Plynový paradox

Při nekončících debatách o stavbě nových reaktorů, větrníků, solárních panelů a jiných vysoce moderních technologií energetické statistiky překvapí. Rok 2019 lze totiž bez nadsázky nazvat rokem starého dobrého zemního plynu.

Komodita, která v uplynulých letech trpěla vlivem stále teplejších zim a tedy i nižší potřeby vytápění, trhala loni podle dat Energetického regulačního úřadu rekordy. Celková spotřeba ve výši 8,6 miliard kubíků byla nejvyšší od roku 2010. Jen o něco málo nižší byla v roce 2017. V některých letech dekády však byla hluboko pod „obvyklými“ osmi miliardami kubíků. 

Na datech obsažených v roční zprávě o provozu plynárenské soustavy však na první pohled zarazí jedna nesrovnalost. Zatímco jiná léta s vysokou spotřebou jako 2010 a 2017 byla neobvykle chladná, loni tomu bylo naopak. Rok 2019 byl s průměrnou teplotou 9,8 stupňů Celsia druhým nejteplejším rokem desetiletí. 

Špatná zpráva pro fosilní zdroje. Solární energie rychle zlevňuje

Ceny elektřiny vyrobené ze slunce jsou nejnižší ve Spojených arabských emirátech a Kataru.

Ceny elektřiny vyrobené ze slunce jsou nejnižší ve Spojených arabských emirátech a Kataru.

Vysvětlení je potřeba hledat nikoliv v plynové zprávě, ale ve zprávě o provozu elektrizační soustavy. Loni se totiž ze zemního plynu vyrobilo rekordních 5515 gigawatthodin elektřiny. O rok dříve to bylo 3488 gigawatthodin a v polovině desetiletí pouze 1355 gigawatthodin. Zemní plyn se tedy na tuzemské výrobě elektřiny podílel šesti procenty a právě její výroba, nikoliv vytápění, vedlo v mimořádně vysoké spotřebě. 

Za růstem stojí téměř výhradně paroplynová elektrárna ČEZ v Počeradech (nejde o uhelnou elektrárnu ve stejné lokalitě, kterou ČEZ aktuálně prodává Pavlu Tykačovi). „Počerady běžely výrazně více, což se na spotřebě plynu samozřejmě projevilo,“ potvrzuje mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Kvůli poměrně nízké ceně plynu, drahé povolence a obecnému tlaku na odklon od uhlí se zkrátka vyrábět elektřinu z plynu loni vyplatilo více než v předchozích letech.