Rohlík neprodám, nechce se mi. Do Bratislavy nemíříme, Hamburk je pro nás zajímavější, říká Čupr
Online supermarket Rohlík.cz slaví desáté narozeniny. Teď vyráží dobýt Německo – a žádný externí kapitál už prý nepotřebuje. Zaměří se také na takzvané upcyklované produkty.
Tomáš Čupr | foto: Tomáš Novák, Hrot24
„Rohlík? Kdybych se mohl vrátit v čase, pojmenoval bych ho jinak. A rovnou vymyslel mezinárodní brand,“ říká zakladatel tohoto online supermarketu a jeden z nejbohatších Čechů Tomáš Čupr. „V Maďarsku to bylo jednoduché, rohlíky tam mají. Takže tam se jmenujeme Kifli. V dalších zemích jsem ale museli vymyslet alternativy, takže třeba v Německu máme značku Knuspr, tedy ‚křup'.“
Čupr stále bere sám sebe jako takového startupistu, protože prý dělá věci na poslední chvíli. Jeho Rohlík teď ovšem slaví desáté narozeniny – a on v něm hodlá zůstat. „Prodal jsem Slevomat. Prodal jsem DámeJídlo. Lidi se mě proto ptají, kdy prodám Rohlík. Ale mně se nechce. Hodlám v něm působit i dalších deset let, pořád mě to baví. I když jasně, nikdo mě nemůže vyhodit,“ směje se.
Za 10 let se Rohlík propracoval mezi pět největších potravinových retailerů u nás – a ziskový je v Česku, Maďarsku i Německu. „V případě Německa jsem tomu moc nevěřil. Ale právě tohle dělá z malé české firmy evropského hegemona v retailu, byť nás samozřejmě čeká ještě hodně práce. V Německu teď máme potenciál jít i proti Kauflandu nebo Lidlu, a to na jejich domácím trhu,“ věří Čupr.
Rohlík teď plánuje masivní expanzi do dalších německých měst. Momentálně působí v Berlíně, Mnichově, Frankfurtu nad Mohanem a Augšpurku, další na řadě by měl být Hamburk a Essen. O Slovensku zatím Čupr příliš nepřemýšlí.
„Víte, Hamburk je pro nás lákavější než Bratislava. Musíme se na expanzi dívat i z byznysového hlediska. Nicméně je možné, že bychom v budoucnu obsluhovali Bratislavu z Vídně,“ tvrdí jedenačtyřicetiletý podnikatel.
Čupr zároveň podtrhuje, že Rohlík je stále českou firmou, která má v tuzemsku i své oficiální sídlo. „Alza? Kypr. Seznam? Kypr. Mews? Nizozemsko. Productboard? Spojené státy,“ připomíná a naráží tím i na další dva české jednorožce, tedy firmy, jejichž hodnota přesáhla jednu miliardu dolarů.
Rohlík nedávno dostal další obří investici ve výši čtyř miliard korun, mimo jiné od Evropské banky pro obnovu a rozvoj a Evropské investiční banky. „A teď už žádný externí kapitál nepotřebuje.“
A jak Čupr hodnotí uplynulou dekádu? Podle něj je Rohlík firmou, která po celou dobu roste konzistentně. „Náš úspěch nevzešel z pandemie, jak mnozí říkají. Pandemie pouze urychlila náš růst. Do roku 2030 očekáváme tržby 10 miliard eur,“ vypočítává.
Během letoška už prý Rohlík zaznamenal 40procentní meziroční růst. Celkově má po Evropě 1,2 milionu zákazníků, spoléhá na pět tisíc dodavatelů a pracuje pro něj 2 500 zaměstnanců a spolupracovníků. „To je dost. Mnohem víc, než jsem si kdy přál,“ usmívá se byznysmen.
Podle Čupra jsou základní vize jeho firmy pořád stejné. „Učíme lidi, že jíst zdravě znamená i jíst lépe. Podporujeme místní farmáře a dodavatele. A věříme, že náš zákazník je náš pán.“ V souvislosti s tím Čupr zmiňuje možnost vrátit vadné zboží, a to bez jakýchkoli formulářů.
Člověku pak na zákaznickém účtu přistanou kredity pro další nákup. „Klient to jenom odklikne a nemusí nic řešit. Tohle ale naši němečtí pracovníci nechápali. A musel jsem jim říci: ‚Just vrať prachy!',“ uzavírá.
Rohlík teď chystá prodej upcyklovaných produktů. „Z vedlejších produktů a potravin, které by jinak skončily v koši, vytváříme nové výrobky. Je to takový second hand u jídla. Například mláto z pivovarů, které by se normálně vyhodilo, měníme na krekry,“ přibližuje šéf Rohlíku Martin Beháň. Rohlík už vytvořil asi 40 upcycling produktů. Jde o různé omáčky, zmrzliny, toniky nebo alkoholické nápoje.
Kromě zmíněného Německa a Maďarska působí Rohlík ještě v Rumunsku a Rakousku. Čupr teď naznačil, že by jeho firma mohla proniknout také do Varšavy.
