Slovenské memento. Více než polovina Slováků si přeje vítězství Ruska nad Ukrajinou

Slovenská vládní koalice vzniklá po volbách 2020 byla slepencem čtyř uskupení. Už jen názvy tří z nich – Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO), Sme rodina a Za ľudí – dávaly tušit, jak bizarní spolky ji tvořily. Ani ne tak spolky, jako spíš fankluby zakladatelů – Matovičovi OĽaNO, Kollárovo Sme rodina a Kiskovo Za ľudí, kterému po Kiskově stažení z politiky zbyli jen tři z původních dvanácti poslanců. Jedinou trochu odlišnou formací tak je Sloboda a solidarita (SaS) se zřetelně liberálním zaměřením a přece jen delší historií. I SaS je však ve vleku svého zakladatele Richarda Sulíka více, než by bylo zdrávo.

Právě řevnivost mezi tehdejším premiérem Matovičem a ministrem Sulíkem vedla už po necelém roce k hluboké vládní krizi. Matovič se z premiérského křesla nakonec musel poroučet, aby jej vystřídal stranický kolega Heger. Nebyla to špatná volba. Heger působil vyrovnanějším dojmem a prokázal schopnost hledat konsenzus. Avšak ani on nezabránil dalším střetům Matoviče a Sulíka, jež vyvrcholily zářijovým odchodem SaS z koalice.

Putin chtěl Rusko silné jako za Stalina. Místo toho má chaos jako za Gorbačova

Připojení Ukrajiny k Rusku mělo navodit sílu z poválečné éry Sovětského svazu. Válka ale podnítila protiruské nálady v bývalých sovětských republikách a ukázala slabiny Kremlu a Vladimira Putina.

Připojení Ukrajiny k Rusku mělo navodit sílu z poválečné éry Sovětského svazu. Válka ale podnítila protiruské nálady v bývalých sovětských republikách a ukázala slabiny Kremlu a Vladimira Putina.

Hegerova vláda teď disponuje jen sedmdesáti křesly. Stává se závislou na milosti a nemilosti poslanců, z nichž mnozí nepatří k žádnému z klubů. S takovou situací má Slovensko bohaté a veskrze negativní zkušenosti. Nejenže takové menšinové vlády nebyly schopny kloudné práce, ale ještě měly sklon udržovat si parlamentní podporu různými úlitbami poslancům, což vždycky obrovsky znechucovalo veřejnost.

Ledová a kalná řeka

Řeka, do níž náš východní soused poněkolikáté vstupuje, je ale tentokrát mnohem ledovější, dravější a kalnější než kdy dříve. Hrozí nejen pádem vlády, ale i změnou zahraniční orientace země a dost možná koncem skutečné demokracie. Absurdnost politického hašteření „prozápadních“ stran zvláště vyniká v konfrontaci se současnou energetickou krizí.

Znechucení občanů z vlády dosáhlo té míry, že se opozici podařilo posbírat 406 tisíc podpisů pod petici za vyhlášení referenda o změně ústavy. Ta má nově zakotvit možnost předčasného ukončení volebního období parlamentu na základě referenda.

Je to návrh absurdní, až zhoubný. Skoro žádný parlament a vláda nejsou v polovině mandátu populární. Zemi by tak reálně hrozila nekonečná série předčasných voleb, jež by demokracii bez jakýchkoli pochybností dříve či později zahubila.

Putin jako kůl v plotě. Rusko už opouštějí i dosavadní spojenci – Čína a Indie

Od Ruska se odklánějí už i dosavadní významní spojenci – Čína a Indie. Dosud měly ze západních sankcí prospěch v podobě nákupu levných energií z Ruska, nyní ale otáčí a další boje na Ukrajině už si nepřejí.

Od Ruska se odklánějí už i dosavadní významní spojenci – Čína a Indie. Dosud měly ze západních sankcí prospěch v podobě nákupu levných energií z Ruska, nyní ale otáčí a další boje na Ukrajině už si nepřejí.

To je ovšem opozici úplně fuk. Stejně jako v Česku se řídí heslem „čím hůře, tím lépe“. Není divu. Tvoří ji starý známý a dnes především pomstychtivý expremiér Fico (Smer) a mocichtivý expremiér Pellegrini (Hlas). A spolu s nimi ultranacionalisté z Republiky, vzniklé poté, co vůdce neofašistů Kotleba putoval za katr. Fico a Pellegrini chtějí zpátky do vlády, lídr Republiky Uhrík musí dokázat, že nahradí Kotlebu.

Zpět k meritu

V červencové sondě renomovaných agentur se více než dvacet procent respondentů vyslovilo pro jasné vítězství Ruska. Dalších cca patnáct procent se vyjádřilo opatrněji, ale pořád dost jednoznačně. A asi patnáct procent je „lehce“ pro Rusko. Celkem to dělá přes padesát procent pro Rusko, na jehož straně stojí hlavně voliči Smeru a Republiky.

Jasně pro vítězství Ukrajiny je necelých dvacet procent. Vlažně se přidává asi deset procent a plus minus pro lavíruje dalších zhruba osmnáct procent. Jde hlavně o příznivce OĽaNO, Progresivního Slovenska (PS), blízkého prezidentce Čaputové, a SaS. V šedé zóně váhavců se pohybují především sympatizanti uskupení Sme rodina a Hlas.

Podle posledních publikovaných volebních modelů o první místo soupeří opoziční Smer a Hlas. Dohromady mají mezi pětatřiceti a čtyřiceti procenty. Třetí a čtvrté jsou opoziční SaS s deseti až dvanácti, respektive mimoparlamentní PS s osmi až deseti procenty. Po­dle modelů by do parlamentu pronikly ještě OĽaNO (sedm až devět procent), Sme rodina (šest až sedm procent), Republika (pět až sedm procent) a možná i tradiční KDH.

V případě předčasných voleb by tak Slovensku v lepším případě hrozil chaos, v horším vítězství sil s úplně jiným zahraničněpolitickým kurzem. Není nutné dodávat, že proruská pozice našeho východního souseda představuje riziko i pro Česko a celou EU. 

NATO není na válku s Ruskem připraveno, varuje bývalý britský generál

Richard Shirreff, který byl zástupcem velitele ozbrojených sil NATO v Evropě v letech 2011 až 2014, tvrdí, že aliance se musí připravit na nejhorší možný scénář vývoje konfliktu na Ukrajině. Tím je přímá válka s Ruskem.

Richard Shirreff, který byl zástupcem velitele ozbrojených sil NATO v Evropě v letech 2011 až 2014, tvrdí, že aliance se musí připravit na nejhorší možný scénář vývoje konfliktu na Ukrajině. Tím je přímá válka s Ruskem.