Ekonomický program vlády Andreje Babiše se ve druhém, pomalu končícím volebním období postupně smrskl na okázalé utrácení. Přítrž mu neučinila ani pandemie čínské chřipky, spíš naopak. Kabinet využil už tak obřích stamiliardových schodků způsobených podporou zavřené ekonomiky a přibalil k nim pár desítek miliard navrch.

Pokud se někdo opatrně zeptal, zda je doba největších sekyr v eráru za historii Česka správnou dobou na zásadní snižování daní a naopak zvyšování důchodů nebo platů státních zaměstnanců, dostal odzbrojující odpověď: Copak si to babičky, dědečkové, sestřičky nebo učitelé nezaslouží?

Výsledkem je slušná kupa ekonomických problémů, které Andrej Babiš a jeho skvadra přenechají budoucí vládě. Mají jeden zastřešující motiv: rozvrat veřejných financí.

Opozici nelze podezřívat, že by si těchto problémů nebyla vědoma. Hesla na billboardech o projídání budoucnosti, zadlužování dětí nebo uplácení voličů budiž důkazem. Problém je, že podstatně menší odvahu má v návrzích řešení. Ať už za tím stojí spíš obava postavit se ve volbách Babišovu populismu slibem „potu, krve a slz“, nebo nutné kompromisy mezi stranami opozičních koalic, výsledkem jsou programy plné nekonkrétních proklamací. Chybějí v nich ale ucelené a realistické návrhy řešení hospodářských potíží, do nichž se Česko řítí.

Jinak řečeno, hlavním tématem opozice před volbami je slib, že nahradí Andreje Babiše a napraví škody, které premiér napáchal. Z předvolebních debat ani programů už ale není možné vyčíst, jak to chce udělat.

Pravice bez ambicí

Ještě v roce 2024 by podle plánů ministryně financí Aleny Schillerové měla v českém státním rozpočtu zet díra za více než 340 miliard korun. Už toto číslo samo o sobě naznačuje, že sanace veřejných financí by teoreticky měla být hlavním bodem ekonomických programů a trumfem předvolební kampaně. Jelikož ale k cíli vedou jen dvě cesty a obě jsou nepopulární, zůstávají ve stínu programu Antibabiš.

Nejvíce nápadů k hospodárnosti by se dalo čekat od pravice, jíž je na aktuálním volebním menu nejblíž koalice ODS, lidovců a TOP 09. A ta vskutku hned v úvodu kapitoly o veřejných financích píše o nutnosti zpřísnění fiskálních pravidel, povýšení zákona o rozpočtové odpovědnosti na ústavní, o zákazu populistického zvyšování výdajů nebo daňové brzdě.

Na první poslech uchu konzervativce rajsky znějící věty ale mají jeden nedostatek: už nezabrání rozhazování z minulosti. Jinými slovy, příští vládě při boji s deficity nebude stačit jen nebýt populisticky rozhazovačná. Nezbytné bude zvyšovat příjmy, hluboko řezat do výdajů či nejlépe obojí. V tom už je ale koalice Spolu daleko opatrnější.

Program například rezolutně odmítá zvyšovat daně, s výjimkou spotřebních daní a digitální daně pro nadnárodní internetové firmy. Jinak má ale příjmovou stranu rozpočtu posílit jen snad posté zopakovaný slib o zakročení proti daňovým únikům nebo nelegálnímu hazardu. Spolu chce taky efektivněji využívat peníze z evropských fondů či vybrat víc peněz na daních díky zjednodušení podnikatelského prostředí. To všechno jsou hezky znějící věty, o jejichž reálných dopadech na erár lze s úspěchem pochybovat. A i kdyby, rozhodně nevynesou desítky až stovky miliard, které by děravá státní kasa potřebovala.

Vedle toho Spolu navrhuje naopak oslabení příjmů, a to snížením sociálního pojištění na straně zaměstnavatele o dva procentní body. Další procento pak v rámci reformy penzí bude moci každý odvádět rodičům v důchodu.

Odmítání vyšších daní by nicméně pravici nikdo nevyčítal - ovšem za předpokladu, že nabízí realistické škrty na výdajové straně. Ani ty bohužel v programu nejsou, a to už si kritiku zaslouží. Typickým příkladem je klišovitý návrh na zeštíhlení a zefektivnění státu. Pokud by někdo čekal, že bude spočívat v propouštění státních zaměstnanců, tak se ale plete. Když dostal Petr Fiala v jedné z televizních debat otázku na zeštíhlení úřednického stavu o třináct procent, slovům o propouštění se zarputile vyhýbal. K zeštíhlení prý postačí zrušit neobsazená místa a nenajímat nové lidi třeba za úředníky odcházející do důchodu.

Ještě od reality odtrženější ekonomický program v oblasti veřejných financí přináší pseudopravicový slepenec Trikolóry, Soukromníků a Svobodných. Jejich program je sice plný hesel o malém státu, antibyrokratické revoluci nebo nízkých a přehledných daních, čtenář se ale nedopátrá jediného konkrétního návrhu na úspory. Není tedy příliš co analyzovat.

Hlavně opatrně

Pirátsko-starostovská koalice je orientovaná více doleva a nasvědčuje tomu i její program. Je z něj patrná větší ochota posilovat příjmy státu a hýbat daněmi. Stejně jako všechny ostatní strany si ani PirSTAN ale navzdory své ostré kritice z minulosti netroufá například vrátit zpět vyšší daň z příjmů fyzických osob. Je to pochopitelné, zavání to ale pokrytectvím.

Jaké daně tedy Piráti se Starosty připouštějí jako zdroj nových příjmů? Kromě nadnárodních digitálních firem hrozí růst daní také energetickým či průmyslovým firmám kvůli „ekologickým prvkům zdanění“. Větší daně se mají odvádět také z těžby, připlatí si investoři do komerčních nemovitostí a zdanění by se nově neměly vyhnout ani kapitálové příjmy.

I z těchto změn je ovšem na hony cítit snaha nikoho nenaštvat, snad s výjimkou firem či většího byznysu. A co víc, výčet daňových opatření naznačuje, že ani v případě PirSTAN se nedají očekávat výnosy v řádu desítek miliard, které by měly významnější dopady. Opět ale není snadné cokoli analyzovat: konkrétní čísla u úspor ani nových zdrojů nejsou k dispozici.

Co se výdajů týče, také dvojkoalice zdůrazňuje nutnost úspor. Chce například zpětně hodnotit efektivitu výdajů státu a ty nevýhodné rušit. Posílit by podle koalice měl i analytický aparát vlády, který by veřejné výdaje plánoval, měřil a vyhodnocoval. Kolik to ale ušetří peněz? Těžko říct, program to neříká.

Pokud se na politickém spektru posuneme ještě víc doleva, vějíř nápadů na zvyšování daní se rozevírá. Zároveň ale jak komunisté, tak sociální demokraté nové příjmy vyvažují natolik štědrým rozdáváním, že slova o zdanění bohatých, sektorových daních nebo vyšlápnutí si na majitele nemovitostí nemá smysl brát vážně. Nově vybrané peníze by nestačily ani na pokrytí nových výdajů - natož aby pomohly snižovat deficit.

Hrozí nepříjemná překvapení

Obě koalice, které se v předvolební kampani jeví jako v podstatě jediná možná alternativa k vládě ANO a případných přívěsků, mají některé věci i společné. Chybí jim například ucelená vize důchodové reformy.

Jak Spolu, tak Piráti a Starostové opět přicházejí pouze s jednotlivostmi, slibují zvyšovat životní úroveň penzistů, napravit staré křivdy, což ale stav důchodového účtu spíš zhorší. Zároveň však neříkají, odkud budou do penzijního systému propadajícího se do deficitů dosypávat peníze. Jakákoli kontroverze je zapovězena.

Kvůli opatrnosti ze strachu z nepopularity tak zůstávají otazníky u hlavních ekonomických problémů Česka bez konkrétních odpovědí. Kdo se chce nad volební urnou rozhodovat ne podle hesel nebo nekompromisních vyjádření na adresu dnešního premiéra, ale skutečných návrhů řešení, v programech si vybere jen těžko.

U opozice tak hrozí voliči dva extrémy. Pokud se obě koalice dostanou do Strakovy akademie a vytvoří vládu, může se ukázat, že to se sliby o udržitelnosti veřejných financí a ukončení zadlužování nemyslely vážně. Druhá varianta je, že opozice skutečné recepty před voliči tajila a hrozí nečekaná překvapení třeba v podobě zvyšování daní.

Ani to nicméně není argument proti volbě opozičních stran. V případě ANO sice tato nepříjemná překvapení odpadají, zato jistota katastrofálního řízení erární kasy a dalšího pokračování v neúnosné hospodářské politice je absolutní.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.