Netrvalo to ani pět minut a naše tříčlenná domácnost je sečtena. Zařadila jsem se mezi zhruba pět milionů Čechů, kteří už vyplnili online dotazník Českého statistického úřadu pro Sčítání lidu 2021. Kdo a k čemu informace o nás použije? A je opravdu nutné se v 21. století stále sčítat osobně, když řada evropských států dokáže potřebné informace vytahat z registrů? A jak to bude vypadat za deset let? 

Ač veřejné dění sleduji pravděpodobně víc než průměrný občan této republiky, na nic z toho jsem neznala odpověď. Podobně jako moji kolegové v redakci. Jediné, co jsem si zřetelně vybavila, byl počáteční kolaps elektronického sčítacího systému. I díky němu (tím hlavním důvodem je prý koronakrize) bylo elektronické sčítání prodlouženo až do 11. května místo původně plánovaného 9. dubna, po kterém měli nastoupit už jen sčítací komisaři v terénu. Na Slovensku se online sečetlo kolem 80 procent obyvatel a u nás se očekává podobný výsledek. Byla by ale škoda soustředit se jen na „provozní“ zdary či nezdary. Statistika v tomto případě není zas až taková nuda.

Tak kolik nás vlastně je…

„Lidé si neuvědomují, jak obrovský smysl a dalekosáhlé důsledky sčítání lidu má. Naše datová základna by bez něj byla poměrně chudá,“ začíná Robert Šanda, ředitel odboru statistiky obyvatelstva Českého statistického úřadu (ČSÚ), jenž byl od začátku u příprav letošního sčítání, které se datují až k roku 2015. Šanda dopředu upozorňuje, že by byl na toto téma schopen mluvit hodiny, přitom většinou dostane prostor na odpověď v minutové stopáži nebo v rozsahu několika tištěných vět.

Když zjistí, že tentokrát má času dost, začne tím, že bez pravidelného sčítání bychom ani vlastně přesně nevěděli, kolik nás je. Registr obyvatel sice máme, je v něm ale o několik set tisíc lidí víc, než v Česku ve skutečnosti aktuálně žije. Nejsou v něm totiž zohledněni všichni zemřelí a ti, kteří se odstěhovali do zahraničí. Český statistický úřad proto vychází při svých šetřeních z bilance získané sčítáním v roce 2011, ze které jednoduše odečítá zemřelé a přičítá k ní narozené.

Nejde ale jen o počty. Bez sčítání lidu nevíme ani to, kde lidé ve skutečnosti žijí. Vzhledem k tomu, jak komplikované je přestěhovat se úředně, realita se od hlášených trvalých pobytů v některých místech – především v satelitních obcích kolem velkých měst, ve velkých městech nebo naopak v malých obcích na venkově, kde mají zejména mladí lidé trvalý pobyt – výrazně liší. Proč ostatně za poplatek podstupovat byrokratickou proceduru včetně přestřižení občanky dřív, než nás k tomu donutí jiná byrokratická procedura, jako je například přihlášení dítěte do školky nebo do školy? Dobrou populační prognózu, ze které vychází plánování školek, zařízení pro seniory nebo potřeby sociálních služeb, bez těchto dvou základních údajů zkrátka neuděláte.

Vznikne registr, nevznikne registr

Některé registry nejsou dostatečně přesné, jiné, které bychom potřebovali, ovšem nemáme vůbec. Neexistuje například evidence obyvatel na úrovni bytů a přitom právě domácnosti jsou tím, co statistiky celkem logicky hodně zajímá. Bez toho nemáme představu, jak žijí domácnosti seniorů, osamělí rodiče, jaká je vzdělanostní struktura a ekonomická aktivita uživatelů konkrétních bytů, kolik lidí žije „singl“. Zatím máme k dispozici jen registr na úrovni domů, takže statistici mohou vidět například lidi sesypané v paneláku, ale už nedají dohromady, kdo s kým kde přesně žije.

„Už v roce 2015 jsme v přípravné skupině pro Sčítání lidu 2021 chtěli iniciovat vznik registru bytů. To by znamenalo i řadu dalších činností – někdo by takový registr musel aktualizovat, spolupracovat se stavebními úřady, založit i,čísla popisná‘ bytů. Vyžadovalo by to spolupráci více resortů, někdo by to musel koordinovat a na tom to asi ztroskotalo,“ vzpomíná Robert Šanda. Dodnes není jisté, jestli takový registr vznikne. Podle statistika Šandy je to ale jeden z podstatných předpokladů pro to, aby už příště nemuseli sčítací komisaři do terénu nebo lidé usednout k počítači.

Vznik registru vzdělání, který nám také chybí, by už nemusel být tak složitý, alespoň kompetence je tu jasná – ministerstvo školství. Zatím je statistický úřad schopen poskytnout data alespoň o generační úrovni vzdělání a ministerstvo o aktuálně studujících. Základem sčítání jsou také informace o místě pracoviště obyvatel. Z toho vyčteme, jak je rozmístěná ekonomika, počty zaměstnaných v jednotlivých odvětvích nebo třeba kde se jaká odvětví koncentrují, a to všechno v územním detailu. U dat, která je možné získat z České správy sociálního zabezpečení, si nejsou statistici úplně jistí kvalitou, zároveň z nich lze zjistit pouze IČ zaměstnavatele, což ale třeba znamená, že by například všechny zaměstnance Českého statistického úřadu počítali jako zaměstnance v Praze, přitom řada z nich pracuje v regionech.

Kam s průmyslovou zónou

„Chcete konkrétní příklad, k čemu může být dobré sčítání lidu? Třeba pro rozhodnutí, kam umístit průmyslovou zónu. K tomu byste měla mít co nejlepší informace o pracovní síle v regionu. Kolik lidí v oblasti žije, jaká je jejich věková struktura, jak jsou vzdělaní, jaká je zaměstnanost v konkrétních odvětvích ekonomiky. Je potřeba vědět, jaká odvětví jsou v dané oblasti koncentrována, kam lidé zaměstnaní v určitých profesích jezdí každodenně za prací. Když například vidíte, že z obce dojíždějí za prací denně dvě hodiny, je pravděpodobné, že tu bude zájem o práci v místě bydliště,“ vysvětluje Šanda.

Na to podstatné, co může sčítání lidu také ovlivnit, poukazuje sociolog Daniel Prokop. „Pravidelná výběrová šetření statistického úřadu nemusejí dávat úplně přesný obraz skutečnosti, byť jsou prováděna na poměrně velkém vzorku několika tisícovek respondentů. Jejich výběr ale odráží, co se týče například skladby věku nebo vzdělání, právě výsledky sčítání lidu. Z toho vycházejí i všechny průzkumy včetně těch volebních. Pokud by se tedy například zjistilo, že podíl vysokoškoláků je vyšší než před deseti lety, měl by být reprezentativní vzorek pro průzkumy přehodnocen tímto směrem,“ vysvětluje. Výsledky sčítání tak slouží jako jakýsi kalibrační etalon, podle kterého se nastavují další výběrová šetření nebo marketingové průzkumy.

Argument pro peníze navíc

Budou umět stát, města a obce výsledky sčítání lidu, které napříč světem koordinuje OSN a v rámci EU je řídí Eurostat, využít při tvorbě svých koncepcí, politik a dlouhodobých strategií? Přece jen to celé bude stát 2,2 miliardy korun. Pokud veřejná sféra nemá odborníky, může si je najmout z řad privátní sféry, akademických a výzkumných pracovišť. Ti se ale stejně obrátí na nás, abychom jim dali data, zní prozaická odpověď Roberta Šandy. Výsledky sčítání podle něj často využívají obce a města při tvorbě územních plánů. Ale mohly by je využít i v jiné oblasti. Dnes se totiž počítají výnosy z rozpočtového určení daní právě přes počet obyvatel, který přesně dokáže určit jen sčítání lidu.

Tady opět narazíme na problém s rozdílem trvalého a obvyklého bydliště. Například Praha došla k závěru, že v hlavním městě žije až o 250 tisíc obyvatel víc, než vychází z evidencí. Použila k tomu analýzy dat mobilních operátorů. Například Bratislava vyzvala v letošním sčítání svoje obyvatele v intenzivní kampani „Bratislava sa ráta“, do které se zapojil i herec Milan Lasica, aby se sečetli. Slovenská metropole odhaduje rozdíl mezi počtem obyvatel s trvalým bydlištěm a realitou na 65 tisíc osob. Pokud tento všeobecně přijímaný odhad letošní sčítání potvrdí, primátor města Matúš Vallo bude prý mít v ruce silný argument pro navýšení rozpočtu města o deset milionů eur ročně.

Přiznej víru!

Že data mohou sloužit i jako prostředek, jak podložit svou sílu při jednání se zástupci veřejné správy a prosazování svých zájmů, ukazuje u nás aktivita církevních hodnostářů, kteří nyní apelují na to, aby se lidé přihlásili k víře. „Čím méně katolíků se ke své církvi přihlásí, tím menší bude církev v očích státu. Stane se méně významným partnerem, s nímž se méně počítá a jehož hlas bude méně slyšet,“ uvedli ve své výzvě biskupové Čech, Moravy a Slezska.

Otázka na náboženství letos přitom v dotaznících být vůbec neměla. Nakonec ji tam prosadili poslanci výboru pro veřejnou správu. Dotazníky jsou ostatně oproti roku 2011 o dost skromnější. Statistici vyřadili například deset otázek k domům, u bytů se už třeba neptají na splachovací záchod nebo koupelnu. Jako překonanou s nástupem chytrých telefonů už vyhodnotili i otázku na přístup k internetu. Některá data, jako například rodinný stav nebo státní občanství, už dokážou přece jen vzít z administrativních zdrojů. Dokážeme to časem i u ostatních „veličin“ podobně jako jiné evropské země, nebo se budeme zase za deset let hromadně sčítat?

Znovu do terénu?

„V rámci Eurostatu se připravuje nové nařízení, podle kterého by se měly publikovat výsledky zúženého sčítání jen z administrativních zdrojů každoročně počínaje rokem 2024. To by měl být první referenční rok. Jak to bude v roce 2031, se uvidí podle toho, jaké zdroje budeme mít k dispozici. Já mám největší obavu z registru bytů a z evidence obyvatel na úroveň bytu. Když tohle nebude, budeme muset zase do terénu,“ uzavírá Šanda.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.