Denisa Rohanová napřed mohla kandidovat na prezidentku, ale teď už nemůže. Karel Diviš to měl obráceně: nemohl, ale teď už zase může. A Karel Janeček nemohl a stále nemůže, ale kdo ví, jestli to také ještě nebude jinak.

Současný systém prověřování, jestli se všichni zájemci mohou podle zákona zapojit do volebního souboje o Pražský hrad, je neudržitelný. Ukazují to nejen aktuální prezidentské volby, ukazuje se to dlouhodobě.

Jenže politici a úředníci se zatím drželi spíše hesla, že se problém nechá vyhnít. Napomáhá jim k tomu fakt, že se do sítě nejednotného výkladu pravidel zatím nechytila žádná velká ryba. Jako by to nemělo takovou váhu, když Janeček & spol. stejně nemají skoro žádnou šanci na zvolení.

Co by se asi strhlo za poprask, kdyby ministerstvo vnitra nejprve z volební soutěže vyřadilo a soud následně vrátil do hry (nebo opačně) některého ze současné silné trojky Danuše Nerudová, Andrej Babiš a Petr Pavel?

Před lety například soud tvrdil, že více prezidentských kandidátů nemůže mít podpisy od stejných poslanců či senátorů. Letos už to nevadí? Nebo to nevadí jen proto, že to nikdo nenapadl?

Vnitro zase pustí do voleb kandidátku, u níž to nedává smysl, protože si opatřila „staré“ podpisy vysloužilých zákonodárců. A o funkčnosti ministerského programu, který kontroluje podpisy od občanů, se už vyprávějí legendy.

Nejpozději v den, kdy se sečte poslední hlas v letošních prezidentských volbách, se už konečně musí začít pracovat na systému, který bude stoprocentně důvěryhodný. Jde přece o volbu nejvyššího ústavního činitele.