Výrobci toaletního papíru to mají v posledních měsících těžké. Nejprve nestíhali produkovat rychloobrátkové zboží, jež se stalo symbolem koronavirové paniky. Nyní zase čelí propadu poptávky v řádu desítek procent.
Sektor, který ročně v Německu generuje dvě miliardy eur, musí kvůli iracionálnímu chování zákazníků zvažovat, jak upravit svou výrobu. Z analýzy německého trhu vyplývá, že v posledních týdnech se poptávka meziročně propadla až o 38 procent.
Přitom zájem o hygienické potřeby byl v březnových týdnech v meziročním srovnání až dvojnásobný. Role papíru na paletách byly ještě před vyndáním zboží do regálů v supermarketech a diskontech okamžitě rozebrány.
„V zásadě nyní pozorujeme racionálnější a citlivější chování u našich zákazníků,“ uvedl k aktuálnímu nákupnímu rozpoložení zákazníků diskontní řetězec Aldi Süd. Platí to hlavně pro toaletní papír, který lidé už nakupují jako v době před koronakrizí, pouze v běžném množství pro danou domácnost. Firma ale zároveň dodala, že stále pozorně sleduje vývoj na trhu, aby mohla na případnou změnu, tedy opakování paniky, pružně zareagovat.
Pokles poptávky by měl podle očekávání trvat ještě několik dalších týdnů, protože se většina domácností toaletním papírem výrazně předzásobila, v některých případech i na několik měsíců.
Nejprve nonstop výroba, nyní odstávka
Nestabilní situace na trhu je pro výrobce velmi náročná. Potvrdila to firma Hakle z Düsseldorfu, která od roku 1928 vyrábí toaletní papír. Nejprve musela přejít na nepřetržitou výrobu: 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Stejně postupovali i ostatní výrobci toaletního papíru určeného pro maloobchod.
Nyní dochází k opačné situaci. „Objem výroby se výrazně propadl,“ řekl mluvčí Asociace německých papíren. Výrobci musí často úplně odstavit celou výrobní linku. Firmy tuto situaci většinou využívají k údržbě, která byla v minulých týdnech odkládána.
Trh se v březnu zhroutil
Problémy v březnu a dubnu naopak hlásil výrobce Ille z Hesenska. Ten dodává velké role papíru do nákupních center, multikin či fitness center po celé Evropě. „Mnoho našich zákazníků bylo zasaženo vládními omezeními. Prodej našeho toaletního papíru se v březnu a dubnu zhroutil,“ postěžovala si ředitelka firmy Marion Gottschalková. Společnost tak musela využít opatření kurzarbeitu a čerpat od státu podporu pro své zaměstnance. Od května teprve postupně obnovuje výrobu.
Kurzarbeit v Německu využily firmy v květnu pro více než sedm milionů pracovníků, což znamená historicky nejvyšší číslo. Stejné opatření německá vláda použila už v období finanční a hospodářské krize po roce 2008.
„Během finanční krize bylo maximum v květnu 2009 kolem 1,5 milionu lidí,“ řekl odborník na pracovní trh z mnichovského Ifo institutu Sebastian Link. Německé firmy přitom žádaly pomoc pro 10,1 milionu zaměstnanců, úřady vyhověly 72 procentům z požadovaného počtu, vyplývá z průzkumu mezi firmami. Zatímco v době finanční krize byly postiženy hlavně výrobní podniky, nyní se těžkosti dotýkají všech sektorů, včetně služeb, zdůraznil institut pro ekonomický výzkum.
Kopírování německého receptu
Kurzarbeit, kdy stát platí firmám větší část platu, aby nemusely propouštět, kromě Česka kopíruje většina evropských zemí, mimo jiné i Velká Británie. Britský ministr financí Rishi Sunak v dubnu oznámil, že vláda bude ve větší míře využívat německý vynález. Efektivně totiž omezuje masové propouštění firem a zároveň podporuje jejich přežití. Lidé by stejně skončili na úřadech práce a pro stát by to znamenalo větší finanční zátěž. Stát firmám proplácí 80 procent mezd a vrací odvody do sociálního systému. V Německu mohou kurzarbeit firmy využívat až dvanáct měsíců.
I když má tento instrument omezit nezaměstnanost, ekonomický institut National Institute of Economic and Social Research (NIESR) očekává, že do konce roku bude v britské ekonomice desetiprocentní míra nezaměstnanosti. Před vypuknutím pandemie to byly čtyři procenta. Bez použití kurzarbeitu by ale bez práce bylo podle ekonoma Garryho Younga z NIESR skončilo 15 až 20 procent ekonomicky aktivního obyvatelstva. Předchůdce kurzarbeitu v Německu vznikl už v roce 1910, kdy Německé císařství odškodňovalo pracovníky v sektoru výroby uhličitanu draselného (potaše).