Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Více než polovina škol v Česku se v pondělí neotevře. O co stávkujícím učitelům jde? Přes spousty vzletných slov v podstatě o jediné – o peníze.
Nejpozději ve středu se rodiče školáků měli dozvědět, zda se jejich škola zúčastní pondělní stávky, a pokud ano, v jakém režimu. Radikálnější učitelé výuku odpískali zcela a v takovém případě škola fungovat nebude. Rodiče ať si nějak poradí.
Protest však instituce mohou vyjádřit i jinými způsoby. Na některých základních školách se tak zavřel jen druhý stupeň („nebudeme si brát nejmenší děti jako rukojmí“), někde se bude určit normálně, jen na dveřích školy bude viset nápis, že tamní zaměstnanci nejsou spokojeni se současným stavem.
Informace o způsobu a délce trvání protestu musela škola povinně zveřejnit a v tuto chvíli by už měli mít všichni rodiče a děti jasno. Zatímco odbory považují zhruba šedesátiprocentní účast škol na stávce za úspěch a dostatečný signál pro vládu, že na školství se nemá šetřit, zodpovědní ministři, kudy chodí, tam se diví.
Názor, že protest nedává smysl, ventiloval v posledních dnech jak ministr školství Mikuláš Bek s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou, tak přímo premiér Petr Fiala. S pochopením se učitelé nesetkali ani u většiny poslanců rozpočtového výboru Sněmovny.
Odbory stávkou protestují hned proti několika vládním krokům. Šéf odborů František Dobšík je shrnuje v otevřeném dopise rodičům. „Současná plánovaná úsporná opatření mohou negativně ovlivnit kvalitu vzdělávání a tomu chceme zabránit. Nelze šetřit na nepravém místě. Výdaje státu na vzdělávání nejsou dluhem, ale investicí,“ píše odborář. Co mu konkrétně vadí?
Stát chce snížit množství odučených hodin, které školám proplácí. Kvůli velkorysému systému byli ředitelé škol schopni výrazně navyšovat personální náklady. Konkrétně tím, že žáky ve třídách dělili do několika skupin, na což samozřejmě potřebovali více učitelů. Počty pedagogů tak začaly strmě růst a ruku v ruce s tím i mzdové náklady.
„Toto je nutné zpomalit, jinak nebudeme moci garantovat adekvátní finanční ohodnocení všem pedagogům,“ zdůvodnil své kroky ministr Bek. V českém decentralizovaném školském systému má ministerstvo jen málo možností, jak rychle zpomalit tempo náboru učitelů. Snížení takzvaného PHMax (maximální množství proplacených hodin) je z nich ta vůbec nejrychlejší.
Nakonec ani nemá jít o dramatické škrty. Původně se počítalo s poklesem až o patnáct procent v případě středních škol. Nakonec ministr odborářům zčásti ustoupil a představil plán zastropování na 95 procentech současné hodnoty, a to od 1. září 2024.
Odborářům se to stále nelíbí, a to podle Dobšíka „především omezení dělení tříd na skupiny, ve kterých je vzdělávání efektivnější“. Tuto „efektivitu“ ale nelze prokázat. Dále odboráři tvrdí, že se „budou zvyšovat počty žáků ve třídách“. Ano, k tomu dojít může, ale maximum žáků ve třídě určuje legislativa. Nad tento strop se jednoduše jít nesmí.
Dále podle odborů „hrozí i likvidace malotřídek“. Pokud by k tomu došlo, jde v podstatě o regulaci počtu škol, o jejíž potřebě se však nejen mezi ekonomy hovoří již dlouho. „Máme na počet obyvatel nejvyšší počet škol v Evropě. Naše školství tím trpí,“ říká k tomu ministr Bek.
Netrpí tím však jen školství, ale hlavně veřejné finance, protože malé školy nejsou zrovna finančně efektivní. I proto lze nářky odborářů na zvětšování tříd popsat (slovy ministra Beka) spíše jako protest proti „omezení komfortu“ než proti ohrožení kvality školství.
Ministerstvo se kromě toho rozhodlo seškrtat osm tisíc neobsazených míst pro nepedagogické pracovníky, konkrétně kuchařky, školníky, uklízečky, účetní či hospodářky. Nikdo tedy nepřijde o práci, jen se škrtnou neobsazená místa.
I proti tomu odboráři protestují. Důvodem je, že i na tato neobsazená místa dostávají školy peníze. Není potřeba se rozčilovat, peníze v systému zůstaly. Ředitelé je ale přerozdělili mezi ostatní zaměstnance. Nejčastěji přilepšovali lidem v servisních pozicích, kteří podle tabulek skutečně nepobírají důstojné platy. Typicky jde o školní kuchařky, které potřebujeme, ale neumíme je řádně zaplatit.
Podle poslankyně a předsedkyně Sdružení místních samospráv Elišky Olšákové se například v „jejích“ Valašských Kloboucích pohybuje průměrný plat pomocného personálu mezi 22 a 26 tisíci korun hrubého. Pokud neobsazená místa škrtneme, utneme tím část zdrojů na tyto – už beztak nízké – výplaty.
Ministr Bek v několika televizních vystoupeních přislíbil, že bude problém nedůstojných platů uklízeček, kuchařek a dalších řešit systémově. Je jen jeho chybou, že neupřesnil, kdy tak reálně učiní.
Odboráři tvrdí, že si jsou „vědomi složité finanční situace státu“. Jejich jednání tomu ale příliš neodpovídá. „Nejde jim o kvalitu školství, udržitelnost školství a financování školství. Jim jde o využití složité situace, ve které naše země je. To považuji za nezodpovědné,“ poznamenal na jejich adresu premiér Fiala.
Pravdu má v tom, že resort školství je jedním z pouhých dvou, kde se v příštím roce počítá s navýšením rozpočtu. V roce 2024 by mělo do vzdělávání jít 269 miliard korun, což je o čtyři miliardy (tedy o 1,49 procenta) více než letos.
Odboráři namítají, že je to málo. Zopakujme, že hlavním mottem jejich stávky je: „Výdaje na vzdělávání nejsou dluhem, ale investicí do budoucnosti.“ Dodejme tedy, že pokud jde o investice, ty mají vždy vycházet z reálných možností. Zdá se, že za současné situace jsme na maximu možného.
