V reakci na zpomalující poptávku po elektromobilech, nedostatek cenově dostupných modelů a obchodní napětí mezi Evropou a Čínou oznámila automobilka, že i po roce 2030 bude nadále nabízet hybridní modely.
V reakci na zpomalující poptávku po elektromobilech, nedostatek cenově dostupných modelů a obchodní napětí mezi Evropou a Čínou oznámila automobilka, že i po roce 2030 bude nadále nabízet hybridní modely.
Stále více mladých lidí považuje vlastnictví bydlení za méně důležité a preferuje jiné formy ubytování. Hypotéky a náklady spojené s vlastním bytem či domem je odrazují. „Takový závazek nám za to ani nestojí,“ uvedli v průzkumu.
Stále více mladých lidí považuje vlastnictví bydlení za méně důležité a preferuje jiné formy ubytování. Hypotéky a náklady spojené s vlastním bytem či domem je odrazují. „Takový závazek nám za to ani nestojí,“ uvedli v průzkumu.
Ruský soud zablokoval případný prodej Raiffeisen Bank International, ruské dceřiné firmy rakouské bankovní skupiny.
Ruský soud zablokoval případný prodej Raiffeisen Bank International, ruské dceřiné firmy rakouské bankovní skupiny.
Po první světové válce ztratilo Maďarsko 71 procent území a 64 procent obyvatel. Trianonské trauma ho poté provázelo celá desetiletí
Když Maďaři podepsali v červnu 1920 Trianonskou smlouvu, tvářili se u toho jako boží umučení. „Podvolujíce se tlaku, podepisujeme tuto takzvanou mírovou smlouvu, avšak k nemožnostem nelze nikoho nutit,“ podotkl k tomu v maďarském parlamentu jeho předseda István Rakovszky.
A dodal: „Od této chvíle budou všechny naše myšlenky, každý záchvěv našich srdcí dnem i nocí soustředěny k tomu, abychom se opět spojili ke staré slávě a velikosti.“
Maďaři tehdy jediným škrtem pera přišli o 71 procent území a 64 procent obyvatel starých Uher. Vzhledem k tomu, že etnické hranice v jejich případě nikdo nectil, zůstaly navíc za hranicemi onoho zbrusu nového – a najednou podezřele malého – státu tři miliony etnických Maďarů.
Hranice stanovily dohodové mocnosti už rok předtím, pro maďarskou veřejnost to ale stejně znamenalo hluboký šok: „Neexistovala taková společenská vrstva či skupina, nezávisle na majetkovém postavení, zaměstnání, politickém názoru či náboženství, která by se s mírovým uspořádáním smířila,“ charakterizovala ve sborníku Zrod nové Evropy tehdejší pocity Maďarů hungaristka Eva Irmanová.
Základem maďarského veřejného života se na příští dvě desetiletí staly pocit křivdy a iredentismus. Oficiální hesla zněla „Ne! Ne! Nikdy! Vše zpátky!“ či „Tak bylo, tak bude!“, popřípadě „Zmrzačené Maďarsko není země, celé Maďarsko je nebe!“. V lednu 1921 byly podle slovenského historika Miroslava Michely v Budapešti odhaleny čtyři alegorické sochy – Sever, Jih, Západ a Východ, které symbolizovaly odtrhnuté části státního území. Touha po obnově slávy „velkých Uher“ ale prosakovala i do každodenního života běžných lidí.
Projevovalo se to všelijak. Třeba prodejem společenských her s iredentistickou tematikou, tiskem map starých Uher či kolekcí oblečení, které se podobalo tradiční husarské uniformě. Připomínaly se staré historické události (obzvlášť populární byl svatý Štěpán či výjevy z boje proti Turkům a Tatarům), trnová koruna se pro změnu stala symbolem „nejnešťastnějšího národa“ Evropy.
„Ani jeden národ nebyl tak zkoušený jako maďarský – Tataři, Moháč, Trianon. Dokdy ještě?“ ptaly se roku 1931 jedny maďarské noviny a chtěly slyšet, kdy „Západ podá pomocnou ruku“ národu, který za něj tolik let bojoval.
Jednostranně zaměřená byla i maďarská zahraniční politika. Jestliže ale Maďaři volali „Vše zpátky!“, okolní státy – Československo, Jugoslávie a Rumunsko – jim se stejnou rozhodností odpovídaly: „Nic nebude!“ Když se v průběhu roku 1920 pokoušeli Maďaři domluvit s Francouzi na korekci hranic, vedlo to k uzavření československo-jugoslávské dohody – jádra protimaďarsky zaměřené Malé dohody.
Podobné pobouření vyvolaly o rok později dva pokusy posledního rakousko-uherského císaře Karla I. ujmout se maďarského trůnu. Budapešťskou vládu ani hlavu státu, regenta Miklóse Horthyho, sice Karel o svých plánech neinformoval, jeho březnový příjezd do Szombathely přesto vyvolal mezinárodní krizi a vedl k tomu, že k Malé dohodě přistoupilo Rumunsko.
Když totéž zopakoval o půl roku později, následovala další krize, Maďarsko se muselo vzdát všech snah o intronizaci jakéhokoli habsburského panovníka a v Bratislavě došlo ke stržení sochy císařovny Marie Terezie.
Maďaři zkoušeli leccos. Třeba uzavřít dohodu se Sovětským svazem, ale konzervativci v čele s Horthym (považoval Rusko za „nebezpečný hnisavý vřed“) to odmítli. Prorazit z mezinárodní izolace se jim tak podařilo až v roce 1927, kdy Maďarsko uzavřelo smlouvu o přátelství s Mussoliniho Itálií.
V květnu onoho roku demonstroval maďarský premiér István Bethlen nově narostlé maďarské sebevědomí projevem, v němž bez okolků prohlásil, že „se nemůžeme na věčné časy zříct jedné třetiny své rasy“, poznamenal, že na trianonských „hranicích není možno vybudovat definitivní mír“, a dodal: „My potřebujeme nové hranice.“
O šest let později ovládl Hitler Německo a Maďaři rázem získali stejně smýšlejícího spojence. Když v listopadu 1938 muselo Československo po první vídeňské arbitráži postoupit Budapešti část svého území, Maďaři jásali. O to hlubší bylo nové národní trauma, které Maďarům přinesla porážka ve druhé světové válce.
Pokud nyní Viktor Orbán nosí na fotbal šálu s mapou velkých Uher a blokuje pomoc pro Ukrajinu, vědomě opět Maďarsko situuje do role „nejnešťastnějšího národa“.
