Orbán býval jenom nepříjemností. Dnes představuje pro EU akutní existenční hrozbu
Spor EU s maďarským premiérem jde na samou dřeň principu sjednocování Evropy
Evropské unii jde v maďarské krizi o krk. Poker, jehož partii sehráli minulý týden ministři financí v Bruselu, má větší ničivý potenciál než kterákoli krize předcházející. Spor maďarského premiéra Viktora Orbána s unijní exekutivou jde na samou dřeň principu sjednocování Evropy.
Orbán svým osnáctimiliardovým ukrajinským vetem vydírá Evropskou unii, aby mu nemluvila do jeho stylu vládnutí doma. Evropa naopak vydírá Orbána hrozbou zadržování celkem 13 miliard eur na dotacích, aby dostala volnou ruku především k podpoře Ukrajiny.
Ani jedné ze stran se do konfrontace nechce, ale ustoupit se jim chce ještě méně. Jak si tedy obě strany stojí?
Oněch 13 miliard eur, o nichž je řeč, tvoří skoro deset procent maďarského HDP. Ve chvíli, kdy vás tvrdě doběhla inflace (viz graf), nechcete mít v rozpočtu takovou díru navíc.
Roztržka s Bruselem natolik razantní, že by penězovod ucpala, by tedy pro Orbána znamenala nutnost obrátit se jinam. Možností není mnoho: Moskva, nebo Peking. To je bod, ze kterého není návratu.
O přežití však bojuje i Evropská unie. Hrozí jí ztráta pracně budované geopolitické pozice, naprosto klíčové věci pro vnitřní soudržnost Unie.
Ta už není ideologicky zabarveným „měkkým“ pojmem. Proměnila se v miliardy eur vynaložených na záchranu Ukrajiny. Unijní exekutiva rychle identifikovala ukrajinskou válku jako boj o vlastní budoucnost. Jako šanci dokázat, že myšlenka evropské jednoty v podání současné EU – a tedy existence komise samotné – má skutečný, hmatatelný smysl.
Neúspěch by byl zničující na domácí, evropské frontě, i na scéně mezinárodní. Unie však nemá mnoho prostředků, jimiž by mohla neposlušné vlády svých členských zemí umravnit.
Dnešní geopolitická situace je navíc taková, že pokud nebude Evropská unie ochotna riskovat přijetím nových členů, je tu pořád Čína se svým neukojeným apetitem po diplomatických akvizicích – a samozřejmě Rusové s kulturními a náboženskými vazbami na (přinejmenším) Srbsko a Černou Horu.
V Budapešti to vědí stejně dobře jako v Bruselu. I proto budou šéfové vlád tento týden hrát závěrečnou pokerovou partii s prstem na spoušti.