Rakušanovi Starostové přednedávnem přežili klinickou smrt. Jeden skandál vysokého představitele střídal druhý, jeden oheň uhasili a už doutnal jiný. K tomu kupili průšvihy při řízení ministerstev vnitra, školství, průmyslu i pro Evropu, tedy v zásadě všude, kde seděli.

Farský, Polčák, Hlubuček, Gazdík, Síkela, Balaš, Rakušan – ti všichni Fialově koalici pořádně zatopili. Premiér však vždycky zatnul zuby a své koaliční partnery podržel. Za to by mu všichni Starostové měli postavit pomník.

Předseda ODS se totiž mohl chovat úplně jinak; s ledovým klidem mohl své konkurenty přitlačit ke zdi, půlku jejich tápajících ministrů vyhodit a nahradit je, třeba lidmi z praxe. A celou starostenskou partu pak postavit před volbu: držte směr a krok, nebo jděte a zkuste své štěstí v předčasných volbách. Nikdo by se mu nemohl divit ani jedinou minutu, leckdo by mu tleskal.

Fiala nic z toho neudělal. Zčásti kvůli obrovské odpovědnosti za celou zemi, zčásti proto, že to zkrátka není jeho styl – lidský ani politický. Dnes možná lituje. Ne, nečekal vděk. Možná ale – a docela po právu po tom všem – čekal alespoň elementární loajalitu. Té se samozřejmě nedočkal.

Pokora je fuč, nastupuje „pruda“

Naopak. Starostům otrnulo a rychle zaměnili nedobrovolně kající kukuče za zpupná gesta. Najali si prezidentskými vavříny ověnčeného marketéra Michala Repu a ten jim radí to, co nepokrytě líčí Rakušanův volejbalový klip: aby prudili. Aby reálně dál nic pořádného nedělali, ale o to více byli hlasitější při kritice ostatních.

To vše, aniž by na jedinou vteřinu připustili, že opravdu mohou opustit bezpočet svých teplých místeček.

Hlavním terčem výpadů Starostů se stane ODS. Budou se vymezovat proti Fialově vládě, jako by v ní už dva roky s velkou radostí (zato s prachbídnými vlastními výsledky) neseděli. Budou premiérovu stranu aktivně dloubat pod žebra tématy, která jí nesedí. Budou tlačit manželství pro všechny, různá sociální, menšinová a genderová práva, bez rozmyslu chtít přejímat vše, co přijde z Bruselu a budou bazírovat na tom, aby se Česko hned přihlásilo k euru.

Restartovací rady marketéra Repy

Repa počítá s tím, že ODS se proti tomu musí postavit a Starostové tak mohou demonstrovat svou reformnost, modernost, své zaměření na mladší voliče. Ještě lepší jsou ovšem ta témata, která ODS ukáží jako nejednotnou, vnitřně rozštěpenou stranu. Právě tam patří přijetí eura. Při tom všem budou Starostům freneticky tleskat (a ODS naopak spílat) mnozí novináři a velká část kulturní fronty.

Pro STAN je to ideální načasování pokusu o restart. Za necelé čtyři měsíce se bude volit do Evropského parlamentu. Provládní voliči v Aši i v Jablunkově budou vybírat z kandidátek Pirátů, kde nebudou znát nikoho, Spolu, kde sice leckoho znát budou, ale nebudou příliš chápat, proč lidé s tak odlišnými názory figurují na jedné listině, a STAN, kde bude napsané jméno Danuše Nerudové. 

Do toho budou tvrdit muziku dva ministři „cvičení na boj s ODS“. Rakušan na tom vyrostl v rodném Kolíně a Dvořák už v „devadesátkách“ v Hradci Králové. Jen málokdo si dnes pamatuje, že to byl právě dnešní „pan Evropa“, kdo v době, kdy ještě nebylo běžné, aby vítěz voleb ostrouhal mrkvičku, přesně takhle intrikařil.

Jím vedená královéhradecká ODA získala v komunálkách 1994 šest křesel, zatímco vítězní občanští demokraté jich měli dvakrát tolik. A přesto byla na konci Dvořákovy hry v rukou ODA křesla primátora a dalších dvou radních, zatímco vítězná ODS získala místo jediné.

Celý starostovský tyjátr ale evropskými volbami teprve začíná. Konečné výzvy jsou jinde.

Blíží se podzimní krajské volby, kde Starostové obhajují čtyři hejtmanské posty a celou kupu náměstků, radních a zastupitelů. A samozřejmě navíc peněz získaných za zastupitelská křesla. Tomu, že se jim je podaří všechny obhájit, věří málokdo.

Ještě horší je to se sněmovnou, kde jsou starostenské šance na obhajobu 33 poslanců téměř nulové. Stejné hýly, jakými byli Piráti, kteří se nechali až příliš snadno koaličně přechytračit, už nenajdou.

STAN s ANO?

To však neznamená, že jak krajské, tak sněmovní volby nemohou naplnit jiný sen řady starostenských politiků. Takový, jaký se naposledy zhmotnil v Plzeňském kraji a pak i v samotné Plzni, v níž Starostové v čele s exhejtmanem Bernardem rozjeli hry, jež jim umožnily se bez potíží spojit s ANO.

Starostové a nezávislí zkrátka potřebují pravidelně všude atakovat hranici deseti procent hlasů. Tak se mohou brzy stát nástupci KDU-ČSL v roli univerzálního jazýčku na vahách: tedy toho, kdo je vždycky nepřekročitelným účastníkem a často i hybatelem povolebních jednání. Strany, která je pořád „u toho“ a mnohdy si vyvzdoruje zastoupení, jaké jí podle volební podpory vůbec nepřísluší.

O to šlo mnohým při založení STAN, o to jde mnohým i teď. A bude-li to možné, neodmítnou ani koalici s ANO. Dokonce to udělají daleko spíše než ODS, kterou z toho mnozí starostenští sympatizanti veřejně obviňují.