„Musíme frontálně zaútočit na klíčové pilíře, na nichž musí hospodářský růst stát. Pokud se budeme bavit o tom, že dobudujeme v České republice vysokorychlostní tratě do roku 2048, kdo na to bude čekat?“ pokládá při našem rozhovoru řečnickou otázku prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček. „Všechno musí být rychlejší. Polákům se také povedlo dostavět dálnice za 10 nebo 12 let. Teď se chystají postavit možná největší letiště v Evropě a k němu dotáhnout vysokorychlostní tratě z celého Polska. Pojďme mít podobnou ambici,“ vyzývá.

Na sněmu Hospodářské komory před zraky premiéra a dalších vrcholných politiků představil vizi na přijetí Antibyrokratického zákona. S tímto záměrem seznámil teď i nového ministra průmyslu a obchodu Lukáše Vlčka a dokonce už ho stihl představit i úředníkům Evropské komise. Antibyrokratický zákon by měl zpřehlednit náš i evropský „legislativní rybník hluboce zanesený bahnem“.

„Odhadujeme, že na analýzu právního řádu by bylo potřeba vynaložit stovky milionů korun, maximálně do jedné miliardy. Ale mohlo by to přinést snížení regulační a byrokratické zátěže podnikatelů až o 25 procent. Jen na jejich straně by to mohlo znamenat úsporu odhadem 25 miliard. A možná až 10 miliard by se ušetřilo na straně státu. Tak si to vezměte, nestojí to za pokus?“ poukazuje v našem rozhovoru zkušený právník.

Nový ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček předložil Hospodářskou strategii. Do voleb zbývá necelý rok, jak to celé v současné politické konstelaci hodnotíte?

Vítáme jakoukoliv strategii, která má přesah jednoho volebního období. Trochu nás mrzí, že i dobré strategie mnohdy končí v ministerských šuplících nebo přicházejí po velkém tlaku nebo s velkým zpožděním. Česká republika vyčerpala po 30 letech energii, která tu vznikla v 90. letech. Jsme v pasti středních příjmů. Nerosteme, jak bychom mohli.

Potřebujeme na trh dodávat zboží a služby s vysokou přidanou hodnotou. Bohužel nemáme na stole široce akceptovanou vizi a strategii na odborné a politické úrovni, která by dokázala přežít tři nebo čtyři volební období. Ta by nám mohla pomoci získat energii na dalších 30 let. Proto jsme s dalšími podnikatelskými a zaměstnavatelskými svazy uspořádali konferenci Česko na křižovatce, připravili související analýzu a pečlivě pojmenovali všechny slabé i silné stránky, hrozby a příležitosti, které momentálně před Českou republikou jsou.

K čemu jste dospěli?

Na základě analýzy jsme identifikovali osm oblastí, v nichž bychom se měli posunout vpřed. S touto naší vizí je vládní hospodářská politika v souladu ve své velké části. Je dobře, že se společně s vládou shodujeme a že chce v těchto strategických oblastech něco dělat. Jen je otázkou, nakolik bude tato Hospodářská strategie respektována politickou reprezentací, která přijde po dalších volbách a jak se tyto věci začnou skutečně realizovat.

Opozice totiž mluví o své vlastní hospodářské strategii. To je pro podnikatele ta nejhorší zpráva, kterou si mohou představit: žádná jistota, žádná perspektiva, žádné stabilní investiční prostředí, žádná kontinuita, která by přilákala investory z domova i ze zahraničí.

Společný národní zájem, společný cíl, společná vůle je jediná cesta, jak něčeho viditelného dosáhnout. My jsme jako reprezentanti podnikatelů a zaměstnavatelů na tom určitě připraveni spolupracovat, můžeme být „převozníkem” mezi politickou reprezentací mezi jednotlivými volebními cykly, kdy budeme udržovat stabilní prostředí a základní koridor cesty, po níž bychom se měli ubírat.

Pokud by se podařilo kontinuitu udržet, je cíl ministra Vlčka dostat Českou republiku do roku 2040 do deseti zemí EU s nejvyšším hrubým domácím produktem, reálný? V současnosti je na 14. místě...

Jakékoliv ambici jít směrem nahoru tleskáme a budeme ji podporovat. Ale na rovinu, abychom tohle stihli, musíme zítra, pozítří a popozítří schvalovat změny zákonů, které by podmínky pro dosažení takové pozice vytvořily. Když nezasadíte, nesklízíte. Bohužel mám pocit, že odvážných reformních kroků je na stole málo, pokud vůbec jsou.

Za byznys bychom byli razantnější a odvážnější, chtěli bychom, aby změny probíhaly v daleko rychlejším tempu a kontinuálně za sebou a hlavně, aby se tyto věci následně neměnily. Bylo by tedy optimální, aby takovéto změny procházely Parlamentem s velkou většinou hlasů, což by znamenalo vyšší pravděpodobnost, že i po dalších volbách zůstanou tyto posuny ve stejném směru. Teď spíš přešlapujeme na místě, než abychom šli dopředu.

Co to ale znamená konkrétněji?

Jeden příklad: pokud budeme chtít více podporovat vědu, výzkum a inovace, což se ve všech dokumentech objevuje, potřebujeme kapitál. Ten, který mi investujeme, je v porovnání s jinými státy, které v tomto dosahují špičkové úrovně, malý. Jenže naše diskuze se smrskává jen na to, jak přerozdělit peníze z veřejných rozpočtů formou dotací.

Tam, kde jsou jsou světovými lídry, používají pro investice do vědy, výzkumu a inovací primárně soukromý kapitál. My takový kapitál ale nelákáme, nevytváříme pro něj podmínky a vůbec takovouto diskuzi nevedeme. Z veřejných zdrojů se přece nikdy neproinvestujeme k tomu, abychom se dostali na špičku států s nejlepší vědou, výzkumem a inovacemi.

Jde tedy o legislativní podmínky a stabilitu investičního prostředí pro soukromý kapitál. Všichni čekáme na to, že spása přijde přerozdělením peněz ze státního rozpočtu. Ale nepřijde. Kvůli demografii a budoucímu vývoji veřejných financí bude všechno napjatější než teď. Jediná možnost je motivovat soukromý kapitál, vytvořit pro něj infrastrukturu a pak to nechat na něm. K tomu je ale potřeba stabilita a jistota, že se ta pravidla nebudou alespoň deset let měnit.

Proč mnozí čeští podnikatelé nezakládají startupy v České republice, ale jinde? Proč naši špičkoví vědci a inovátoři odcházejí do Silicon Valley a nebudují české Silicon Valley? Tuhle diskuzi je třeba vést a hlavně začít myslet kreativně, jak se říká anglicky: „out of the box“. Chce to odvážné kroky a v tom dobrém opisovat od konkurence.

Tímhle byste začal? Ve své strategii máte osm oblastí, ministerstvo má deset bodů a k nim jeden navíc. Kdybyste musel vybrat jeden na začátek, bylo by to tedy tohle?

Ne. Všechno souvisí se vším, nejde to dělat odděleně. Energetika, datová infrastruktura, dopravní infrastruktura a ta pro bydlení, kde nám schází zejména nájemní bydlení. To je základní infrastruktura bez dílčích průmyslových specializací. To jsou tvrdé investice, které potřebujete mít jako základ, ať již podnikáte v tom či onom oboru.

No a s těmi tvrdými souvisejí ty měkké, které jsou stejně důležité a nezbytné. Potřebujeme flexibilnější trh práce. V tomto ohledu se něco děje, ministr práce Marian Jurečka z našeho pohledu odvážně tlačí a táhne flexinovelu zákoníku práce a další změny zákonů, které mohou rozhýbat zatuhlý pracovní trh.

Také musíme udělat reformu vzdělávání, středoškolského a vysokoškolského, zapojme do něj opět firmy, ať se na něm od počátku podílejí, už třeba kvůli rychlému vývoji technologií. Duální vzdělávání je určitě osvědčená cesta. K tomu potřebujeme rozhýbat vědu, výzkum a inovace – tam by to mohl nakopnout soukromý rizikový kapitál. A nakonec regulace a byrokracie, které nás dusí a ovlivňují všechno ostatní. Takže se musíme vrhnout na všechny tyto oblasti. Ne si říct, že teď ze sebe uděláme čipovou velmoc a to nás spasí.

Musíme frontálně zaútočit na klíčové pilíře, na nichž musí hospodářský růst stát. Pokud se budeme bavit o tom, že dobudujeme v České republice vysokorychlostní tratě do roku 2048, kdo na to bude čekat? Všechno musí být rychlejší. Polákům se také povedlo dostavět dálnice a vysokorychlostní tratě za deset nebo dvanáct let a teď stavějí velké letiště. Pojďme mít podobnou ambici.

Často se mluví o komplikovanosti českého legislativního procesu. Pokud by se našla politická vůle, nebyl by to problém?

Mé oblíbené heslo je, kde je vůle, tam je cesta. V případě legislativy tedy platí, že kde je politická vůle, tam je cesta na reformu právního řádu. Vezměte si, jak rychle se přijímaly zákony během covidové nebo energetické krize. Když vznikne tlak a všichni si uvědomí problém, jsou schopni politickou vůli projevit i napříč politickým spektrem.

Teď to vypadá, že se nic moc neděje, že všechno běží. Ale neuvědomujeme si, jak rychleji a dravěji běží ti kolem nás. Pokud to nebudeme vnímat jako alarmující, už je nemusíme nikdy dohnat. Když zavřete unikátní českou továrnu, která vypadne z mezinárodního trhu, tu díru okamžitě zaplaví někdo z konkurence z Asie nebo z Jižní Ameriky a už se tam nikdy naše firma nevrátí.

V tomhle se tedy můžeme inspirovat Polskem?

Určitě ano. I tam se nedávno vyměnila politická reprezentace, ale nemám pocit, že by se třeba v případě dopravní infrastruktury měnilo směřování. Přitom potřeba vytvořit podmínky pro hospodářský růst a dopravní infrastruktura jsou základní podmínkou, základním pilířem. Vědí, že infrastrukturu potřebují i vzhledem ke své národní bezpečnosti. Mají skvělou dálniční síť a když se teď někdo bude rozhodovat, jestli postaví svou továrnu v Polsku nebo v České republice, tak… Jak byste se rozhodl vy?

To je zřejmé. A dálnice není politickou otázkou.

To snad nikdo nezpochybní. Ale vezměte si, kolik staveb se u nás za posledních 15 let pozastavilo nebo vrátilo zpátky, protože bylo zpochybněno povolení nebo na ně nebyly v rozpočtu peníze. Šlápneme na plyn a brzdíme. To není plynulá jízda, která má tendenci spíš zrychlovat. Naopak: dopředu, dozadu. Ještě zničíme brzdy a budeme mít zbytečně velkou spotřebu. Je zřejmé, že kdybychom postavili okruh kolem Prahy před 15 nebo 20 lety, stálo by nás to možná polovinu peněz. Všechno se v čase jen prodražuje a nezlevňuje. To nás znervózňuje.

Navíc narazíme na problémy se stavebním řízením a stavebním povolením, v aktuálních poměrech také nemáme být zrovna na co pyšní…

To opravdu nemáme, ale pro nás je teď klíčovou otázkou přebujelá regulace a byrokracie ve všech oborech podnikání. Nejen v povolování staveb, i když tam je náš byrokratický systém asi nejvíce nevstřícný a pomalý. O regulačním a byrokratickém rámci, který sráží naší konkurenceschopnost, se diskutuje vášnivě i v Evropě, i na základě Draghiho zprávy. Regulací a byrokracie je v EU moc a musíme s tím něco udělat.

Napsali jsme proto návrh Antibyrokratického zákona, který navrhuje alespoň nějakou cestu z téhle nesmyslné regulační a byrokratické pasti. Představujeme ho politikům i úředníkům jak u nás doma, tak v Evropské komisi. Přinejmenším jsme je zaujali. Možná rychleji prorazíme v Evropě než u nás doma. To se nakonec stává i našim firmám, že se jim podaří dodávat klíčové národní komodity, zboží a služby na zahraniční trhy dříve, než si jich všimne někdo v Česku.

V čem váš návrh v kostce spočívá?

Velmi jednoduše v tom, že potřebujeme vyčistit náš legislativní rybník. Pořád vypadá jako rybník, leskne se nám hladina, ale my nevíme, kolik legislativního bahna tam je. Jestli nám tam zbývá jen centimetr vody, nebo metr, nebo osm metrů. Občas přijede vláda s bagrem a pár lžic bahna vytáhne. To je určitě chvályhodné, ale pořád nám tam to bahno přitéká. Potřebujeme nastavit mnohem přísnější pravidla na přítoku, filtry a odkalovací jímky, abychom to bahno zastavili dřív, než tam přiteče. A k tomu dál bagrovat.

Legislativní proces nemůžeme zastavit, ten se z mnoha důvodů zastavit nedá. Po tom z nás nikdo nevolá. K dispozici v současnosti máme výjimečnou technologii a obrovskou výpočetní kapacitu, která nám může pomoci zanalyzovat právní řád rychleji a kvalitněji, než tomu bylo kdykoli v minulosti. Výsledkem takové zevrubné analýzy má být vytvoření tabulky veřejnoprávních podnikatelských povinností u každého zákona. Ať již existujícího nebo nově navrhovaného.

Tedy zjednodušeně „převyprávět“ zákony?

Dalo by se to tak říci. Ze složitého textu zákona jde vytahat povinnosti a vepsat je do tabulky. Následně se dají takové povinnosti setřídit podle typu podnikání jednotlivých podnikatelů – vytvořit jakési podnikatelské batohy, které musejí podnikatelé na své podnikatelské túře unést. Každý podnikatel má ten batoh jinak velký a těžký: taxikář, sádrokartonář, vývozce zbraní, banka…

A třeba pro banku jedna další změna nic moc nemusí znamenat – svůj batoh unese, ale pro malého podnikatele to může být pověstný poslední kamínek. Pak se může na podnikání vykašlat a jít na Úřad práce nebo se nechat zaměstnat. Ale my přece chceme, aby lidé podnikali. Když uděláme takovou tabulku povinností, možná zjistíme, kolik zbytečných povinností v právním řádu máme. A držíme kvůli nim třeba úředníky na místech, kde by být nemuseli a mohli bychom je přesunout někam, kde bychom je potřebovali.

Nic neroste do nebe. A Česká republika má v tuto chvíli 30 tisíc právních předpisů, které ovlivňují podnikání u nás. Nikdo už je všechny nezná: ani poslanci, ani senátoři, ani soudy, ani úředníci. A podnikatelé? Nemají šanci. Říkáme, pojďme to zmapovat, jsou to efektivně vynaložené peníze. Všechno máme zpracované a připravené, včetně paragrafového znění zákona a důvodové zprávy.

A v komoře máme připravený systém PES pro podnikatele, který jsme schopni okamžitě zprovoznit a ukázat podnikatelům jejich batohy, které táhnou na zádech. Jen potřebujeme, aby došlo k vybagrování povinností ze všech zákonů. A to by měl udělat stát, který chce, aby se povinnosti plnily.

Budete se snažit, aby došlo k přijetí tohoto zákona ještě do voleb?

Budeme se o to snažit, jestli se to podaří, je otázka. Vždycky se nás někdo zeptá, jestli už to mají někde jinde. A my řekneme, nemají, budeme první. Na analýzu právního řádu by bylo potřeba vynaložit stovky milionů korun, do jedné miliardy. Ale přineslo by to snížení administrativní zátěže podnikatelů o 25 procent. Jen na jejich straně to znamená úsporu 25 miliard. A možná až 10 miliard by se ušetřilo na straně státu.

Tak si to vezměte. Jsou to peníze, které by se daly investovat třeba právě do vědy, výzkumu a inovací. To je naše budoucnost, do které potřebujeme začít systematicky a dlouhodobě investovat. Ve zbytečné regulaci a byrokracii nám leží volné zdroje. Stačí jenom chtít.

Zdeněk Zajíček (57) • Český politik a advokát, někdejší poslanec i náměstek několika ministrů • Od 31. května 2023 je prezidentem Hospodářské komory, od roku 2016 vykonává stejnou funkci v české ICT unii • Absolvoval gymnázium v Praze a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy • Od roku 1991 pracoval na Městské prokuratuře v Praze, pak na ministerstvu pro správu národního majetku a na Pozemkovém fondu • Během působení na ministerstvu vnitra se zaměřoval na elektronizaci veřejné správy, prosazoval projekt Czech Point • Do května loňského roku byl místopředsedou ODS