Americký sci-fi film Gattaca se odehrává v „nepříliš vzdálené budoucnosti“. Jeho hlavní hrdina se jmenuje Vincent Freeman a od naprosté většiny svých filmových vrstevníků se liší tím, že nebyl počat ve zkumavce, ale postaru na zadním sedadle automobilu vyrobeného v Detroitu.

Rodiče ho milují, ale co je mu to platné: ve společnosti posedlé genetickou dokonalostí nemá někdo jako on – tedy „podřadný přírodní produkt“ zatížený dědičnými chorobami a s „předpokládanou délkou života třicet let a dva měsíce“ – šanci uspět. Vincent chce létat do vesmíru, ale místo toho v obří kosmické korporaci Gattaca šůruje záchodky. 

K podobné geneticky naleštěné budoucnosti máme zatím daleko. Jenže věda pádí rychle kupředu a některé americké a japonské společnosti zabývající se umělým oplodněním začínají rodičům komerčně nabízet velmi podrobné genetické testy embryí, jejichž pomocí odhadují riziková skóre pro řadu dědičností ovlivněných nemocí, a existují dokonce náznaky, že se totéž týká i budoucích vlastností dětí, jako je třeba inteligence či schopnost učit se.

Pozoruhodná je už samotná tato okolnost, ovšem na konci března publikoval tým vedený genetiky z jedné takové společnosti – konkrétně jde o kalifornskou firmu MyOme – v prestižním vědeckém časopise Nature Medicine recenzovanou studii, která ukazuje, jak lze prakticky se stoprocentní přesností zrekonstruovat kompletní genom lidského embrya starého jen několik dní.

Nepochybně jde o skvělý vědecký úspěch a autoři studie vidí přínos své metody v tom, že díky ní půjde už v takto rané fázi lidské existence odhalit dědičné predispozice k mnoha různým nemocem. Možnost tohoto postupu demonstruje studie na dvanácti chorobách. Například na cukrovce druhého typu, rakovině prsu, ischemické chorobě srdeční či na vitiligu.

Zároveň ovšem studie vzbuzuje řadu praktických a etických otázek. Zaprvé zjišťování predispozic k řadě nemocí je dnes nepřesné a kontroverzní i u dospělých. Zadruhé není vůbec jasné, jestli je rozumné vybírat embrya podle toho, že by se u nich za mnoho desítek let mohla projevit nějaká nemoc.

A zatřetí, metodu lze nepochybně využít (nechme stranou, s jakou úspěšností) i pro odhadování budoucích vlastností dětí a představa, rodiče v genetické „samoobsluze“ svého potomka volí, dejme tomu, mezi cukrovkou a vysokou inteligencí, je poněkud děsivá. Vlastně už je to tak trochu Gattaca.