Slunce vychází na východě, zemědělci škemrají o dotace, na Německu je ekonomicky závislý celý zbytek Evropy. Některé jistoty snad není ani třeba zdůrazňovat. Zajímavý je ale rozsah oné závislosti na Německu. Hned pro 16 členských zemí EU (nikoliv těch spolkových) bylo loni Německo hlavním exportním odbytištěm. A žádný stát s ním nebyl provázán tak těsně jako Česko. 

Do Spolkové republiky směřovalo 32 procent českého vývozu, 29 procent rakouského, 28 polského a Maďarského. Česko loni představovalo pro Německo sedmého nejvýznamnějšího dodavatele a mělo s námi osmý nejvyšší obchodní deficit. Tlouct se kvůli tomu v prsa je nesmysl, ale je to zajímavé a také důležité. Zvlášť teď, když hospodářství dostalo vinou koronaviru tvrdý zásah, je pečlivé sledování vývoje v Německu pro českého ekonoma skoro stejně důležité jako vývoj byznysu na domácím poli. 

Bez mašličky

Masivní rozsah německých záchranných programů, které jsou celkovým finančním objemem větší, než co dal zbytek členů EU dohromady, je spojován nejen s nadějí, ale i s jistými obavami. Německé firmy vcházely do krize silné, a nyní jsou navíc štědře finančně podporovány. Podle očekávání tedy z krize vyjdou ještě posíleny. Existuje proto obava, že se vydají na nákupy a slupnou krizí oslabené zahraniční podniky jako maliny. Samozřejmě platí, že garance za úvěry v Německu jsou zaměřeny na udržení výroby, exportu a zaměstnanosti, nikoli na zahraniční akvizice. Ale peníze nemají „mašličku“, a tak najdete zastánce této konspirační teorie nejen ve střední Evropě, ale i v Itálii, Francii, zkrátka všude, kde mají před německými konkurenty respekt. Takže všude. Když nic jiného, dají se tím strašit úředníci a politici, aby rozsah podpor alespoň trochu přiblížili těm německým. Funguje to báječně.

Miroslav Zámečník

Zpátky k nadějím. Jakýkoli poptávkový stimul v Německu, ať už formou snížení daní, nebo zvýšením výdajů, je dobrý pro všechny jeho sousedy, byť ne pro všechny stejně. Úplně čerstvé analýzy na toto téma od institucí typu Mezinárodní měnový fond nebo centrálních bank nejsou k dispozici, ale jejich závěry se tak rychle nemění. Když to zjednodušíme – pokud Němci pustí do ekonomiky peníze odpovídající zhruba jednomu procentu jejich HDP, promítne se to sousedům v jejich ekonomice asi čtvrtprocentem. To je průměr, který zastírá rozdíly v míře propojenosti na Německu a také v tom, co konkrétně je předmětem obchodu. 

U nás vzájemnému obchodu na obou stranách dominují auta a součástky na jejich výrobu, a když oborové evropské sdružení ACEA vydalo k prvnímu červnu odhady výpadku výroby automobilek, dopadlo Česko se 155 tisíci aut velmi špatně (v Německu to bylo 616 tisíc aut a ve Francii 278 tisíc).

Miroslav Zámečník

Kdyby byl odbyt a zájemci jen v důsledku uzávěry vynuceně odkládali nákupy, dala by se velká část z toho dohnat. Jenže po hrůzyplném dubnu, kdy prodeje v EU klesly o 76 procent, přišel květen s meziročním poklesem o 52 procent. V samotném Německu byl pokles registrací v květnu o 49,5 procenta, tedy paradoxně horší než u nás (44,4 procenta). A minulý týden přišla ACEA s upravenou prognózou, podle níž je za letošek zapotřebí se smířit s meziročním poklesem v EU zhruba o čtvrtinu. Pokud Němci nezačnou kupovat auta ve velkém, bude to zlé a prostřednictvím váznoucího německého vývozu to zas bude zlé pro dodavatele autodílů. 

I s celkovým českým vývozem do Německa to vypadá bledě: od začátku roku do dubna podle Spolkového statistického úřadu ve Wiesbadenu klesl o 16,4 procenta, kdežto z Polska o 6,1 procenta. Pouze Slovensko s ještě větší orientací na auta je na tom ze střední Evropy hůř – 19,7 procenta.

Očištěných 8,3 procenta

Jiří Pour z ekonomického výzkumu Unicredit Bank si dal tu práci, že spočetl, jakou váhu má to, co z přidané hodnoty vytvořené v Česku skončí v německé konečné spotřebě a investicích. Tedy po očištění o „meziprodukt“, kdy vyvážíte a dovážíte, aby nakonec zboží či služba skončila někde úplně jinde (v našem případě přes Německo nejčastěji v USA). Jak asi tušíte, je to i po tomto cvičení pořád hodně – 8,3 procenta českého HDP. Pro srovnání, v čínské poptávce končí ekvivalent 1,8 procenta českého HDP, v Rusku jen asi 1,2 procenta, obojí po zahrnutí nepřímého vývozu. A jak před nimi dovede část českých elit panáčkovat.

Demokratické a silné, ale benigní Německo, to je splněný český sen. Ať to trvá věčně. Zkuste přemýšlet o alternativě.

Miroslav Zámečník

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Miroslav Zámečník