Luis de Torres nejprve se zájmem sledoval, jak indiá­ni vloží do úst smotek podivných hnědých listů a poté k jeho špičce přiloží rozpálenou větev. Vtáhnou, vyvalí se oblaka namodralého dýmu, poté už jen spokojeně natahují a vydechují kouř, který má tentokrát šedou barvu. Po chvilce váhání Torres indiány napodobil. Prvotní podivnou chuť dýmu v ústech vystřídal nezvyklý, ale velmi příjemný pocit, po pár vteřinách ustoupilo i mírné točení hlavy.

Tak nějak mohly vypadat okamžiky, kdy první Evropan okusil tabák. Stalo se na Kubě, kam Torres doplul s objevitelskou výpravou Kryštofa Kolumba, na počátku listopadu roku 1492. Torres měl v expedici, která původně vyrazila hledat nové obchodní cesty a příležitosti v Asii, fungovat jako tlumočník.

Kouření vysušených tabákových listů zachutnalo většině členů Kolumbovy výpravy, a ta se tak novou „pochutinou“ dostatečně předzásobila, než vyrazila na další objevitelské cesty. Už bez Tor­rese, který s dalšími 38 členy posádky na Kubě zůstal a pomohl založit první evropskou kolonii v Americe.

Torres pak během několika let pobytu na Kubě údajně zázračně zbohatl, mimo jiné i na dovozu tabáku do Evropy. Tažení tabáku Evropou, potažmo celým světem, mohlo začít. Tato kratochvíle přitom podle odborníků byla hlavní příčinou smrti většího množství lidí, než kolik evropští kolonizátoři zabili původních obyvatel při svém „objevování“ Ameriky. Seznam obětí tabáku přitom ještě není konečný.

Jen pro bohaté

Zpočátku ale kouření sušených listů moc velký dopad na zdraví obyvatel nemělo. Surovina to byla drahá, a tak si tento požitek mohli dovolit jen bohatší obyvatelé Evropy, navíc kouřili relativně málo, a tak se, kromě občasného kašle a zažloutlých prstů, nový zlozvyk na jejich zdraví negativně neprojevoval. Dýmka, doutník nebo cigáro byly minimálně do poloviny devatenáctého století ukazatelem dobrého společenského postavení. Velkou změnu nepřinesl ani rok 1861, kdy se v Londýně začaly prodávat první „klasické“ cigarety. Velká tabáková revoluce započala až koncem devatenáctého století, kdy se objevil první stroj na výrobu cigaret. Kouření se začalo masivně šířit na počátku století dvacátého, kdy se podařilo výrazně zrychlit strojovou výrobu. Cigarety začaly ve velkém pronikat mezi všechny vrstvy obyvatel. Dýmila nejen šlechta, ale i chudí dělníci v továrnách.

Zpočátku se nic nedělo. Přece jen potřebujete pár let, než se negativní dopady kouření projeví na zdraví obyvatel. Ve čtyřicátých letech minulého století ale přišlo skutečné zděšení. Až dosud velmi vzácné případy rakoviny plic dramaticky stouply. Lékaři a další odborníci začali zkoumat, co by mohlo být příčinou tak znepokojivého vývoje. Kouření tabáku bylo mezi hlavními podezřelými od samého začátku, mimo jiné společně s asfaltováním silnic či nadměrným topením uhlím v kamnech. Druhá světová válka bádání na nějaký čas omezila. Teprve britská studie z padesátých let prokázala přímou spojitost mezi kouřením tabáku a rakovinou plic a také nárůstem kardiovaskulárních onemocnění.

Bezbarvý heroin

Proč se kouření tabáku ve světě tak rychle chytlo? Nikoho nepřekvapí zjistění, že především kvůli nikotinu. Jen zlomek závislosti způsobuje chuť a „terapeutické“ vydechování kouře do vzduchu.

Nikotin je hlavním alkaloidem tabáku a může tvořit až sedm procent jeho sušiny. Čistý nikotin je čirá bezbarvá nebo jen slabě nažloutlá kapalina. Na vzduchu hnědne a vydává dobře známý tabákový zápach. Navíc se jedná o jeden z nejsilnějších jedů, smrtelná dávka pro člověka je šedesát miligramů. Průměrná cigareta obsahuje deset miligramů nikotinu, ale v kouři cigarety bez filtru je od 1,2 do 2,4 miligramu, s filtrem pak 0,2 až 1 miligram nikotinu. Z tohoto množství kuřák absorbuje až devadesát procent nikotinu.

Jedná se o silně návykovou látku, dle některých vědeckých pramenů zhruba na stejné úrovni jako heroin. To je dle odborníků i jeden z důvodů, proč tabák dobyl svět a boj s následky kouření trvá tak dlouho. Nikotin je přitom jen jednou ze 4700 chemických sloučenin, které jsou obsaženy v cigaretovém kouři. V této souvislosti je nutné upozornit, že samotný nikotin rakovinu plic nezpůsobuje.

Dokonce je Světovou zdravotnickou organizací oficiálně zařazen mezi léčivé látky. Je to ale droga, a tak pár negativních vlastností přece jen má. Jak již bylo řečeno, je silně navykovou látkou, která navíc negativně ovlivňuje oběhovou soustavu, způsobuje stažení cév a zvýšení srdeční frekvence. Naopak několik studií potvrdilo, že mezi jeho pravidelnými konzumenty je výrazně méně pacientů, kteří trpí Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou nebo ulcerózní kolitidou, malá dávka nikotinu napomáhá většímu soustředění.

Už nehulte

Tažení proti tabáku se datuje ke vzniku prvních studií z padesátých let minulého století, které potvrzují souvislost vdechování tabákového kouře s rakovinou plic a kardiovaskulárními chorobami. Boj to zpočátku moc úspěšný nebyl. Lidé doporučení odborníků přestat kouřit cigarety většinou ignorovali. Dnes nejeden (i odnaučený) kuřák s láskou vzpomíná, jak to bylo ještě před pár lety fajn, když se dalo bez omezení kouřit v letadlech, nemocnicích nebo na úřadech. Nebo když si hrdina výpravného filmu před rozhodující scénou dopřál několik uklidňujících šluků. Dnes už ve filmech kouří jen záporáci.

Situace v boji proti kouření se změnila poté, co se k němu, i díky výsledkům několika průlomových studií, přidaly vlády jednotlivých států. I kvůli tomu si dnes ve většině evropských restaurací nebo veřejných prostorů nezapálíte, na kdysi pěkných krabičkách cigaret dominují odstrašující nápisy a obrázky, jaké tato kratochvíle může mít důsledky, a podobně. Před lety tento trend pochopily i tabákové firmy, které celosvětově investovaly desítky miliard dolarů do přístrojů a způsobů pro méně rizikové kouření. Cíl je jediný, snížit obsah škodlivin, které spolu s nikotinem kuřák vdechuje. Možností je více, třeba známé zahřívání tabáku.

V českých odborných kruzích i ve veřejném prostoru tak již zhruba pět let bují diskuse, zda je lepší zakázat kouření cigaret a posléze i konzumaci všeho, co obsahuje nikotin, nebo zvolit mírnější postup a kuřáky přesměrovat k výrazně méně škodlivým variantám. Odpůrců umírněného postupu je sice stále docela hodně (více viz rozhovor s doktorkou Koziar Vašákovou), sílí ale i druhý tábor, který svůj postoj opírá o několik vědeckých studií. „Lidé kouří kvůli nikotinu, ale umírají kvůli zplodinám hoření,“ upozorňuje profesorka Eva Králíková z Centra pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, jejíž specializací je epidemiologie, prevence a léčba závislosti na tabáku. Podle ní nikotin nezpůsobuje rakovinu ani typicky kuřácké nemoci.

Králíková podle svých kolegů patří mezi zastánce alternativních metod spotřeby nikotinu. „Tabákový kouř obsahuje tisíce chemikálií. Pokud někdo nedokáže přestat užívat nikotin, je pro něj méně rizikové, když jej dostane bez spalování tabáku,“ říká Králíková. Rovněž tvrdí, že právě moderní formy užívání nikotinu jsou významně méně rizikové, škodlivost je podle jejich formy omezena až o 90 až 95 procent.

Odpůrci oponují, že i samotné užívání nikotinu může být pro spotřebitele rizikové, a když už stát nechce, aby lidé kouřili cigarety (hlavně kvůli negativnímu vlivu na zdravotní stav populace), je dobré zamezit jim i v přístupu k náhražkám, které nikotin obsahují.

Lepší nahradit

Naopak zastánci argumentují tím, že jen samotné „přesměrování“ kuřáků k alternativním způsobům aplikace nikotinu je pro zdraví populace méně škodlivé a pomůže do budoucna zachránit spoustu životů. Podle toho se pomalu mění i přístup státu.

To ostatně v rozhovoru pro týdeník Hrot před nedávnem naznačil i národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. „Odborná veřejnost je takřka jednotná v názoru, že návykové chování je přirozené každému člověku a že část lidí má tendenci se v této oblasti chovat patologicky. Existuje teorie, která říká, že jsou lidé s osobností se sklonem k závislostem, těch jsou zhruba dvě procenta v populaci. Tohle není vymýtitelné,“ říká Vobořil.

Kouření je širší problém, který přesahuje rámec dvou procent, protože jej běžný člověk nevnímá tak rizikově, nejsou s ním spojené žádné sociální propady. A zdravotní komplikace se objevují i za desítky let, proto jej nechápou jako patologické. „Nicméně ve všech těchto oblastech říkáme, že to, co funguje, je primárně na jedné straně dostupnost včasné pomoci, detekce a na druhé možnost nějakých méně rizikových substitučních náhražek. Určitě jsou náhražky jednou z cest,“ vysvětluje Vobořil.

Obdobného názoru je ostatně i bývalý vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti Viktor Mravčík. „Z hlediska dopadů na veřejné zdraví má smysl omezit tu nejrizikovější formu spotřeby nikotinu, tedy kouření klasických cigaret, a mluvit o alternativách, jako jsou elektronické cigarety nebo zahřívaný tabák.“

Profimedia.cz

V Evropské unii a na mezinárodní scéně existuje spor mezi postoji Světové zdravotnické organizace a experty z mnoha zemí, který se týká právě postojů k alternativám kouření.

WHO prosazuje velmi restriktivní přístup. Desítky respektovaných odborníků z mnoha zemí světa se na WHO opakovaně obracely s veřejnými výzvami, aby tento postoj přehodnotila. Zatím marně. Odborníci argumentují i několika studiemi, které jejich názor podporují.

Třeba britská Royal College of Physi­cians vydala už v roce 2016 přelomovou zprávu Nicotine Without Smoke, která nejen potvrzuje významné snížení škodlivosti u alternativ, ale přímo doporučuje jejich roli v substituci klasického kouření: „V zájmu veřejného zdraví je důležité co nejvíce podporovat používání e-cigaret, náhradní nikotinové terapie a dalších tabákových nikotinových výrobků jako náhrady za kouření ve Spojeném království,“ uvádí se ve studii. Uvidíme, která ze stran získá definitivně navrch.

Nicméně je zřejmé, že stále více kuřáků bez ohledu na spory mezi odborníky nahrazuje škodlivé „konvenční cigarety“ méně škodlivými variantami konzumace nikotinu, alespoň to vyplývá z údajů Státního zdravotního ústavu. Zatímco v roce 2020 užívala zahřívané tabákové výrobky čtyři procenta kuřáků, loni to bylo již sedm procent. Podle firem působících na českém tabákovém trhu toto číslo vzroste i letos. 

10 mg nikotinu obsahuje průměrně jedna klasická cigareta.