Na londýnském Třetím mezinárodním summitu o úpravě lidského genomu zazněl ve středu 8. března pozoruhodný příspěvek. Vědeckému týmu vedenému Kacuhikem Hajašim z Univerzity v Ósace se podařilo stvořit sedm myší, které nemají biologickou matku, zato dva otce.
Tým nejdřív z kožních buněk odebraných dospělým myším samcům vyrobil vajíčka. Poté je oplodnil spermiemi a implantoval do děloh samic. Z oplodněných vajíček se potom vyvinulo – zdá se – zdravé a plodné potomstvo. Výše zmíněný postup nebyl dosud publikován, ale stručně o něm informoval například web prestižního vědeckého časopisu Nature. Postup by teoreticky mohl být použit i na lidech, ovšem k medicínskému využití je zatím velmi daleko.
Z kožní buňky vajíčko
Vědci se o uskutečnění něčeho takového snažili léta, ale překonat všechny překážky vedoucí k „výrobě“ funkčního myšího vajíčka se jim podařilo až nyní. Odebrané kožní buňky nejdřív zmanipulovali tak, aby se z nich staly takzvané indukované pluripotentní kmenové buňky, které se podobně jako „klasické“ embryonální kmenové buňky mohou vyvinout v jakoukoli buňku v těle – třeba ve vajíčko.
Buňky ovšem stále obsahovaly samčí sadu pohlavních chromozomů – X a Y. Nejdřív proto bylo nutné zbavit se mužského pohlavního chromozomu Y a poté přišlo to vůbec nejobtížnější – dodat buňkám další chromozom X (samice mají dva chromozomy X). „Trik, největší trik spočívá v duplikaci chromozomu X,“ řekl britskému deníku Guardian Hajaši.
Následovalo už vcelku bezproblémové oplodnění vajíček myšími spermiemi a jejich implantování do děloh náhradních myších matek. Úspěšnost postupu byla nicméně velmi malá – z celkem 630 embryí se vyvinulo pouze sedm mláďat. Ta se však narodila zdravá (ničeho abnormálního si tým alespoň nevšiml), prožila normálně dlouhý myší život, a v dospělosti dokonce zplodila další myši.
Z myší na lidi
Hajašiho tým se nyní pokouší totéž zopakovat na člověku. Na první pohled to vypadá jednoduše, jenže lidé a myši se ve skutečnosti hodně liší, a navíc tu jsou etické otázky. Problém může způsobit například taková „banalita“, jakou je mnohem pomalejší dozrávání lidských vajíček než těch myších. „Pokud se doba kultivace prodlouží, mohou se nakumulovat genetické i epigenetické abnormality,“ připustil přímo na konferenci jeden z Hajašiho spolupracovníků, vývojový biolog Mitinori Saitou: „Čím kratší doba, tím lepší.“
Bude také ještě nutné ověřit, jestli se narodily skutečně zcela zdravé a „standardní“ myši. Jinak řečeno, přenesení postupu na člověka – pokud se vůbec povede – může trvat dlouhá léta.
Pokud by se ale nakonec úspěch dostavil, mohlo by to otevřít cestu k léčbě závažných forem neplodnosti. A samozřejmě by to rovněž znamenalo, že by biologického potomka mohly mít v budoucnu i páry stejného pohlaví, popřípadě samotný člověk.
