprázdné ulici města Meppayur způsobně po přechodu pro chodce vykračuje flekaté zvířátko o velikosti větší kočky s pruhovaným ocasem. Tvor byl identifikován jako převzácná cibetka pobřežní, která byla naposledy spatřena v 90. letech.
Brzy po zveřejnění záběrů se začaly ozývat první hlasy skeptiků. Podle mnoha odborníků se ve skutečnosti nejspíš nejednalo o cibetku pobřežní, ale podobnou a poměrně běžnou cibetku malou.
V Thajsku jeden nárůst zvířecí populace zaznamenali. Ale šťastní z toho nejsou. Tamní Lopburi je proslulé „opičím“ chámem ze čtrnáctého století. Památka je pro obyvatele města zároveň požehnáním i prokletím, v časech pandemie bohužel začíná převažovat to druhé. Za ruinami chrámu a především tisícovkami jeho obyvatel míří každoročně davy turistů. Návštěvníci roztomilé malé opičky rádi dokrmují jídlem, které si kupují přímo na místě od obchodníků. Opice pro ně tedy skrze peněženky turistů představují zdroj příjmů. K samotnému chrámu bez opic by se totiž nejspíš do jinak spíše nezajímavého města nikdo netrmácel, v centrálním Thajsku jsou podobných památek desítky. Jenže turisté jsou kvůli epidemii pryč a hladové opice se nekontrolovaně šíří městem, jsou ještě otravnější a drzejší než obvykle a hlavně už nic nevynáší.
Trochu lepší než v Lopburi to aktuálně mají v japonském Nara. Jelen sika není tak otravný jako opice, i on však umí být pořádně nepříjemný. V městě disponujícím řadou historických památek patří mezi jednu z hlavních zajímavostí i více než tisícihlavé stádo obývající tamní park. Jakožto živoucí národní poklad jsou dokonce chráněni zákonem. Také oni si oblíbili krmiče z řad početných turistů. Zvědavci z ciziny zmizeli, doma zůstává i většina místních, a tak jeleni park hromadně opouštějí a v klidu se procházejí ulicemi 350tisícového města.
Éterem také proběhla řada zpráv o tom, jak se nad Evropou díky útlumu průmyslové výroby a dopravy pročistil vzduch. Satelitní snímky programu Copernicus, který monitoruje životní prostředí, ukázaly pokles koncentrace oxidu dusičitého nad Paříží, Madridem, Barcelonou i průmyslovou Pádskou nížinou na severu Itálie či německým Porýním. Odborníci napočítali propad o desítky procent.
Jenže každé srovnání kulhá a o emisích to platí dvojnásob. Podle upřesnění českých meteorologů záleží na teplotě v daném období, směru větru a dalších faktorech. Navíc lokální měření mohou vykazovat jiná čísla než plošné snímky ze satelitu. Co se evropských dat týká, není podle odborníků jednoduché je hodnotit. V ideálním případě by totiž bylo potřeba pokusit se statisticky vyloučit vliv meteorologických podmínek tak, aby byly změny dány pouze množstvím vyprodukovaných emisí. Obecně se zejména průmyslovému severu Itálie přiznat určitý pokles dá, propad o desítky procent ale zdaleka nemusejí být vypovídající.
V Česku je to s posouzením dat ještě horší. „V tuto chvíli nelze dělat žádné konkrétní závěry o vlivu karantény na kvalitu ovzduší. Je potřeba delší časová řada, a i poté je otázkou, zda nějaký vliv pozorovatelný bude,“ říká Jáchym Brzezina, vedoucí oddělení kvality ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu.
V některých ohledech bylo totiž při karanténě v Česku dokonce hůře. Na konci dubna naměřili meteorologové zvýšené množství prachových částic PM10 plošně v celém Česku. Jejich zdrojem bývá nejčastěji doprava, vytápění a hnědouhelné elektrárny. Tentokrát ale do České republiky proudil vítr od Kaspického moře, kde se nachází i poušť Karakum. Vyšší rychlosti větru v této oblasti vedly podle meteorologů ke vznosu velkého množství prachových částic, které se dostaly až na naše území. I přes karanténu se tedy v Česku dýchalo hůře.
Příklad je důležitý proto, aby bylo zřejmé, na kolika proměnných kvalita ovzduší záleží a že plošná karanténa je spolu se snížením dopravy a útlumem části průmyslu jen jedním kamínkem skládačky. Třeba pražská ulice Legerova, jedno z nejpostiženějších míst emisemi NO2 v zemi, nevykázala v době karantény podle Jáchyma Brzeziny také žádný významný pokles. „Na družicových snímcích Česka sice určitý pokles ve srovnání s první půlkou března viditelný je, toto však může být zcela běžná fluktuace daná jinými vlivy. Svědčí o tom i fakt, že podobně nízké byly koncentrace i v druhé polovině února,“ hovoří o plošné situaci Brzezina.
Jestli byl v době karantény v Česku opravdu lepší vzduch, se ukáže až zpětně, a meteorologové budou muset posuzovat řadu vlivů. Třeba čísla z dopravy pokles ukazují, ale jak moc se v celkové kvalitě vzduchu projeví, je teprve otázkou. Podle mýtné společnosti CzechToll/Skytoll se ve druhé polovině března omezení v počtu těžkých aut promítla. Znatelný je nižší počet jízd autobusů, který způsobilo uzavření hranic a u vnitrostátní dopravy také omezení pohybu obyvatel. Útlum těžké nákladní dopravy přineslo pak uzavření některých podniků zejména v sektoru automobilového průmyslu. Rozdíl ve vybraném mýtném mezi druhým a čtvrtým březnovým týdnem přesáhl 26 procent. Jestli se ale kvůli tomu někomu dýchalo lépe, je velmi sporné.
Za přispění Jana Brože
