Jeden kandidát na předsedu, jeden na prvního místopředsedu. Vít Rakušan zvolen drtivou většinou, Lukáš Vlček také. Rakušana znají všichni, Vlčka skoro nikdo. Tedy kromě Vysočiny, kde je docela známou postavou, protože se v politice pohybuje už bezmála 20 let. 

Vlček za tu dobu prošel několika uskupeními. Nakonec zakotvil ve STAN. Od roku 2006, tedy od svých 24 let (!) do loňska starostoval malému městu Pacov. Nyní je jeho místostarostou. Chvíli byl i náměstkem hejtmana a od loňského října působí jako poslanec. Ve sněmovně zastává funkci předsedy Stálé komise pro hybridní hrozby.

Po rezignaci Petra Gazdíka se o něm uvažovalo jako o nástupci Rakušana na vnitru, pokud by se rozhodl přejít na ministerstvo školství. K této rošádě ovšem nedošlo. Vlček evidentně patří k loajálním Rakušanovým spojencům a v době, kdy předseda zůstane ministrem, mu bude krýt záda. A velmi pravděpodobně právě na něm bude hodně záviset vnitrostranická práce, kterou Starostové hrubě zanedbávali. Právě Vlček bude klíčovou osobou, která spolurozhodne o budoucnosti celého uskupení. 

Do vedení se vrací i Jan Farský, jehož nepovedená americká stáž patřila k prvním přešlapům starostovské strany. Při volbě řadové místopředsedy dostal nejvíce hlasů, což dokazuje jeho silnou pozici. Je otázkou, zda je tak silný i v očích starostovských voličů. To se teprve ukáže.

Dalšími třemi místopředsedy jsou ambiciózní pražský poslanec Jan Lacina, který je mediálním expertem strany, poslankyně a starostka moravskoslezské obce Kunčice pod Ondřejníkem Michaela Šebelová, jinak též specialistka na zdravotnictví a školství, a náměstek plzeňského hejtmana pro dopravu a bývalý dlouholetý starosta města Spálené Poříčí Pavel Čížek. Skoro všechny si ve vedení přál Vít Rakušan. Co si řekl, tedy dostal. A tak ponese plnou odpovědnost za úspěch záchranné mise.

Všichni k vědrům

Do předsednictva míří i další velké stranické šajby – ministr pro evropské záležitosti, senátor a dřívější rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek, středočeská hejtmanka Petra Pecková, hejtman Olomouckého kraje Josef Suchánek, poslanci Jan Kuchař a Viktor Vojtko, náměstkyně pardubického hejtmana pro zdravotnictví Michaela Matoušková a sněmovní místopředsedkyně Věra Kovářová, která doposud působila jako místopředsedkyně hnutí a jako jediná nemusela rezignovat. 

Je vcelku jasné, že STAN vědí, co je čeká. Do jejich lodi teče tolik vody, že předseda zavelel a všichni přispěchali k vědrům. Toho, co budou muset vylít, je opravdu hodně. 

Starostové vyvolali neuvěřitelné očekávání. A po něm, jak známo, často přichází ještě větší zklamání. Étos formace nezatížené skandály, svěží díky kontaktům s voliči a empatické kvůli velkému zapojení starostů, kteří se prostě starají, je pryč. Dost možná, ba skoro jistě, natrvalo. Proto musejí přijít s něčím novým. Anebo se spíš vrátit k osvědčenému. 

Co na to Piráti a Fiala? 

Kromě návratu ke straně skutečně zakotvené v lokální a regionální politice to musí být jasnější programové ukotvení. Možná více než před pár měsíci se nyní zdá, že cestou může být opětovná spolupráci s Piráty. Mnozí z nich sice nemohou Starostům odpustit, jak je ve sněmovních volbách „vykroužkovali“, nicméně obě strany teď mají podobné problémy. Přežít další a další volby, a pokud možno se netřást na hranici pěti procent, kam zejména STAN spadli. 

Zájem na přežití STAN, tedy aspoň do příštích sněmovních voleb, má však celá vládní koalice a především premiér Fiala. I jeho starostovské problémy zásadně ohrožují. Marná sláva, jde pořád o druhou nejsilnější vládní stranu, která má 33 poslanců a několik velmi zásadních ministerstev. 

Jak Starosty a jejich snahu rychle se očistit a nadechnout ocení voliči, uvidíme brzy. Už na konci září bude jasné, jak uspěli ve velkých městech. Právě ona budou takovým lakmusovým papírkem. I proto teď ve vedení vidíme zástupce všech regionů, kde klíčová města leží. 

Kdo by v tom všem ale viděl nějaké velké politické mistrovství, byl by dost mimo mísu. Vítu Rakušanovi totiž nic jiného nezbývá. Jeho záchranná mise s nejistým výsledkem totiž teprve začíná.