Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Výsledek jednání ke kurzarbeitu potvrdil známou pravdu: kompromis je vždycky to, co nechtěl nikdo.
O máloco se uvnitř české vládní koalice bojovalo v poslední době víc než o zdejší verzi kurzarbeitu, tedy dotovaného udržování zaměstnanosti v podnicích, které jsou postiženy výpadkem zakázek. Tento princip s krkolomným německým jménem by měl jako trvalá součást legislativy nahradit v podstatě stejný program Antivirus. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová hovořila o „krvavém kompromisu“. Vrchní odborář Josef Středula dává najevo své rozčarování, protože jej prý „zaplatí zaměstnanci“, když budou za neodpracované hodiny dostávat pouze 70 procent čisté mzdy. Podnikatelským svazům vadí, že budou muset platit pojistné i z mezd, které nezaplatí, takže úleva na hotovostním toku bude přiměřeně nižší. Skoro všem kromě vlády vadí, že by o spouštění kurzarbeitu měla rozhodovat ona, nikoli nějaký autopilot. Firmy s nadprůměrnými výdělky chtěly, aby subvence nekončila na průměrné mzdě, ale šla „minimálně na jedenapůlnásobek průměrné mzdy“.
Jediný, kdo dal najevo svou spokojenost s kompromisem, je ministryně financí Alena Schillerová, která se nechala slyšet, že „zatímco hlavním cílem končícího programu (Antivirus) bylo udržení zaměstnanosti v době uzavření ekonomiky, nové opatření má naopak podpořit práci a reálný ekonomický výkon“. Tak skvělé to není, ale v zásadě kompromis je vždycky to, co nechtěl nikdo.
Pojďme nejdříve k Josefu Středulovi, který zabředává do vysoké makroekonomie, protože by v podstatě chtěl co nejvyšší náhradu (ještě v poměru k hrubé, nikoli čisté mzdě), aby se neměnily spotřebitelské návyky zaměstnanců a ti nepřestali utrácet. Potíž je v tom, že můžete nakrásně dostat plnou kompenzaci předchozího příjmu, a přesto změníte své spotřebitelské návyky, a čím prozíravější jste, tím bude změna důkladnější. Protože není prozíravé očekávat, že by stav, kdy vám vláda dorovnává příjem do původní výše, aniž by člověk pracoval, mohl trvat věčně (jakkoli existuje nemálo zastánců „nepodmíněného příjmu“, kterým by se přesně tohle líbilo).
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
