Smetanova Litomyšl
Ruský plyn ve východní části Evropy a na Balkáně prostě zůstane a naše propojení umožňuje ho dovážet, pokud je to ekonomicky výhodné.
foto Shutterstock.com
Ruský plyn v Česku? Jen bouře ve sklenici vody
Proti tomu, co nás čeká, až budeme závislí na dovozu elektřiny ze západní Evropy kvůli předčasnému uzavírání uhelných elektráren, je současná panika kolem vysokého dovozu ruského plynu hodně přehnaná.
hlavní komentátor
Dovozy ruského zemního plynu, který nyní představuje více než devadesát procent všechno, co proteče tuzemskými trubkami, vyvolává vášnivé diskuse, jak je to vlastně s naší energetickou nezávislostí na válčící Moskvě. Podstata celého problému je úplně jednoduchá. Tuzemské domácnosti a podniky je naše plynárenská soustava schopna zásobovat jak z východu, tak ze západu. ČEZ disponuje částí nizozemského terminálu na LNG v Eemshavenu a jsme také schopni nakupovat (a po většinu roku jsme i nakupovali) norský plyn přes Německo.
Přes jeho hranice k nám letos přiteklo kolem 55 procent spotřeby, zatímco přes slovenskou hranici, tudíž především z Ruska, 45 procent. Že se bez ruského plynu obejdeme, dokazuje i to, že po většinu loňského roku jsme byli zásobováni jen přes Německo.
Jenže byznys je byznys. Němci uvalili na dopravovaný plyn nemalé poplatky, které nyní ještě zvýšili, přestože slibovali jejich zrušení. Příslušný zákon je sice už v Bundestagu, ten je ale fakticky v demisi a volby budou na konci února. A nová vládní většina bude zřejmě vznikat velmi těžko a dlouho. A LNG je z principu vždy dražší než zemní plyn dodávaný plynovodem.
Kromě toho dodávkám ruského plynu nebrání žádné sankce. Funguje na něm většinově Bulharsko, Srbsko, Maďarsko, Slovensko, hodně ho bralo Rakousko, kterému ale nyní zastavil Gazprom dodávky kvůli arbitráži, které s ním úspěšně vede rakouská společnost OMV. Největší část šla dosud přes Ukrajinu, tuto cestu ale Ukrajinci ke konci roku zřejmě uzavřou. Ale funguje i cesta přes Turecko plynovodem Turkish Stream.
Ruský plyn ve východní části Evropy a na Balkáně prostě zůstane a naše propojení umožňuje ho dovážet, pokud je to ekonomicky výhodné. O dovozech pak nerozhoduje česká vláda, ale jen obchodníci. V praxi tak vidíme, jak to bylo a je se „strategickým“ nákupem společnosti Net4Gas. Za bratru o dvacet miliard korun více z kapes spotřebitelů plynu, oproti tomu, kdyby firmu koupil privátní investor.
Podle platných zákonů a evropských směrnic je totiž tranzitní soustava povinna prodat volnou kapacitu každému, kdo přijde. Bez ohledu na nějaké politické preference. V případě nějakého blokování dodávek konkurence nebo nějakých nekalostí má stát nástroje jak zakročit a zjednat pořádek. Je to tak správně, chrání to dostatečně strategickou bezpečnost a není důvod na tom něco měnit. A když je ruský plyn o tolik levnější, tak to běžný tuzemský spotřebitel zatížený jedněmi z nejdražších energií v Evropě bude sotva kritizovat.
A tak současná situace s dovozem plynu nevypovídá nic o naší závislosti na ruském plynu. K přežití ho nepotřebujeme. Vypovídá ale o zcela zbytečně vyhozených miliardách za nákup trubek, které si na zaplacenou cenu nikdy normálním způsobem bez umělého zvyšování poplatků za přepravu k českým zákazníkům nemohou vydělat.
Místo toho mohly tyto peníze posloužit k budování plynovodního propojení s polským plynovodem Stork II, který nám poskytne nezávislost i na Německu, což není od věci.
Kromě toho je situace s plynem a jeho průtokem přes našeho západního souseda velkým varováním před začátkem naší závislosti na dovozu elektřiny ze západní Evropy kvůli předčasnému uzavírání uhelných elektráren. V Německu v určitých obdobích elektřiny také nebudou žádné velké přebytky a francouzské jaderky celý kontinent neutáhnou. V lepším případě bude dovážená elektřina jenom nesmírně drahá. Víc než dnešní plyn z německých trubek.
I v EU bude každému bližší vlastní košile než cizí kabát. Zatím není vidět, že by vláda pochopila, že tady jde o naši energetickou bezpečnost víc než hodně. Ve srovnání s touto hrozbou jsou hrátky s ruským plynem zábavou pro děti.