Javier Milei je neortodoxní politik. Fakt, že je jedinou současnou hlavou státu, o níž je známo, že na veřejnosti imituje Micka Jaggera, je to nejmenší. Daleko větší rozruch způsobil po svém loňském vítězství v prezidentských volbách radikální reformou. Má za cíl postavit na nohy chronicky kulhající argentinskou ekonomiku – ale kam se podíváte, tam naráží na obtížně řešitelný problém.

Milei splnil svůj základní předvolební slib, že „vezme motorovou pilu“ na argentinský rozpočtový deficit, aby zredukoval vysokou inflaci. Až sem se mu celkem daří: měsíční inflace klesla z prosincových šestadvaceti na červnových 4,6 procenta.

Další krok k udržení inflace na uzdě podle Mileie vede přes udržení silné měny. Ačkoli tedy v argentinském případě o silné měně nemůže být řeč, jde spíš o to, aby zpomalilo tempo, jímž peso ztrácí na hodnotě. Proto prezident v první půli července představil plán na stabilizaci argentinského platidla.

Centrální banka zpřísní pravidla tištění peněz, aby snížila objem hotovosti v oběhu. Začne také za týmž účelem využívat své omezené devizové rezervy, za něž bude pesa nakupovat. „Když zavřu všechny kohouty tištění peněz, problém skončí,“ řekl Milei televizní stanici LN+. „Nulová panika.“

Vláda jen hasí průšvihy

Investoři se však obávají, že kontrola inflace za každou cenu nyní odvádí pozornost od dalších kroků, které mají Argentině přinést ekonomické oživení. K nim patří odstranění měnové kontroly, akumulace dolarových rezerv a usnadnění přístupu na mezinárodní kapitálové trhy.

„Vláda překvapila trh počátečními inflačními a fiskálními úspěchy, ale nyní je cítit, že běží za událostmi – spíše hasí průšvihy, než aby určovala program,“ řekl listu Financial Times Amilcar Collante, profesor ekonomie na Universidad Nacional de La Plata.

Milei by patrně rád ve vleku událostí nebyl, ale naráží na politickou realitu země, jíž se pokouší vládnout. Svůj dosavadní úspěch zvládl díky exekutivním nástrojům, když de facto vládne pomocí dekretů. Analytici, podnikatelé a Mezinárodní měnový fond jej však stále hlasitěji varují, že chronickou hospodářskou krizi Argentiny nelze vyřešit bez dosažení politického konsensu. Jedině tak bude moci zařídit nezbytné dlouhodobé legislativní změny.

Hrot 24, Pavel Svatoš

Milei však absolvoval ve funkci půl roku, aniž by dokázal v kongresu prosadit jediný zákon. V červnu proto propustil šéfa kabinetu Nicoláse Posse, (dalšího ekonoma bez politických zkušeností); namísto něho jmenoval Guillerma Francose, do té doby ministra vnitra.

Francosovo jmenování je ošemetná věc. Čtyřiadsedmdesátiletý kariérní politik je všeobecně považován za protipól rozevlátého prezidenta: je klidný, diplomatický a má přátele napříč politickým spektrem. To poslední je obzvlášť důležité, protože Mileiova koalice ovládá pouze patnáct procent poslanců – a žádný jeho spojenec nesedí ani v jednom z guvernérských křesel třiadvaceti argentinských provincií.

„Prezident si mě vybral, protože si uvědomuje, že má problémy s argentinskou politikou, protože jí nerozumí,“ řekl Francos po svém jmenování. Takový komentář hovoří za všechno – zejména když uvážíte, že lidé jako Francos představují právě ten establishment, jejž chtěl Milei zlikvidovat.

Navíc se bude jeho vágně vymezená funkce překrývat s působením stratéga Santiaga Caputa, jenž má v Mileiově administrativě velké slovo a je vzdáleným příbuzným ministra financí Luise Caputa.

Tím hůře nesl prezident ránu na poli, v němž se orientuje lépe, v ekonomice. Vláda stanovila oficiální kurz pesa na přibližně 960 za dolar, ale na paralelních směnných trzích – legálních i nelegálních – se argentinská měna tento měsíc dostala na rekordní minimum téměř 1 500 za dolar. Rozdíl mezi kurzy je přitom klíčovým ukazatelem důvěry ve vládu.

Jak na inflaci?

Ani investoři s Mileiem nesouhlasí. Argentinský akciový trh se minulý týden propadl až o 12,3 procenta a argentinské státní dolarové dluhopisy až o 11,3 procenta. Kritici se domnívají, že prezidentova opatření jsou krátkodobá a nedůsledná.

„Obětují cíl vytvořit rezervy, aby potlačila volatilitu směnného kurzu – a ta je něčím, co žádného investora neznepokojuje, protože je jen příznakem problémů, nikoli problémem samotným,“ řekl Juan Pazos, hlavní ekonom firmy TPGC Valores, která v Buenos Aires poskytuje finanční služby.

Podle analytiků kroky na podporu pesa také zkomplikují jednání, která Milei nedávno zahájil s MMF o potenciální nové půjčce pro Argentinu. Země je největším příjemcem půjček z tohoto zdroje, dnes fondu dluží 43 miliard dolarů a bude mít podle všeho problém dluh splácet.

Milei sází na to, že kontrola inflace je klíčem k udržení podpory veřejnosti, která je zase nezbytná k prosazení úsporných opatření. Zatím mu to vychází: jeho popularita se pohybuje kolem 51 procent. Šéfové velkých firem si však stále častěji stěžují, že politika pomalé devalvace poškozuje konkurenceschopnost vývozu.

Čekání na Trumpa

Firmy jsou také znepokojeny tím, že opatření, která byla v prosinci formulována jako „nouzový plán“, dosud nepřešla do dlouhodobého plánu na zrušení měnových kontrol a obnovení růstu.

„Když se nouzová opatření protáhnou na tři až šest měsíců, začnou být nekonzistentní,“ cituje list Financial Times Sebastiána Menescaldiho, ředitele poradenské společnosti EcoGo. „Nyní mohou tyto nesrovnalosti vyřešit pouze tak, že v příštích dvou měsících najdou pro centrální banku hodně dolarů, nebo budou muset peso devalvovat,“ řekl o vládě.

Analytici proto soudí, že se prezident i vláda upínají k naději, že MMF bude souhlasit s další půjčkou. To by mohlo být reálné pouze v případě, že v listopadových prezidentských volbách v USA (hlavní akcionářské zemi fondu) zvítězí Donald Trump. Toho Milei považuje za svého ideologického spojence.