Stejně jako veškeré služby zasáhla epidemie i erotické podniky – musí mít zavřeno a na zákazníky si počkají nejméně do června. Podle Igora Salomona, majitele jednoho z nejstarších pražských klubů Lotos, sídlícího na pražském Jižním Městě, na to doplatí především podniky v centru Prahy, které vsadily všechno na jednu kartu – zahraniční turisty. 

Jak funguje váš byznys v době epidemie?

To je celkem jednoduché, je zavřeno. Alespoň co se týče naší provozovny.

Ale poptávka po službách společnic určitě nezmizela. Jak se to řeší v praxi?

Obecně řečeno, můžu mluvit o Praze, o které mám určitý přehled. Viry, neviry, díra, nedíra, furt se natírá. Jinými slovy, ať máte jakoukoliv dobu, trh se závislostmi funguje pořád. Vždycky si najde svoji cestu. Jen se přesune z legální zóny do té jiné. Jestli se někdo chce chovat rizikově, tak se chovat rizikově bude.

Co myslíte tím rizikovým chováním?

Když někdo pije, tak pije moc a pořád. Když někdo kouří, tak kouří moc a pořád. A když si chce někdo takzvaně „odfouknout“, tak si „odfoukne“. Nezávisle na epidemii, hlavně aby to bylo zalevno.

Většina zákazníků vyhledávající tyto služby nicméně asi nejsou svobodní pánové, kteří by si mohli pozvat návštěvu domů, hotely jsou zavřené...

Ano, stálí zákazníci jsou často ženatí nebo v nějakém vztahu, takže nemají kam jít. Proto hledají privátní služby. Začíná se oddělovat zrno od plev. Ceny jdou strašně dolů, prostě krize.

Máte na mysli třeba využití služeb „pouličních“ pracovnic?

Pouliční nemyslím, mluvím o privátech. Stačí se podívat na web, tam to jede pořád. Na facebooku se už prezentují i masérky, které musely oficiálně zavřít. Klientela částečně opadla. Ale samozřejmě provozovatelky těchto služeb mají hypotéky, úvěry, musí platit složenky. Takže prezentují a nabízejí služby novými, nestandardními cestami. Mnoho „sociálních“ pracovnic má navíc stále zákazníky.

Čili se společnice přesunuly do online světa jako většina byznysu, kde je to možné.

Ano.

Chlapi na vojnu, ženský rodit!

U pracovnic ve vašem oboru je problém, že nejsou vlastně v žádném oficiálním pracovněprávním vztahu. Nevztahuje se na ně žádný kurzarbeit nebo „pětadvacítka“...

Odpovím trochu neslušně otázkou. Vy si myslíte, že by bylo správné, aby stát ze státního rozpočtu přispíval prostitutkám, které jsou normálně zdravé a mohou jít pracovat do Tesca nebo sázet stromky?

Na to se ptám vás.

Proč by stát měl přispívat někomu, kdo žije zahálčivým způsobem života? Někomu, kdo chodí jeden den v týdnu do práce, pak si napudruje nos a má celý týden lambadu? Nezlobte se na mě.

To mě trochu překvapujete.

Sociální aspekt musíme mít. Ale kdo může pracovat, měl by se o sebe postarat především sám. Proč by dvacetileté holky neměly pracovat?

Společnice asi mají různou motivaci, proč tuhle práci dělají. Třeba od neziskovek, které prostitutkám pomáhají, člověk často slyší, že jde o sociální případy, svobodné matky a podobně... Takže podle vás převažují ty, které vidí v téhle práci rychlé peníze a nechce se jim normálně pracovat?

No jistě. Kolik takových matek je?

Dokážou se společnice touto prací zajistit? Je na tom třeba některá z vašich zaměstnankyň tak, že má rezervy a může si dovolit nepracovat, než se situace vrátí do normálu?

To se musíte zeptat jich.

Vy o tom nemáte představu, jestli jsou schopné si vytvořit nějaké rezervy?

Představu mám – rezervy nemají. Je to ostatně obraz naší společnosti. Podívejte se, dnes když lidem neodloží splátku hypotéky, tak přijdou o bydlení. Lidé nemají žádné rezervy. Ale než aby šli něco dělat, tak si pozvou Dáme jídlo. A nemyslím tím teď, v době epidemie to chápu. Ale dělali to i předtím. Dneska popíjejí ristretto, jdou na sushi v akci, to jste nezažil. Tato generace je nepoužitelná.

Čím je to způsobeno?

Chybí iniciační rituál – chlapům vojna a ženám v devatenácti porod. Ne že budou rodit v 35, pak jsou reprodukční kliniky plné. A o kariéru, kterou předtím budovaly, stejně přijdou. Ale ony chtějí žít teď, tady a hned, dokud jsou mladé. Já se řídím pravidlem, že člověk má být do 40 bohatý, do 50 zdravý a do 60 živý.

Jak to mají vaše zaměstnankyně?

Říkám jim, ať od dvaceti do třiceti makají, vydělají ranec a pak si budou moct koupit byt nebo trafiku. A vdát se, chovat se slušně a chodit do práce někomu vařit kafe. Jenže ony pracují jen jednou za čtrnáct dní, jezdí na opulentní dovolené a jakýkoliv mírný otřes je dostane do problémů. Ale to je problém celé společnosti – žijeme za peníze, které nemáme.

Ovoce hnije na zemi

Vedle klubu máte i restauraci, ta také funguje jen velmi omezeně. Když kritizujete ostatní, že nemají rezervy, jak dlouho zvládnete tenhle režim vy?

My si poradíme. Lidé neinvestují do budoucnosti. Za peníze, které nemají, letí do Egypta, aby se mohli chlubit fotkami. Berou si spotřebitelské úvěry na vánoční dárky, stojí fronty na půjčku, aby mohli koupit dítěti telefon, protože ten starý není in. To se asi zbláznili, ne? Národ, který nechává ovoce shnít na zemi, čeká bída. Zdraví lidi mají makat.

Dohlíží na vás úřady, jestli je klub skutečně zavřený?

Každý večer přijdou dvakrát policajti a kopou do dveří, jestli je otevřeno. A kontroly dělají i v hospodě. My tu máme kvůli koronaviru největší peklo a do toho přišla kontrola z úřadu práce a chtěla vidět knihy s docházkou za rok 2018.

Vláda zveřejnila plán, jak se postupně budou otevírat různé služby a obchody. Našel jste se tam s erotickým klubem?

Od 25. května se otevřou zahrádky a 8. června se otvírá všechno. Všechno. Stačí to takhle?

Vrátí se vám zaměstnankyně? A zákazníci?

V našem oboru platí jednoduchá filozofie – když nebude jeden zákazník, bude jiný. Nebude tato společnice, bude jiná, a pozor – bude lepší. V každé době jsou lidé, kteří jsou ochotni víc pracovat za méně peněz. Bude o třetinu méně zákazníků, budeme potřebovat o třetinu méně dam.

Budou pracovat za méně?

Budou muset. Víc neutržíme. Ekonomika víc nevygeneruje, když v Praze zkolaboval celý turistický ruch.

Jak moc jsou pražské kluby závislé na turistech? Asi bude jiná situace u vás a v centru...

Celé centrum je závislé na turistech. My jsme lokální, děláme to s přiměřeným ziskem a pokud možno s co nejlepší kvalitou. Centrum je na tom špatně. Všichni jsou po zimě v minusu, čekali na sezonu a teď mají problém.

Mají šanci přežít třeba vyhlášené turistické podniky Ve Smečkách?

Je potřeba počítat s krizovým scénářem, pak člověk může být jen příjemně překvapen. V zásadě, já být na místě provozovatelů klubů Ve Smečkách, tak bych určitě diverzifikoval. Spoléhat jen na turisty není dobré. Hlavní zásada v byznysu v terciární sféře, a měli by to učit na hotelovkách, je, že žijete z tuzemského byznysu a cizinec vás nechá přivydělat. Jakmile celý provoz cpete do ciziny, tak si tam někdo uprdne a my se poděláme. Musíte důsledně diverzifikovat – jako u všech investic. Podniky, které spoléhaly jen na cizince, na to doplatí.

Myslíte si, že může dnešní krize přispět i k tomu, aby stát nezavíral oči před prostitucí a nějak ji legalizoval?

Já jsem jednoduchý systém vymyslel už dávno. Fungoval by jako dálniční známky: holky by si mohly koupit v každé trafice bloček, kde by vyplnily rodné číslo a hotovo. A kdyby pracovaly třeba u nás v podniku, tak by se to řešilo jako dálniční známky pro firemní auta. Kontrolovalo by se to velmi jednoduše.

Proč na to politici neslyšeli?

V takovém případě by totiž byl pasákem stát. Do toho se nikomu nechce.

Igor Salomon (62)

Pražský podnikatel působil ve více oborech, vlastnil třeba pekárnu nebo drůbežárnu. Nejznámější je ale díky založení legendárního pražského erotického klubu Lotos. Ten vznikl v první polovině 90. let v budově bývalé sauny na sídlišti Háje jako jeden z prvních v hlavním městě a na „Jižáku “ funguje dodnes.