Česko je zemí, která masivně využívá možnosti podpořit stravování dětí ve školách. Programy Mléko do škol a Ovoce a zelenina do škol se však setkávají s poměrně častou kritikou, od nedostatečné kontroly vynaložených prostředků přes výběr podporovaného sortimentu až po přemíru plastu, do kterého jsou některé výpěstky baleny.
Ministerstvo zemědělství na některé výhrady zareagovalo a mění podmínky obou programů. Podle nařízení, které resort poslal ke schválení vládě, už nebude možné žákům dodávat krájené ovoce a zeleninu zabalené do plastových obalů. Deset procent potravin dodávaných žákům by navíc mělo pocházet z ekologické produkce. Nesplní-li dodavatelé tento limit, hrozí jim srážky z poskytnutých dotací ve výši až dvaceti procent.
Kuchaři mají krájet kedlubny
Chystané změny se ovšem neobešly bez výtek. Poměrně humornou připomínku zaslal Úřad vlády. Tomu vadilo, že v podkladových dokumentech je uvedena Evropská unie před Českou republikou. Většina peněz jde totiž ze státního rozpočtu, z evropských fondů je to asi jen čtvrtina. Na Mléko do škol pošle stát v příštím školním roce 270 milionů korun, zatímco EU čtyřicet milionů. U ovoce a zeleniny to bude 220 milionů ze státního a necelých osmdesát milionů z evropských peněz. Ministerstvo zemědělství pořadí EU a České republiky v nařízení následně změnilo.
Resort však odmítl kritiku potravinářů. Ti se ohradili vůči oběma klíčovým změnám, tedy zákazu plastů i povinnému podílu biopotravin. Podle Potravinářské komory totiž není možné dodávat dětem některé druhy ovoce a zeleniny nepředpřipravené, a tedy nezabalené. Jako příklad uvedla komora kedluben. Navrhla proto zavést povinnost pro kuchaře školních jídelen takovou zeleninu na místě rozkrájet, což však ministerstvo odmítlo.
Pokud jde o bio, Potravinářská komora namítá, že na českém trhu není dostatek produktů s ekologickým certifikátem. „Tento požadavek není z našeho pohledu příliš reálný, neboť v České republice není dostatek výrobců v eko-bio režimu. Někteří výrobci potravin neprodukují v biokvalitě vůbec, dostatečný není na českém trhu ani sortiment bio mléčných produktů vhodných pro dodávky pro školní program. Obdobná situace je i u ovoce a zeleniny v biokvalitě,“ namítá komora. Podobně argumentují i společnosti Bohušovická mlékárna, Madeta, Laktea, COME vending či Happy Snack, které na programech participují. Mnozí jiní však žádné výhrady neměli.
Moc hovězího, málo mrkve
Potravináři mají částečně pravdu. Letitým problémem tuzemského ekosektoru je, že se produkce úplně nesetkává s poptávkou. Na trhu je například přemíra hovězího biomasa, o které není zájem a buď se ve velkém vyváží, nebo prodává jako konvenční produkce. Oproti tomu třeba mrkev navzdory vysokému zájmu chybí. Situace se však podle statistik ministerstva zemědělství liší produkt od produktu.
Biomléko, které bude podle kritiků povinného ekopodílu ve školách nejsložitější sehnat, patří sice mezi komodity, u nichž se většina produkce na rozdíl od hovězího nakonec skutečně s certifikátem bio prodá, přesto zde ještě rezervy jsou.
Z celkem 33,6 milionu litrů biomléka vyprodukovaného v Česku v roce 2019 zamířilo do prodeje bez nálepky šestnáct procent, pět procent šlo na export. U některých druhů zeleniny či ovoce jsou rozdíly ještě propastnější. Zatímco kořenová biozelenina je vysoce žádaným zbožím, více než polovina plodové zeleniny končí mezi běžnou produkcí. Stejně je tomu u hrušek, hroznů a pětiny biojablek. Opatření ministerstva tedy lze vnímat i jako snahu o narovnání poměrů v sektoru.
Možná s nejzajímavějším příspěvkem do debaty tak v konečném důsledku přišlo ministerstvo školství. To poněkud pichlavě upozornilo, že zatím není nijak prokázáno zlepšení stravovacích návyků dětí coby hlavní cíl celého, již více než desetiletí trvajícího, projektu. Ministerstvo zemědělství připomínku akceptovalo.
