Nejdražší evropská metropole k bydlení? Zapomeňte na západní nebo severní Evropu. Město, které vede ve všech ukazatelích (ne)dostupnosti bydlení, je Praha. K pořízení bytu o rozloze 75 metrů čtverečních v české metropoli potřebuje člověk více než 25 průměrných čistých ročních platů. Nesměl by ale utratit jedinou korun navíc.

Podle neziskové organizace Arnika, která se situací kolem bydlení v Praze dlouhodobě zabývá, se stav navíc neustále zhoršuje. Za posledních pět let vyskočila cena pražských bytů o 50 procent, nájmy pak podražily o 30 procent. Průměrná hrubá mzda přitom za stejné období vzrostla pouze o 21 procent. Kvůli inflaci si ale lidé reálně vydělali méně.

„Krize bydlení v české metropoli se stala zcela bezprecedentní. Na bydlení tu přestává mít i střední třída a představuje to obrovské riziko pro praktické fungování města. Tlak vysokých cen zároveň vytváří riziko další suburbanizace a zatížení města dojížděním,“ říká Václav Orcígr, který stojí za novou publikací Arniky nazvanou Pražská bytová krize: perspektivy a souvislosti. 

Také nový žebříček Real Index, který vydává poradenská společnost Deloitte, ukazuje, že přišel obrat – a v Česku opět nastal růst cen bytů. V Praze zdražily v posledním loňském čtvrtletí o 6,5 procenta na téměř 122 tisíc korun za metr čtvereční. A lépe na tom nejsou ani další regiony. Například v Královéhradeckém kraji vzrostla jejich cena o 16,4 procenta, podobně je na tom i Plzeňsko, Ústecko a Karlovarsko. Naopak zlevňování se dočkalo třeba Liberecko nebo Vysočina.

„Čtvrtý kvartál loňského roku byl ve znamení obratu. Po čtyřech čtvrtletích, kdy ceny bytů v Česku padaly, došlo k růstu cen. Aktuální situace tak ukazuje, že trend poklesu, který před více než rokem odstartovala vysoká inflace i růst cen energií, zvyšování úrokových sazeb i cen stavebních prací, je u konce,“ vysvětluje Petr Hána, který je expertem Deloitte na nemovitostní trh.

Přesto je – i přes opětovné zdražování – na českém realitním trhu poměrně živo. O nájmy se od začátku roku uchází více lidí než loni touto dobou. V mnoha městech se navíc „fronta“ pod nájemním inzerátem počítá na desítky zájemců. Největší zájem je nepřekvapivě o byty v Praze, kde na jednu nabídku průměrně reaguje 43 zájemců, ukazují data digitální realitní služby Bezrealitky. 

Historicky bývalo první čtvrtletí spíše klidnější, nejvíce zájemců o bydlení se objevovalo mezi koncem března a květnem. To se ale podle Martina Ponzera, šéfa Bezrealitky, loni změnilo. Tvrdí, že rostoucí zájem o nájemní bydlení souvisí i s tím, že se tisíce Čechů vzdaly snu o pořízení vlastního domu bytu, a to právě kvůli jejich vysokým cenám. 

„Určitou roli může hrát i demografie. Silným ročníkům z druhé poloviny ‚nultých‘ let je dnes mezi 15 a 20 roky. Část rodin tedy může hledat větší bydlení kvůli tomu, že má nově doma puberťáka. Další lidé se naopak přesouvají do menšího, protože jejich dítě je například na vysoké škole nebo se chystá vylétnout z hnízda,“ popisuje Ponzer.

Jak ale ukazuje studie Arniky, bydlení není v Česku pro každého. Problémy s jeho nedostupností je u nás přímo ohrožen více než milion lidí. Mezi obzvláště zranitelné skupiny patří zejména senioři, samoživitelky a nájemníci. Téměř polovina domácností v nájmu totiž vydává více než 40 procent svých příjmů právě na bydlení. To odpovídá více než dvojnásobku evropského průměru.

Jak z toho ven? Jedním z řešení, které Arnika navrhuje, je širší podpora sociálních služeb. V Praze totiž tvoří obecní byty jen pět procent celkového objemu bytového fondu, ztrátou bydlení je zde navíc ohroženo asi 160 tisíc osob. „Při pohledu na množství aktivit Prahy je zřejmé, že těžiště zájmu o problematiku bezdomovectví pořád leží v oblasti snižování dopadů, než aby se investovalo do oblasti prevence ztráty bydlení,“ upozorňuje další autorka studie Barbora Bírová, která je zároveň ředitelkou Platformy pro sociální bydlení. 

Mezi další faktory, které promlouvají do pražské bytové krize, patří Airbnb. Praha dnes patří mezi evropská města s nejvyšším podílem vlastníků vícero jednotek, které pak pronajímají skrze tuto ubytovací platformu. V hlavním městě je v současné době zhruba šest až 18 tisíc bytů poskytovaných na Airbnb. „Na nedostupnost bydlení v Praze má vliv i značné množství těchto bytů, které neslouží svému účelu. Je potřeba motivovat vlastníky, aby se jim vyplácelo užívat byty k bydlení a současně nevyplácelo hromadit byty jako investici, která neztrácí na hodnotě,“ píše se v publikaci.

Ceny bytů ovšem nebudou klesat, dokud po nich bude poptávka. Ta ale nutně nesouvisí jen s demografickou situací a reálnou potřebou bydlet. Poptávku určuje právě například skupování investičních bytů nebo fakt, že developeři nejsou ochotni zlevňovat a raději již povolené projekty zastaví, když pro ně nemají přepokládaný odbyt. Samotné zvýšení soukromé výstavby navíc na krizi bydlení nic nezmění. „Dominantní příběh o malé nabídce, která vyžaduje masivní deregulaci, je podle naší analýzy příliš zjednodušující,“ dodává Orcígr.

Arnika tak mimo jiné doporučuje úřadům zaměřit se na větší obecní výstavbu, omezit spekulace s nemovitostmi nebo nastavit regulaci nájmů. Nejen Praha by se tím mohla inspirovat v zahraničí.