Slovensko na cestě k „orbánizaci“: zastaví Fica černý kůň předčasných voleb?

Parlamentní volby u našeho východního souseda, které se konají 30. září, budou sledovat všechna světová média. Nehraje se v nich o nic menšího než o společnou unijní a transatlantickou politiku vůči Ukrajině a Putinovu Rusku. Kampaň bude ostrá a málo férová jako vždycky, když v ní hraje prim expremiér Robert Fico. Získá-li se svým Směrem příležitost k sestavení většinové vlády s nacionalistickou Republikou, případně se Slovenskou národní stranou (SNS), Bratislava se může rychle přiřadit k potížistům typu Viktora Orbána.   

Směr okrádá Hlas

Podle posledního volebního modelu NMS Market Research Slovakia pro slovenský deník SME má Fico k takovému triumfu setsakra blízko. Směr s 20,6 procenta znovu navýšil svůj náskok, což se evidentně stalo na úkor Hlasu – tedy uskupení vedeného dalším expremiérem Peterem Pellegrinim.

Pellegrinimu se před očima bortí jeho sen o tom, že po volbách sestaví širokou protificovskou vládní koalici. Na Směr už ztrácí přes deset procent a pomalu se propadá pořadím. Silnější než Hlas s jedenácti procenty je podle modelu mimoparlamentní Progresivní Slovensko (PS) s 15,5 procenta a zle dotírá i Republika s více než deseti procenty. Pokud Pellegrini rychle něco neudělá, zbudou mu jen oči pro pláč. 

Díky za EU a NATO! Válka na Ukrajině otevřela Středoevropanům oči. Problém doutná na Slovensku

Ruská agrese změnila náhled většiny zemí střední a východní Evropy na vlastní bezpečnost. Slovensko je ale na „dobré“ cestě k tomu, stát se po volbách trojským koněm Moskvy. 

Ruská agrese změnila náhled většiny zemí střední a východní Evropy na vlastní bezpečnost. Slovensko je ale na „dobré“ cestě k tomu, stát se po volbách trojským koněm Moskvy. 

Kromě Směru ovšem posiluje i právě zmíněné PS. Tuto liberální partaj vzniklou v roce 2016 spoluzakládala i stávající slovenská prezidentka Čaputová. PS v posledních parlamentních volbách doplatilo na uzavření volební koalice a zůstalo před branami Národní rady. Získalo však zastoupení v Evropském parlamentu, díky němuž a i díky prezidentce bylo slyšet v různých debatách. Jeho neparlamentní charakter i populární sebeoznačení za „hnutí“ mu navíc dávají možnost vytvářet představu třetí, tak napůl politické alternativy vůči „ficismu“, populismu a extremismu na jedné a vůči neschopné a sebedestruktivní středopravici na druhé straně. 

Efekt sněhové koule a jeho meze

Podle volebního modelu se PS momentálně daří vytěžit hodně ze svého potenciálu. Těží z pozice hlavní hráze proti návratu Fica a může ještě více. V cestě však leží spousta překážek.

První z nich je úzké voličské jádro, které souvisí se samotnou minoritní ideovou pozicí. PS je opravdu progresivně-liberální, centristickou formací. To mu téměř jistě uzavírá cestu k významné části konzervativnějších voličů, kteří jsou pro zásadní volební úspěch víceméně nezbytí. Na tamní scéně PS supluje pozici „zelených“ a svým profilem se blíží českým Pirátům či slovinskému Hnutí svoboda. Zde je dobré připomenout českou zkušenost s tím, jak jednoduchých terčem může taková alternativní, z velké části generačně profilovaná formace být pro populisty typu Babiše či Fica. 

A s tím souvisí i největší problém, respektive to, co nyní jako největší problém vypadá. A tím je lídr. Proti alfasamci Ficovi, protřelému harcovníkovi bez jakýchkoli skrupulí, se tu postaví prakticky nezkušený a ve své podstatě málo známý politolog a novinář Michal Šimečka, v jehož CV je největším „zářezem“ stávající funkce místopředsedy Evropského parlamentu. Tváří v tvář ficovskému národoveckému a sociálnímu populismu si lze jen těžko představit horší startovní pozici, než je tato „bruselská“. 

Šancí pro Šimečku je naopak přesvědčit voliče o tom, že se tu odehrává střet minulosti a budoucnosti. Střet Fica, kterému bude v září 59, a o dvacet let mladšího Šimečky.  

Soumrak Matoviče a Sulíka?

Aby PS mělo šanci sestavovat vládu, musí mít silné koaliční partnery. Jenže ti se zatím nerýsují. Poslední volební model přináší krutou zprávu téměř všem ostatním politickým uskupením. Kromě Směru, PS, Hlasu a Republiky překračují pětiprocentní hranici jen dvě další formace. Tou první je „staré dobré“ Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), které však v kampaňovém finiši už xkrát propadlo pod pět procent; stejný osud mu hrozí i teď.

Druhou je Sme rodina – fanklub šéfa parlamentu Borise Kollára, jemuž však pořádně zavařila jeho „rodinná“ aféra. OĽaNO expremiéra Matoviče utvořilo volební koalici a těsně nedosáhlo vyššího kvora. Pod hranicí pro vstup do Národní rady jsou podle modelu i hrobaři několika vlád ze Sulíkovy SaS, potenciální Ficův partner SNS a Aliance zastupující maďarskou menšinu. Hluboko pod jsou všichni ostatní. 

Příliš velká koncentrace hlasů pro Progresivní Slovensko na úkor malých stran navíc automaticky znamená ohrožování jeho možných partnerů. I to je Šimečkova velká nevýhoda proti Ficovi, jenž se může nerušeně soustředit na maximalizaci vlastního zisku. 

Mají to slovenští politici v genech? ptá se Pavel Kosatík

Z Kosatíkova průvodce po slovenské politice posledních třiceti let místy dýchá pamflet, jindy hagiografie a nejčastěji aktivismus

Z Kosatíkova průvodce po slovenské politice posledních třiceti let místy dýchá pamflet, jindy hagiografie a nejčastěji aktivismus