Udržitelnost je v umění velké téma. Jak ovlivňuje vaši tvorbu?

Výtvarné umění je jedno z nejsvobodnějších povolání. Má tvorba se ubírá spíše směrem k existencionálním otázkám, k víře, k napětí mezi duší a tělem. Na druhou stranu učím již téměř dvanáct let na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde téma udržitelnosti mezi studenty velice rezonuje. Musím říct, že i mne to ovlivnilo a jsem tomu velice rád. Pro mladé, především designéry, je téma udržitelnosti přirozenou součástí veškerého, nejen uměleckého uvažování, za což jsme jim velice vděční.

Jak už jsem někde řekl, já pomáhám studentům vyrůst a oni mne nezakrnět.

Jak vnímají udržitelnost studenti dnes ve srovnání s těmi, kteří studovali před deseti dvanácti lety? 

Je to velký progres. Někdy velice přirozený a někdy jako u všeho nového jen póza nebo móda. To první naštěstí převažuje. Jak už jsem řekl, umění je svobodné a je důležité být svůj a autentický. Líbí se mi výrok spisovatele Michaela Cunninghama, který řekl: „Já pomáhám světu tím, že píšu dobrý knížky.“ Na to bych nezapomínal, někdy nemusíte být nutně angažovaný a svět obohatíte prostě jen kvalitou.

Udržitelnost je také o množství věcí, které vlastníme. Jak jste na tom vy? Jakými věcmi se rád obklopujete v běžném životě? Jak nakupujete? 

Přesně tak. Pro mě je udržitelnost spojená hlavně s kvalitou, kterou mám na velmi dlouhý čas nebo „navždy“. Měl jsem skvělého strýce, kvalitního a velice pokorného řemeslníka, který mne učil vnímat kvalitu řemesla a materiálů. On nesnášel, když jsem si jako kluk obouval boty bez lžíce a krčil kůži na patách. Kupujte si kvalitní a dražší výrobky a budete se díky tomu i o ně lépe starat a vydrží vám déle. Nehledě na to, že kvalita je většinou i designově nadčasovější.

Jak jako umělec vnímáte sklo a plast?

Mám velkou alergii na plastové pytlíky, až téměř fobii. Když moje manželka někde nechá sýr nebo zeleninu, třeba jen na lince, v plastovém pytlíku, musím ho hned odstranit. Vnímám to asi podprahově i esteticky. Rád naopak věci nechávám v papíru, a když je rozbaluju, je to pro mne rituál. Možná to mám z doby, kdy jsem jako dítě kreslil na papírové pytlíky, protože všechny babičky a dědové pracovali v hospodách nebo horských penzionech.

Při výrobě svých soch využíváte mimo jiné novou unikátní technologii, která byla vyvinuta v Česku. Jsou podobné inovace inspirací?

Nové technologie dnes umělce velmi posouvají. Nesmí to být ale na úkor umělecké výpovědi. Duše je vždy nad formou. My dokážeme z nové technologie vytvořit největší plastiky na světě z jednoho kusu skla s plným reliéfem. Největší ale ještě neznamená nejlepší. Mám radost, že mám tak skvělého parťáka a vynálezce, jako je Jirka Šín, který pro mne vytváří tyto unikáty, a já mohu v klidu přemýšlet především o kvalitním obsahu.

Aktuálně vystavujete v pražské DSC Gallery společně s Richardem Štiplem. Pozvěte prosím čtenáře na vaši výstavu.

Je skvělé vystavovat s Richardem Štiplem, jsme si velice blízcí jak tvorbou, tak i jako lidé. Na výstavě v DSC je většina plastik vyrobena novou technologií. Výstava trvá do 4. února, tak přijďte a posuďte sami.

Letos mne ještě čeká velká sedmiměsíční prezentace na Benátském bienále umění, kde už budou vystaveny právě ty tunové sochy, tak zvu i do Benátek. Výstava potrvá od 23. dubna až do konce listopadu 2022.

Rony Plesl

Přední český sklářský designér a sochař. V roce 2017 byl jmenován profesorem v oboru Design a architektura na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde také působí jako vedoucí ateliéru Skla. Vystavuje po celém světě. Aktuálně můžete jeho tvorbu zhlédnout v DSC Gallery a od dubna na Benátském bienále umění.

Článek vyšel na webu Ecoista.cz