Ve spisovné, takové té fajnové angličtině říkají nečekaným šťastným náhodám, které přejí připraveným, „serendipity“ Serendipity. Samotné slovo je neologismem, vymyslel jej před více než 250 lety Horace Walpole, čtvrtý hrabě z Oxfordu, zajímavý člověk.

No a když sestoupíte od klasicky vzdělaných aristokratů k Billu Clintonovi, tak ten pro změnu říkal o štěstí, že proti Baracku Obamovi při obhajobě prezidentského mandátu kandidoval republikán Mitt Romney: „He is luckier than a dog with two d..ks.“ Před dvaadvacátou hodinou se toto zvláštní anatomické přirovnání překládá, jako že měl dotyčný ale fakt velkou kliku.

Pokud obě koalice dodrží, k čemu se ve společném memorandu zavázaly („žádný ze signatářů tohoto memoranda nevstoupí do jednání s žádným dalším politickým subjektem“), pak je jen otázkou času, kdy se ujmou vlády. Jak na mezinárodní scéně, tak doma jsou přitom urgentní věci k řešení.

Naprosto nejdůležitější otázkou je, jak se koalice postaví k rozpočtu, který pracuje se schodkem 376,6 miliardy korun a opakovaně byl presumptivním premiérem Petrem Fialou označen za nepřijatelně vysoký. Je tak dost pravděpodobné, že země se na nějaký čas ocitne v rozpočtovém provizoriu. V praxi to znamená, že měsíční výdaje v provizoriu jsou omezeny maximálně na 1/12 výdajů rozpočtu z roku 2021. Kromě této základní limitace platí:

1.) V období provizoria nelze zvyšovat platy a schvalovat tarifní tabulky.

2.) Dochází k významnému omezení možností vypisovat nové dotační tituly – nejsou rozpočtově zabezpečeny.

3.) Nelze přesouvat prostředky mezi kapitolami ani z vládní rozpočtové rezervy.

4.) Musí být přednostně hrazeny všechny závazky, které byly nasmlouvány v minulosti.

5.) Nelze používat nároky z nespotřebovaných výdajů u minulých let.

Mimochodem, podle ministryně financí Aleny Schillerové 95 procent výdajů má mandatorní charakter, nejdou tedy bez legislativní změny upravovat, což významně omezuje manévrovací prostor komukoli, kdo se po současné vládě ke kormidlu postaví. 

Navíc dostat postupně deficit pod kontrolu, řekněme tempem sto miliard ročně, zcela určitě nepůjde jenom kombinací kontroly výdajů a spoléháním na zlatý déšť v podobě vysokého ekonomického růstu vyvolaného investiční aktivitou. To byla vždycky iluze, ale jakmile ji opustíme, je tady zásadní problém: všichni šéfové koaliční pětky se v předvolebních debatách dušovali, že (ne)budou s daněmi hýbat, v nejhorším případě tak, aby nebyly dotčeny peněženky poplatníků. Dohoda o globální redistribuci největších nadnárodních firem, byť by mohla něco Česku vynést, nepředstavuje žádnou příjmovou spásu.

Co čert nechtěl, hodně dramatickou situaci lze předpokládat v nejdůležitějším odvětví zpracovatelského průmyslu v několika příštích čtvrtletích. Jak konstatoval výkonný ředitel oborového sdružení AutoSAP Zdeněk Petzl: „Další utlumení výroby přinese značný tlak na cash flow podniků a profitabilitu firem na všech úrovních dodavatelského řetězce. Pokud by se navíc situace ani v roce 2022 příliš nezlepšila, nelze ani přes současnou situaci na trhu práce a snahu firem udržet své klíčové zaměstnance vyloučit možné propouštění, byť doufejme jen v nižším řádu jednotek procent.“

Česko bude muset za necelý měsíc ve skotském Glasgow potvrdit svůj závazek, pokud jde o snižování emisí klimatických plynů. Nehledě na velký rozsah „evropských peněz“ v řádu stovek miliard korun, které by měly Česku pomoci s přechodem na nízkoemisní ekonomiku, umocnil dramatický cenový vývoj na trhu s elektřinou a zemním plynem a emisními povolenkami obavy z dopadů balíku dekarbonizačních opatření Komise Fit for 55. S tím se bude muset vypořádat každá vláda, nejen ta nová česká.

Jak jen to říkal Bill s tím psem?